Č. 5542.

Státní občanství: I. * Podle § 4, odst. 3. ústavní listiny nemůže státní občanství čsl. býti propůjčeno cizinci, dokud neprokázal propuštění z dosavadního státního občanství. — II. * Zajištění stát. občanství čsl. pod podmínkou, že průkaz právě uvedený bude podán, nemá právního významu a nezakládá právního nároku na konstitutivní propůjčení stát. občanství.
(Nález ze dne 31. března 1926 č. 6673.)
Věc: Ing. Bedřich E. Sch. v Ú. (adv. Dr. Arn. Urban z Prahy) proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Praze výnosem z 8. května 1920 zajistila st-li udělení čsl. státního občanství s podmínkou, že předloží průkaz o svém propuštění ze státního svazku Lippe-Detmoldského, po případě průkaz o tom, že svého dřívějšího stát. občanství pozbyl. Podáním z 5. května 1923 předložil st-l průkaz o tom, že byl ze svazku státu Lippe-Detmold propuštěn a žádal o vydání dokladů o udělení čsl. státního občanství. Zsp výnosem ze 17. dubna 1924 nevyhověla této žádosti za def. propůjčení stát. občanství republiky čsl. a prohlásila, že v důsledku toho pozbývá platnosti výnos z 8. května 1920, jímž bylo čsl. stát. občanství st-li zajištěno. Min. vnitra nař. výnosem nevyhovělo odvolání a podotklo, že zajištěním stát. občanství strana nenabyla zákonného nároku na udělení jeho a úřad není zbaven práva a povinnosti opětně zkoumati příslušné předpoklady v době, kdy jde o udělení stát. občanství. — — — —
Stížnost uvádí, že není sice nároku na udělení čsl. stát. občanství při pravidelném postupu úřadu, dovozuje však, že v tomto případě takový nárok st-li vzešel z výroku zsp-é, v němž jasně a určitými slovy zajišťuje se udělení stát. občanství pod jedinou podmínkou, že st-l bude propuštěn ze svazku dosavadního státu domovského; výnosem tím byl nárok st-lův na udělení čsl. stát. občanství konkretisován a jest toto právo chráněno všeobecnými normami o. z. o. a ústavní listinou; zajišťovací dekret zsp-é zakládá také závazky státu vůči adresátu, kterým nutně musí korespondovati subj. právo toho, jemuž dekretem udělení stát. občanství bylo zajištěno; podmínku, zajišťovacím dekretem stanovenou, st-l splnil, ostatní zákonné předpoklady, za kterých jedině udělení čsl. stát. občanství může se státi, zde jsou, proto byla zsp prvním svým dekretem vázána a nebyla oprávněna jej odvolati (§ 325 o. z. o. a § 100 úst. listiny).
Výtka tato není důvodná.
Dle §u 4 odst. 3 úst. listiny nemůže příslušník cizího státu býti zároveň příslušníkem čsl. republiky. Z toho nutně plyne, že cizozemci nemůže býti propůjčeno čsl. stát. občanství, dokud neprokázal propuštění z dosavadního stát. občanství. Dalším však důsledkem této zásady jest, že zajištění čsl. stát. občanství pod podmínkou, že průkaz takový bude podán, nemá právního významu vůbec a nezakládá právního nároku cizince na konstitutivní akt udělení stát. občanství. Za tohoto právního stavu nabývá se stát. občanství teprve konstitutivním aktem propůjčení zcela samostatně, nezávisle na předchozím zajištění a jest úřad oprávněn a povinen, aby při tomto propůjčení opětně zkoumal a uvažoval všechny okolnosti pro jeho výrok směrodatné.
I když tedy st-l splnil podmínku, pod kterou mu udělení čsl. stát. občanství bylo zajištěno, není úřad povinen propůjčiti mu stát. občanství a nelze shledati v nař. rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno žádosti za def. propůjčení stát. občanství, nějaké nezákonnosti.

Citace:

č. 5542. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 686-687.