Č. 5268.

Vojenské věci: O závazku poddůstojníků k navrácení diet vyplacených neprávem za dobu přípravné služby.
(Nález ze dne 7. ledna 1926 č. 25387/25.)
Věc. Jan G. v R. (adv. Dr. Jar. Melan z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (kap. Dr. Petr Schmied) stran diet za dobu přípravné služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo mno s poukazem na svůj výnos z 24. března 1923 č. 549951 s. o. pož. st-lův rekurs proti předepsání k náhradě částky 1405 K na neprávem mu vyplacených dietách za přípravnou službu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Výnosem z 24. června 1922 upozornilo mno podřízená velitelstva a úřady, že výnosem jeho z 18. března 1922 byl poddůstojníkům v přípravné službě přiznán jen nárok na 1. platovou stupnici rotmistrů z povolání, že však poddůstojníci takoví patří až do jmenování rotmistry z povolání do stavu mužstva a že jest tudíž ve všech ostatních požitkových věcech jejich postupovati podle předpisů platných pro mužstvo.
Odvolávajíc se na tento výnos z 24. června 1922 upozornilo zem. voj. velitelství v Bratislavě administrativním nařízením č. 43/1922, že poddůstojníkům v přípravné službě nenáležejí diety 15 Kč denně, stanovené výslovně jen pro rotmistry z povolání, a nařídilo, aby neprávem vyplacené diety byly vráceny — a ve svém rozkaze z 12. dubna 1923 uveřejnilo, že mno rozhodlo výnosem z 24. března 1923, že upouští od vymáhání náhrady diet neprávem vyplacených poddůstojníkům v přípravné službě vojenské, pokud tyto diety byly nejdéle do dne vyhlášky výnosu z 24./VI. 22 likvidovány, že však diety po 15. červenci 1922 za přípravné služby likvidované a vyplacené nutno bezpodmínečně vrátiti.
Stížnost nepopírá, že sporné diety st-li právem nenáležely, byvše přiznány pouze rotmitrům z povolání a nikoli poddůstojníkům v přípravné službě, a doznává, že byly st-li vyplaceny teprve koncem srpna 1922, — tvrdí však, že st-l má nárok, aby mu diety ony byly ponechány, protože k výplatě jich došlo opožděně, t. j. po 18. červenci 1922 nikoliv jeho vinou, nýbrž vojenských úřadů, takže by byl st-l beze své viny hůře postaven než ostatní, kterým byly tyto diety vyplaceny do 18. července 1922.
Tato námitka není důvodná. Poněvadž řečené diety, jak nesporno, poddůstojníkům v přípravné službě právem n e náležely, neměji poddůstojníci takoví právního nároku na výplatu jich do určité lhůty i jest nerozhodno, byly-li diety ony st-li vyplaceny teprve po 18. červenci 1922 vinou vojenské správy či vinou st-lovou. Rozhodno jest pouze, že žal. úřad prominul výnosem z 24. března 1923 vrácení diet takových jen potud, pokud byly vyplaceny do 18. července 1922. Byly-li však diety ony vyplaceny st-li, jak stížnost doznává, až po 18. červenci 1922, totiž koncem sprna 1922, — dle spisů stalo se tak dne 21. srpna 1922, — je zřejmo, že st-l na prominutí jich náhrady nároku žádného nemá a bylo stížnost, tvrdící opak, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 5268. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 176-177.