Č. 5649.

Samospráva obecní (Slovensko): * Také na Slovensku může vláda podle zákona č. 117/1921, 406/1922 a 298/1924 provésti sloučení obcí i proti jejich vůli.
(Nález ze dne 6. května 1926 č. 9297.)
Věc: Obec N. proti vládě československé a proti ministerstvu vnitra (min. taj. Dr. J. Trojan) o sloučení obcí.
Výrok: Stížnost se jednak odmítá jako nepřípustná, jednak zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve schůzích min. rady ze 4. dubna a 7. května 1925 bylo usneseno, že vláda povoluje podle ustanovení §u 1 zákona z 18. března 1921 č. 117 Sb., ve znění zákonů z 21. prosince 1922 č. 406 Sb. a z 19. prosince 1924 č. 298 Sb., sloučení malých obcí M. a N. v jednu malou obec pod názvem: »S.« a to v mezích dosavadních jejích obvodů (katastrů). Sloučení povoluje se s výhradou, že dosavadní obce podrží jako osady každá vlastnictví svého majetku, pro jehož správu platí předpis § 20 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. Sloučená obec jest však povinna dnem sloučení převzíti do svých služeb všechny pravoplatně jmenované úředníky a zřízence obou obcí, pokud se týče jejich ústavů a podniků. Dále vysloveno, že se nevyhovuje připomínkám, jež podala obec N. spolu se všemi členy ob. zastupitelstva a s řadou občanů a poplatníků, a udány důvody, ze kterých připomínkám těm nebylo vyhověno. Výnosem z 18. května 1925 sdělilo min. vnitra toto usnesení vlády župnímu úřadu v Nitře a vyzvalo jej, aby o usnesení tom vyrozuměl súčastněné obce, a dále aby rozpustil ob. zastupitelstva dosavadních obcí a zařídil až do provedení nových voleb v nově vzniklé obci čeho třeba.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah: — — — — Stížnost mimo jiné vytýká, že 1. sloučení nemělo býti vysloveno, ježto obě obce vyslovily se proti němu; 2. sloučení jest ke škodě jak stěžující si obce, tak i druhé obce, neboť kdežto stěžující si obec má nemovitý majetek, který jí poskytuje dostatečné příjmy k úhradě výdajů obecních, jest naproti tomu druhá obec značně zadlužena a její obyvatelstvo musí platiti značné obecní přirážky; 3. v daném případě nebylo šetřeno předpisu obsaženého v poslední větě článku I. zákona z 19. prosince 1924 č. 298 Sb., že totiž »při sloučení« obcí jest dbáti toho, aby obce nově vznikající byly hospodářsky tak zajištěny, aby mohly plniti úkoly veřejné správy; v tomto směru jest řízení vadným; neboť hospodářský stav obcí, o jichž sloučení tu jde,nebyl vůbec vyšetřen, takže nelze posouditi, zdali nová obec vyhovuje svrchu uvedenému zákonnému požadavku. — — —
O těchto námitkách nss uvážil:
ad 1. Tato námitka jest zřejmě bezdůvodnou. Jak jde zcela nepochybně na jevo z ustanovení § 1 zák. č. 117 z r. 1921 ve znění zák. č. 406 z r. 1922 a zák. č. 298 z r. 1924 jest těmito zákony vláda zmocněna — a to i pokud jde o Slovensko ,(arg. bod 4. čl. I. zák. č. 406 z r. 1922 a čl. I. zák. č. 298 z r. 1924) — provésti sloučení obcí i proti vůli súčastnčných obcí. Těmto obcím poskytují totiž cit. zákony v řízení, jež předchází výrok o sloučení obcí, pouze určitá procesní práva — a to jednak právo, aby jim byla poskytnuta příležitost vyjádřiti se k věci ve 30tidenní lhůtě, a jednak právo podávati připomínky v řízení vyhláškovém. Naproti tomu nemohou obce, o jejichž sloučení jde, vyvozovati z cit. zákonů po stránce materielní žádných práv ani s hlediska ochrany zájmů soukromých, ani s hlediska ochrany zájmů veřejných na to, aby obec sloučena byla nebo nebyla. Že by stěžující si obec byla poškozena ve svých procesních právech zaručených jí cit. zákony, stěžující si obec vůbec netvrdí. Vyslovila-li tedy vláda podle cit. zákonů sloučení obcí, o něž jde, i proti jejich vůli, nelze v tom spatřovati nezákonitost.
ad 2. Těmito vývody uplatňuje stěžující si obec úvahy o účelnosti vysloveného sloučení obcí. Důvody vhodnosti a účelnosti, jež žal. úřad, jak ze spisů správních patrno, čerpal z fakt řádným a bezvadným řízením zjištěných, nemůže však nss věcně přezkoumávati.
ad 3. Tato námitka odporuje zřejmě doslovu poslední věty článku I. zák. č. 298 z r. 1924, v níž se — souhlasně s poslední větou bodu 4 čl. I. zákona č. 406 z r. 1922 — stanoví výslovně, že při rozlučování obcí jest dbáti toho, aby obce nově vznikající byly hospodářsky tak zajištěny, aby mohly plniti úkoly veřejné správy. Toto ustanovení týká se tedy jediné rozloučení obcí, nikoli však sloučení obcí. Tím padá i svrchu zmíněná výtka vadnosti řízení, kterážto výtka jest, jak jde na jevo z vývodů stížnosti, pouhým důsledkem výkladu, jejž dává stížnost cit. zákonnému ustanovení, a který, jak právě uvedeno, jest mylným. — — — —

Citace:

č. 5649. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 879-881.