Č. 5459.

Státní zaměstnaci. — školství: K výkladu pojmu »studií normálně započatých a nepřetržitě konaných« ve smyslu § 6. odst. I. (1) zákona č. 394/1922 při posouzení nároku stát zaměstnance na drahotní přídavky na studující dítě přes 18 roků staré.
(Nález ze dne 6. března 1926 č. 4658).
Věc: Jindřich K. v T. (adv. Dr. Frt. Ulberth z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. rada Dr. Zdenko Tlamich) stran drahotního přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vynesením z 29. ledna 1924 nevyhovělo min. škol. žádosti Jindřicha K., profesora státní reálky v T. za ponechání drah, přídavku a přídavku na dítě pro dceru Emilii, narozenou dne 18. ledna 1885, mimořádnou posluchačku kursu pro vzdělání učitelů pro vyšší školy obchodní při všeobecném oddělení něm. vys. školy technické v Praze s odůvodněním, že studium toto nesplňuje podmínku řádného studia na učelišti po rozumu § 6/1 — 1 zák. z 20. prosince 1920 č. 394 Sb., neboť Emilie K., vykonavši zkoušku dospělosti na lyceu (nikoli na gymnasiu nebo reálce), aniž vychodila obchodní akademii, nevyhovuje ustanovení odstavce b) čl. III. min. nař. ze 24. května 1907 č. 135 ř. z. co do školní průpravy, a nemůže tudíž býti ani připuštěna k učitelským zkouškám podle výše cit. zkušebního řádu. V nové žádosti za ponechání přídavků těch pro jmenovanou dceru odvolal se st-l na min. výnos z 20. října 1923, jenž dceru jeho připustil jako mimořádnou posluchačku kursu shora jmenovaného a zůstavil si rozhodnutí o jejím připuštění ke zkouškám pro úřad učitelský na vyšších obch. školách, a dovozoval z něho, že není-li připuštění jeho dcery ke zkoušce pro úřad učitelský již předem vyloučeno, nutno studium její pokládati za řádné ve smyslu § 6 bod. I. odst. 1 dříve cit. zákona. Ani této žádosti žal. min. nař. rozhodnutím nevyhovělo a odůvodnilo své zamítavé stanovisko tím, že podle min. nař. z 24. května 1907 č. 135 ř. z. jmenovaná dcera žadatelova nevyhovuje svým předběžným vzděláním podmínce připuštění ke zkoušce učitelské způsobilosti, pouhá možnost případného budoucího udělení dispense pak nemůže míti pro posuzování otázky právního nároku na vyšší drahotní přídavek rodinný a přídavek na dítě vlivu. Naopak pro posouzení existence tohoto právního nároku jsou jedině rozhodný náležitosti § 6- 1 I 1 zákona č. 394/1922, které vyžadují, aby dotyčné studium bylo normálně započato. Hledíc k ustanovením výše cit. řádu zkušebního, nelze studium Emilie K. jako mimořádné posluchačky považovati za studium normálně započaté. — — —
Nss neuznal stížnost důvodnou. — — —
Žal. úřad dospěl k zamítnutí žádosti st-lovy v podstatě v úvaze, že studium dcery jeho jako mimořádné posluchačky kursu pro vzdělání učitelů pro vyšší školy obchodní při všeobecném oddělení něm. vys. školy technické v Praze, nelze považovati za studium normálně započaté, ježto dcera tato nevyhovuje svým předběžným vzděláním podmínkám, které jsou stanoveny zkušebním řádem pro připuštění ke zkoušce učitelské způsobilosti. Bylo proto zkoumati, zdali tento názor žal. úřadu odpovídá zákonu.
Zákon z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. omezuje v § 6 bodu I. odst. 1. zásadně nárok na drah. přídavky na děti na dokonaný 18. rok věku a stanovil omezení to — jak jasně vyplývá z celé genese zákona toho (srovnej zejména důvodovou zprávu k vlád. návrhu zákona toho, tisk č. 3922/22 str. 12 a 14) — zřejmě proto, že děti ve výše označeném věku jsou a mohou býti zpravidla již zaopatřeny a že tedy není více třeba, aby stát i po této hranici věkové napomáhal otci — státnímu zaměstnanci — v péči o jich výživu. Po uvedené době přísluší drah. přídavek na dítě podle dikce cit. ustanovení pouze tehdy, studuje-li na učelišti s řádným prospěchem, na dobu potřebnou k dokončení studií normálně započatých a nepřetržitě konaných, nejdéle však až do dokonaného 24. roku věku. I v tomto výjimečném ustanovení zračí se jasně základní myšlenka zákonodárcova, sublevovati státního zaměstnance ve vyživovací povinnosti jeho jen po dobu, po kterou si děti jeho získávají řádnými studiemi teoretickou průpravu pro samostatné životní postavení. Z toho plyne však dále závěr, že zákonodárce chtěl poskytnouti alimentační podporu ve způsobu drah. přídavku na dítě toliko na taková studia, která byla nastoupena k vůli docílení průkazu o nabytí určitého vzdělání, jehož se vyžaduje objektivně k nastoupení praktického povolání životního a že tedy postihuje dotyčný předpis toliko takové případy, kde dítě studuje na určitém učilišti ne ze záliby. Vykládá-li se pak pojem studia a normálního jeho započetí pod zorným úhlem těchto základních myšlenek zákonodárcových, pak nelze po názoru soudu vyrozumívati slovním obratem »studium normálně započaté« jenom včasnost započetí určitého studia, nýbrž i nástup jeho za těch modalit a předpokladů, které musí býti podle platných pravidel (normálně) v osobě studujícího splněny, má-li býti dosažen účel toho kterého studia a získány doklady o jeho úspěšném ukončení. Lze tedy s tohoto hlediska mluviti o »normálně započatém« studiu ve smyslu §u 6 bodu I. odst. 1. shora cit. zákona tehdy, má-li dítě určité učeliště navštěvující plné k návštěvě té potřebné normální předběžné vzdělání a má-li tak nárok na to, aby se mohlo na učelišti tom resp. po dokončení studia na něm podrobiti před zkušební komisi k tomu ze zákona povolanou předepsaným zkouškám a dosíci tím průkazu o úspěšném ukončení studia toho.
Ve sporném případě navštěvuje dcera st-lova jako mimořádná posluchačka kurs pro vzdělání učitelek pro vyšší školy obchodní při všeob. oddělení něm. vys. školy technické v Praze a vykazuje podle obsahu správních spisů i dokladů st-lem ke stížnosti připojených na předběžném vzdělání: vysvědčení dospělosti z veř. dívčího lycea v T. z 23. června 1922 a vysvědčení o absolvování abiturientského kursu na obchodní akademii v O. z 26. června 1923. Jiných dokladů o předběžném vzdělání jmenované dcery st-l v řízení správním nepředložil.
Podle ustanovení čl. III b) nař. min. z 24. května 1907 č. 135 ř. z. vyžaduje se pro připuštění ke zkoušce za účelem dosažení učitelské způsobilosti na vyšších školách obchodních na předběžném vzdělání uchazečů mezi jiným též, aby kandidát vykonal zkoušku způsobilosti na některé tuzemské střední škole (gymnasiu, reálce), absolvoval abiturientský kurs na některé obchodní akademii a konečně, aby absolvoval předepsané dvouleté studium na vysoké škole. Ježto zkouška dospělosti vykonaná na dívčích lyceích podle nař. z 31. března 1908 č. 15667. věstník býv. min. vyuč. č. 23 nenahrazuje zkoušku dospělosti na střední škole, nedostává se dceři st-lově nutné a normální školské průpravy, jakou vyžadují platné předpisy pro připuštění k učitelským zkouškám pro vyšší školy obchodní a nemá proto jmenovaná dcera nároku na to, aby k učitelským zkouškám těm byla připuštěna. Pak však nelze pozírati — podle toho, co nahoře pověděno — na její mimořádné studium na svrchu uvedeném kursu jako na studium normálně započaté a nezakládá studium toto právní nárok pro st-le na povolení drah. přídavku a přídavku na dítě ve smyslu §u 6 bodu I odst. 1 a bodu III dříve uvedeného zákona.
Na tom nemůže ničeho změniti ani skutečnost, že si min., připustivši dceru st-lovu jako mimořádnou posluchačku na zmíněný kurs, vyhradilo možnost případného budoucího udělení dispense od řádného předběžného vzdělání, kdyžtě skutečnost ta nemůže nahraditi nárok dcery st-lovy na připuštění ke zkoušce té, a jest tedy pro posouzení právního nároku otcova na udělení žádaných přídavků bez právní relevance.
Stejně mylnými jsou konečně i vývody stížnosti, které poukazují na skutečnost, že kurs pro vzdělání učitelů pro vyšší školy obchodní při obec. oddělení něm. vys. školy technické v Praze spadá podle výnosu min. škol. z 31. března 1923 č. 3258 pres. č. věstníku 58 do kategorie oněch učelišť, jichž návštěva zakládá nárok na vyšší drah. přídavky, kdyžtě nelze podle toho, co nahoře pověděno, každou návštěvu učeliště toho pokládati za normálně započaté studium a studium dcery st-lovy nevykazuje znaky studia normálně započatého. — — —

Citace:

č. 5459. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 530-533.