Č. 5674.

Státní občanství: * Právo opce dle čl. 8. brněnské smlouvy nepřísluší osobám, které v rozhodné době měly své bydliště také mimo území čsl. republiky.
(Nález ze dne 15. května 1926 č. 10.120).
Věc: Bedřich W. v T. proti ministru vnitra (rada pol. správy Vlad. Verner) o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím odmítlo žal. min. st-lovo opční prohlášení pro čsl. stát. občanství po rozumu čl. 8. smlouvy mezi republikou Čsl. a republikou Rak. o státním občanství a ochraně menšin, podepsané v Brně dne 7. června 1920 č. 107 Sb. ex 1921.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss následovně:
Podle čl. 8 cit. smlouvy brněnské mohou příslušníci kteréhokoliv z obou smluvních států, kteří v čas, kdy smlouva nabyla působnosti, mají nejméně po 10 let bydliště v druhém státě, ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy cit. smlouva nabude působnosti, optovati pro stát. občanství tohoto státu.
Žal. úřad vyložil v nař. rozhodnutí zmíněné ustanovení cit. čl. 8 v ten způsob, že normované tam právo opce nepřísluší osobám, které v rozhodné době měly svoje bydliště také mimo území čsl. republiky, t. j., že nemohou optovati pro čsl. stát. občanství ti příslušníci republiky rak., kteří sice měli nejméně po shora zmíněnou dobu své bydliště v území republiky čsl., kteří však kromě toho měli také ještě druhé svoje bydliště na území státu rak.
Nss uznal tento názor žal. úřadu správným. Cit. článkem 8 smlouvy brněnské zamýšleno bylo propůjčiti právo opce jen oněm příslušníkům státu rak. pro stát čsl. a naopak, kteří již v době, kdy cit. smlouva nabyla působnosti, nalézali se vzhledem k svému předchozímu dlouholetému nepřetržitému pobytu ve druhém státě k tomuto druhému státu ve výhradném a trvalém vztahu faktickém. Právě jen s ohledem na tento faktický stav dlouholetého a nepřetržitého bydlení mimo území státu, k němuž jsou dosud právně vázáni poutem státního občanství, a na druhé straně zase s ohledem na faktický stav dlouholetého stálého, tedy nepřetržitého pobytu ve státě druhém, přiznáno bylo těmto osobám v čl. 8 smlouvy normované právo opce, pro něž nebylo by jinak lze nalézti opory v předpisech úst. zákona č. 236/1920. Pro tento výklad čl. 8 smlouvy brněnské svědčí konečně i ta okolnost, že čl. 6 odst. 5 cit. smlouvy upravuje zvláště případy, kdy optující má více bydlišť.
Předpokládá-li se však v článku 8 smlouvy Brněnské nepřetržité 10leté bydlení ve státu, pro nějž se optuje, pak stačí již jen zkoumati, je-li správným úsudek žal. úřadu, že st-l měl v rozhodné době vedle svého bydliště na území republiky čsl. také ještě druhé bydliště na území republiky rak. St-l to popírá a snaží se dokázati, že jeho občasný pobyt ve Vídni byl jen přechodný a že tam neměl své bydliště, ježto tam neměl byt zařízený pro trvalé bydlení, nýbrž jen byt přechodní.
Nss uznal i v tomto ohledu úsudek žal. úřadu správným. — — —

Citace:

č. 5674. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 918-919.