Č. 5603.

Popisní věci. — Samospráva obecní: Úředním názvem obce podle § 11 zákona č. 266/1920 a podle nař. č. 324/1921 jest rozuměti — dokud pro obce nebyl min-em vnitra ustanoven a uveřejněn úřední název podle § 1 cit. zák. — také název do té doby skutečně používaný.
(Nález ze dne 26. dubna 1926 č. 9533/25).
Věc: Městka obec F. proti ministerstvu vnitra o místní tabulky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdilo min. vnitra v cestě instanční výměr osp-é ve F. z 31. srpna 1922, kterým stěžující si obci uloženo ve stanovené lhůtě opatřiti místní tabulky, odpovídající předpisům zákona č. 266/1920 resp. vl. nař. č. 324/1921. K odůvodnění poukazuje žal. úřad na rozhodnutí II. stolice, v němž se proti námitce st-lky v adm. řízení uplatňované, že zmíněný příkaz je předčasný, poněvadž nebyl dosud stanoven resp. vyhlášen úřední název obce, praví: § 11 zákona č. 266/1920 stanoví toliko, že místní tabulky mají obsahovati úřední název obce, nepraví však, že tím rozumí jen úřední název, stanovený ministerstvem podle § 1 cit. nař. Povinnost obce, poříditi nové místní tabulky není závislá na stanovení nových úředních názvů dle tohoto předpisu nebo na vydání nového úředního seznamu. Dosavadní platné úřední názvy nebyly pak zrušeny ani zákonem č. 266/1920 ani nařízením č. 324/1921, které toliko in abstracto stanovily předpisy pro místní názvosloví.
Stížnost béře rozhodnutí to v odpor pro nezákonnost, trvajíc na názoru, že úředním názvem po rozumu § 11 zákona č. 266/1920 rozumí se toliko název, který byl jako úřední název ustanoven ministrem vnitra podle § 1 cit. zák., a že tedy — dokud nejsou vydány úřední místopisy — nelze obcím pořízení nových místních tabulek ukládati.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
§ 11 zák. č. 266/1920, upravuje obsah místních tabulek, nařizuje, že tabulky mají obsahovati »úřední jméno« obce (osady). Z § 4 cit. zák. podává se pak, že obec je povinna užívati při tom onoho úředního názvu, který podle §§ 1 a 3 byl pro ni ministrem vnitra stanoven a do zvláštní matriky k evidenci místního názvosloví zřízené zapsán. Není však dostatečného podkladu pro názor, že § 11 rozumí slovy »úřední jméno« toliko úřední název dle oddílu I cit. zák. stanovený. Oddíl I zákona »O názvech míst, obcí a osad« a oddíl III »O označování měst, obcí a osad místními tabulkami a číslování domů« upravují materie rozdílné a nesouvisejí navzájem tou měrou, že by bylo nutno pojem »úřední jméno« v § 11 bráti jako indentický s pojmem »úřední jméno« v § 1 cit. zák.
Naproti tomu podávají se z uvedeného zákona závažné důvody proti takové indentifikaci. Povinnost obcí upraviti místní tabulky dle předpisu § 11 není po zákonu ničím podmíněna a vzniká současně s účinností zákona resp. s účinností nařízení, jímž upravuje se podle zmocnění daného v § 11 odst. 3 zák. vnější úprava tabulek; předpokládá tedy zákon, že nová úprava tabulek prováděna bude obcemi bez průtahu. Pokud se týče nového stanovení úředních názvů obcí a osad, počítá zákon naopak — jak z celého oddílu I., zejména z řízení tam předepsaného patrno, a jak plyne také z technické povahy věci — s tím, že nové stanovení úředních názvů bude vyžadovati delší doby. Je tu tedy zákonem samým předpokládána časová inkongruence mezi provedením oddílu I. a provedením předpisu § 11, takže je na snadě závěr, že by zákon, kdyby skutečně byl chtěl provedení nové úpravy místních tabulek odsunouti až do úplného provedení předpisů §§ 1—3, byl tomu v § 11 dal výraz.
Proti tomuto výkladu nelze ani důvodně namítati, že dosud vůbec žádných »úředních jmén« obcí a osad nebylo, takže slovy »úřední jméno« nelze rozuměti jiné nežli úřední jméno teprve podle § 1 cit. zák. stanovené. Ovšem nebyla otázka pojmenování obcí a osad před zákonem č. 266/1920 alespoň v zemích historických normována cestou zákonnou. Obce měly však svoje určité názvy, jak se historicky vyvinuly, těchto názvů bylo také všeobecně, zejména i v úředním styku užíváno, a změna jich byla podmíněna úředním povolením. Tyto dosavadní názvy nebyly zákonem č. 266/1920 zrušeny, nýbrž spíše jako daný právní stav recipovány na tak dlouho, dokud min. vnitra jako úřadem nyní výhradně příslušným, nebudou způsobem v § 1 násl. cit. zák. buď sankcionovány nebo změněny. Není tudíž žádného důvodu, proč by slovy »úřední jméno« § 11 zák. č. 266/1920 nebylo možno rozuměti také dosavadní skutečně používaný název na tak dlouho, pokud na základě § 1 násl. zákona právě citovaného nebyl úřední název stanoven a vyhlášen nově. Názor stížnosti, že povinnost obce upraviti místní tabulky dle předpisů § 11 zák. č. 266/1920 vzniká a může býti uplatněna teprve tehdy, když pro obec ustanoven a uveřejněn byl úřední název podle § 1 násl. cit. zák., nemá tudíž v zákoně opory.

Citace:

č. 5603. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 800-802.