Č. 5692.

Státní zaměstnanci. — Vojenské věci: * Domobranec, který sice byl sproštěn služby se zbraní, avšak komandován do podniku sloužícího účelům válečným, koná po dobu tu vojenskou službu válečnou ve smyslu § 12, č. 2 vl. nař. č. 666/1920.
(Nález ze dne 25. května 1926 č. 10.882.)
Věc: Karel Č. v P. proti ministerstvu vnitra o propočtení služební doby.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem zsp-é v Praze z 22. února 1921 byla st-li při propočtení služ. doby ke dni 1. ledna 1921 na základě zákona z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. resp. zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. započtena voj. služba válečná od 27. července 1914 do 30. ledna 1919 v trvání 4 roků, 6 měsíců a 4 dnů a civ. stát. služba od 1. února 1919 do 31. prosince 1920 v trvání 1 roku a 11 měsíců, — celkem 6 roků, 5 měsíců a 4 dnů a byl st-l v důsledku toho zařazen jakožto nadstrážník pražské stráže bezpečnosti dnem 1. ledna 1921 do požitků IV. plat. stupnice stát. podúředníků. Propočtení toto stalo se na základě přihlášky o propočtení, sestavené, jak se ze spisů podává, pouze podle údajů st-lových. Dne 21. září 1924 došel zsp-é kmenový list st-lův, dle něhož st-l sloužil jako domobranec se zbraní od 26. října 1914 až do 25. září 1915, kdy byl domobranecké služby se zbraní na neurčitou dobu sproštěn, načež byl dne 28. října 1918 opět presentován a sloužil až do 1. února 1919, kdy byl přesazen do neaktivního poměru následkem nastoupení služby u stráže bezpečnosti v Praze. Výnosem z 27. září 1924 provedla zsp nové propočtení st-lovy služ. doby, při čemž přihlížela toliko k voj. službě válečné od 26. října 1914 do 25. září 1915 a od 28. října 1918 do 31. ledna 1919 v trvání 1 roku 2 měsíců 4 dní a k civ. službě státní od 1. února 1919 do 31. prosince 1920 v trvání 1 roku a 11 měsíců, — celkem 3 roků, 1 měs. a 4 dní, zařadila st-le dnem 1. ledna 1921 do požitků 2. plat. stupnice podúředníků a vyslovila, že přeplatek bude mu srážen. Nař. rozhodnutím zamítlo min. vnitra st-lovo odvolání z důvodu, že dodatečně provedeným šetřením bylo zjištěno, že st-l byl presentován 26. října 1914 a dne 25. září 1915 osvobozen od voj. služby na neurčitou dobu a teprve dne 28. října 1918 presentován k pokračování voj. služby a že dobu od 25. září 1915 do 27. října 1918, po kterou st-l, jak uvádí v odvolání, byl zaměstnán ve Škodových závodech v Plzni, nelze považovati za voj. službu válečnou podle ustanovení § 12 odst. 2 vlád. nař. č. 666/1920, poněvadž nekonal v uvedenou dobu voj. služby vůbec, jak toho vyžaduje § 14 odst. 1 zákona č. 230/1920.
Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost jednak z důvodu, že se jím porušuje právo, jehož st-l nabyl pravoplatným výnosem zsp-é z 22. února 1921, jednak z důvodu, že v době od 25. září 1915 do 28. října 1918 nebyl st-l od voj. služby osvobozen, nýbrž že byl komandován nadřízenými voj. úřady k výkonu voj. služby jako kovodělník do Škodových závodů při výrobě zbraní a střeliva, že byl po celou tuto dobu vázán svojí voj. přísahou, podléhal jako vojín voj. rozkazům i voj. soudnictví, se Škodovými závody neuzavřel žádné námezdní smlouvy a nepobíral od nich žádné mzdy jako volný dělník, konaje službu tuto nucené jako komandovaný vojín na základě mobilisace a z příčiny válečného stavu.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Úřad vycházel, jak shora uvedeno, při prvním propočítání služ. doby st-lovy pouze z údajů st-lových, i byl oprávněn změniti dodatečně svoje rozhodnutí za podmínek obnovy řízení, t. j. vyšly-li na jevo nové skutkové kolnosti, které úřadu při vydání rozhodnutí známy nebyly. Žal. úřad shledává tuto dodatečnou změnu skutkového podkladu v údajích kmenového listu, dle něhož byl st-l v době od 25. září 1915 do 28. října 1918 sproštěn domobranecké služby se zbraní, přes to, že st-l namítal ve svém odvolání, že byl v této době zaměstnán ve Škodových závodech jako vojín, že žádného lístku o svém propuštění neobdržel a že byl také v závodech veden jako vojín. Správnost těchto údajů st-lových žal. úřad nezjišťoval. Vycházel tedy, jak je ostatně i z odv. spisu patrno, z názoru, že k účelu propočtení služ. doby lze stát. zaměstnanci započísti jako vál. službu voj. pouze službu se zbraní.
Tento názor není správný.
Otázka, pokud jest při propočtení započítati dobu ztrávenou ve službě voj., jest ve smyslu § 4 zákona č. 222/1920 řešena ustanovením § 12 č. 2 nař. č. 666/1920, dle něhož se započítá plně voj. služba válečná, kdežto doba, po kterou byl zaměstnanec od konání voj. služby válečné sproštěn, se nezapočítává. Voj. službou válečnou jest dle tohoto ustanovení služba konaná z důvodu mobilisace, svolání domobrany a částečného nebo úplného doplnění na válečný stav. Službou válečnou konanou v době světové války jest dle téhož ustanovení rozuměti službu ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 230/1920, t. j. službu voj. za války až do 28. října 1918 konanou nebo dobu v zajetí ztrávenou jakož i službu souvisle s ní před vypuknutím války nastoupenou, — po 28. říjnu 1918 pak jen službu konanou v čsl. vojsku.
Z těchto ustanovení nelze vyvoditi, že za válečnou službu voj. může býti považována jen voj. služba se zbraní. Otázku tuto dlužno řešiti na základě předpisů zákona branného, jenž stanoví, co je službou vojenskou, a na základě předpisů zákona o vál. úkonech, jenž upravuje vál. služby nevojenské.
Že služba domobranecká jest službou vojenskou, podává se z ustanovení § 2 a 6 bran. zák. z 5. července 1912 č. 128 ř. z. a z ustanovení zák. o domobraně ze 6. června 1886 č. 90 ř. z. § 4 zák. o vál. úkonech z 26. prosince 1912 č. 236 ř. z. stanovil, že k osobním služ. úkonům pro vál. účely, — avšak toliko mimo dostřel, — Mohou býti přidrženy všechny ku práci způsobilé mužské civilní osoby do 50 roků života, nemůže-li býti potřeba hrazena dělníky dobrovolnými nebo domobranci, vztažmo brannými povinníky podle § 7 bran. zák. t. j. osobami nacházejícími se ve Věku branné povinnosti podléhajícím, které sice nejsou způsobilé k vlastní službě vál., které se však hodí k jinakým službám s tím souvisejícím a jichž se proto může za mobilisace ,(doplnění na stav válečný) a za války k těmto službám užíti. Z toho jde, že služby, které má toto ustanovení na mysli, jsou tenkráte službou vojenskou, třeba beze zbraně, a nikoli válečnými úkony, jestliže je vykonávají domobranci nebo branní povinníci podle § 7 bran. zák. v této své vlastnosti.
Že st-l se domobrancem stal a že jím po celou dobu války býti ne- přestal, tomu nasvědčují již údaje kmenového listu, dle něhož byl st-l na spornou dobu sproštěn pouze domobranecké služby se zbraní, nikoli služby beze zbraně. Konal-li tedy st-l ve sporné době službu ve Škodových závodech a konal-li ji nikoli jako volný dělník, nýbrž jako domobranec na rozkaz nadřízených voj. úřadů, konal voj. službu vál. ve smyslu § 12 č. 2 vl. nař. č. 666/20. Nezjistil-li žal. úřad tyto pro posouzení věci rozhodné okolnosti, vycházeje z mylného právního názoru, slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5692. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 956-958.