Č. 5302.

Legionáři. — Obecní zřízenci: Právo ministerstva vnitra zrušiti obsazení místa legionářům vyhrazeného nelegionářem (§ 14 zák. č. 462/1919), není dotčeno předpisy zákona č. 20/1920 o propuštění obecních zřízenců.
(Nález ze dne 19. ledna 1926 č. 929.)
Věc: Městská obec M. proti ministerstvu vnitra stran obsazení strážnických míst legionáři.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní správní komise v M. obsadila v zasedání z 27. prosince 1922 dvanáct uvolnivších se míst ob. strážníků, při čemž jmenovala dva legionáře, ostatní pak nelegionáře. Ke stížnosti legionáře Čeňka P. prohlásilo min. vnitra nař. rozhodnutím podle ustanovení § 14 zák. č. 462/1919 obsazení to, pokud jde o jmenování nelegionářů, za neplatné a nařídilo, aby tito ob. strážníci, jimž místa tato byla propůjčena, byli do 4 neděl propuštěni. — — —
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost mimo jiné potud, pokud ukládá obci, aby nezákonně jmenované strážníky propustila, ježto prý příkaz ten je v rozporu se zákonem ze 17. prosince 1919 č. 16 Sb. z r. 1920, jenž v §§ 7 a 10 stanoví, že prozatímní ustanovení zřízence nesmí trvati déle jednoho roku a trvale ustanovený zřízenec může býti propuštěn usnesením ob. zastupitelství toliko na základě provedeného disc. řízení. Tato námitka spočívá na mylném právním názoru. Zákon č. 16 z r. 1920 upravil služ. poměr mezi obcí a jejími zřízenci, v §§ 7 a 10 pak stanovil podmínky, za jakých může obec rozvázati služ. poměr těchto svých zřízenců. Naproti tomu zákon č. 462/19 dává státnímu úřadu právo, aby z moci svého dozorčího práva v zájmu co možná nejrozsáhlejšího umístění legionářů — kterýžto zájem tu uznán za zájem veřejný — zrušil služ. poměr ustanoveného již ob. zřízence. Proto nelze omezení, které je stanoveno pro obec jako zaměstnavatelku svých zřízenců, rozšiřovati na práva úřadu dozorčího, daná jemu z důvodu zcela jiného. Kdyby byl zákon č. 16/20 jako zákon pozdější chtěl zrušiti dozorčí právo státních úřadů založené na zákoně č. 462/19, byl by to musil výslovně prohlásiti; neučinil-li tak, nelze důvodně za to míti, že zákonem tím jako normou rázu všeobecného měly býti odstraněny specielní předpisy zákona dřívějšího.

Citace:

č. 5302. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 244-245.