Č. 5276.

Školství: * Ustanovení §u 5 a § 7, odst. 2 zákona č. 226/22 platí též pro změny tříd na škole zřízených i tehdy, když redukování tříd se stalo důsledkem změny obvodu školního.
(Nález ze dne 9. ledna 1926 č. 5298/25.)
Prejudikatura: Boh. 4004 adm. a j.
Věc: Zemský správní výbor v Praze proti ministerstvu školství a národní osvěty stran úpravy počtu tříd při obecné škole v D.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání zsv-u v Praze z rozhodnutí zšr-y v Praze z 5. prosince 1923, jímž byla obecná škola smíšená v D. po vyškolení politické obce S. a zřízení a otevření samostatné obecné školy v této obci s platností od 1. ledna 1924 upravena na školu o čtyřech def. třídách postupných a jedné zatímní pobočce. Na odůvodnění svého výroku uvedl žal. úřad, že zsv v odvolání svém doznává, že by pří úpravě jím žádané měla první třída 64 dětí a jeho tvrzení, že druhého odstavce §u 7 zákona č. 226/1922 nelze použíti, není odůvodněno, ježto všechny postupné třídy obecné školy v D. byly definitivní a tedy řádně zřízené ve smyslu právě cit. ustanovení zákona.
Stížnost do tohoto rozhodnutí není důvodná.
Nss vyložil již v nálezu Boh. 4004 adm. účel, který zákon č. 226/22 ustanovením §u 7 odst. 2 sleduje a motivy, které zákonodárce při ustanovení tohoto předpisu vedly, takto — — — —. 1) Stěžující si zsv zastává ve stížnosti právní názor, jakoby odst. 2 §u 7 zákona č. 226/22 měl na zřeteli toliko případy t. zv. redukcí t. j. zmenšování počtu tříd rušením jednotlivých nebo spojováním jich na škole, při kterém se nemění zevní podklad školy t. j. školní obec, že však se nevztahuje ustanovení 2. odst. §u 7 zák. na případy, v kterých se rozdělí obec školní tak, že vzniknou z ní dvě nové školní obce nebo přiškolí se část školní obce k jiné školní obci, poněvadž v těchto případech nastává nutnost organisovati zcela novou školu a nelze pak mluviti o rušení nebo spojování tříd již zřízených, jak to činí ustanovení 2. odst. §u 7 uv. zákona a že v těchto případech platí výhradně ustanovení §u 5 uv. zákona resp. ustanovení zákonů starších.
Je-li však účel ustanovení 2. odst. §u 7 zákona č. 226/22 ten, jak byl v uvedeném zdejším nálezu vyložen, nerozeznává-li dále ustanovení to ve směru stížností naznačovaném a je-li konečně ze srovnání 2. odst. §u 7 s §em 5 zák. č. 226/22 patrno, že § 7 odst. 2 je toliko doplňkem §u 5, a že tudíž s ním tvoří jediný nedílný celek, tak že nelze §u 5 vůbec samostatně použíti, pak nelze názor stížnosti shledati správným, to tím spíše, když v daném případě nejde o zřízení nové školy v D., nýbrž naopak jen o to, aby existující již tato škola byla co do počtu tříd přizpůsobena novým poměrům, tedy o zmenšení počtu tříd na dosavadní škole. Dlužno tudíž míti za to, že ustanovení §u 5 a §u 7 odst. 2 zákona č. 226/22 platí též pro změny tříd na škole zřízených i tehdy, když redukování tříd se stalo důsledkem změny obvodu školního.
Poněvadž stížnost vychází z opačného, tedy nesprávného názoru právního, slušelo ji jako bezdůvodnou zamítnouti.

Srovnej nál. Boh. 4004 str. 1840.

Citace:

č. 5276. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 190-191.