Č. 5534.

Nemocenské pojištění (Slovensko): O závazcích »hlavního podnikatele« stran nemocenského pojišťování zaměstnanců podpodnikatelových.
(Nález ze dne 29. března 1926 č. 6588).
Věc: Mořic L. v Bratislavě proti ministerstvu sociální péče o náhradu léčebného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Přihláškou z 11. října 1921, jež došla pokladny 4. listopadu 1921, přihlásil dlaždičky mistr Adolf T. v Bratislavě dělníka Františka M. k nemoc, pojištění u okr. dělníky pojišťující pokladny v Bratislavě. V přihlášce uvedl sebe za zaměstnavatele a udal jako den vstupu do zaměstnání 19. září 1921. Zmíněný dělník byl ve státní nemocnici v Bratislavě ošetřován od 10. října do 15. listopadu 1921. Okr. dělníky pojišťující pokladna v Bratislavě uložila Adolfu T. výměrem z 1. března 1922 náhradu podpůrného nákladu, vzniklého nemocí zmíněného dělníka v úhrnné částce 1392 K 14 h podle § 12 zák. čl. XIX : 1907, poněvadž onemocnění nastalo před přihlášením. Když pak T. namítal, že nikoliv on, nýbrž Moric L. jest zaměstnavatelem Františka M. a když M. protokolárně potvrdil, že L. jej T. k ruce přijal a sám mu mzdu platil, předepsala pokladna výměrem z 9. května 1922 náhradu shora zmíněného podpůrného nákladu Mořici L. K odvolání tohoto zrušila rada města Bratislavy jako průmyslová vrchnost I. stolice rozhodnutím z 27. října 1922, výměr pokladny nevzavši tvrzení T-ovo a M-ovo za prokázané. Min. soc. péče vyhovělo nař. rozhodnutím odvolání pokladny a zrušilo rozhodnutí městkého úřadu v Bratislavě z těchto důvodů: »Podle spisů jest zjištěno, že František M. byl přihlášen ke dni 19. září 1921 teprve dne 4. listopadu 1921 Adolfem T. pracujícím pro Morice L., který byl v tomto případě hlavním podnikatelem, ježto na jeho účet byla konána práce Adolfem T. i Janem M. To dokazují i souhlasné výpovědi T. a M., jemuž mzdu platil L. T. přihlásil sám J. M., protože hlavní podnikatel L. jej přihlásiti nechtěla
O stížnosti nvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí neuvádí normy, z níž čerpalo svůj výrok zavazující st-le nahraditi pokladně podpůrný náklad, nýbrž zjišťuje jedině, že Moric L. byl v tomto případě hlavním podnikatelem. O závazcích hlavního podnikatele vůči okr., dělníky pojišťujícím pokladnám, jedná jedině § 21 uh. min. nař. ze 14. prosince 1917 č. 4790 M. E., stanovící: »Za nemocenské a úrazové příspěvky a za členské legitimační poplatky ručí pokladně .... solidárně manžel zaměstnavatele, pokud se týče podnikatele, ve společné domácnosti žijící. Taktéž ručí solidárně za uvedené veřejné závazky z dělnického pojištění hlavní podnikatel za podnikatele .... «. Třeba proto míti za to, že úřad založil své rozhodnutí na tomto předpisu.
Je-li tomu tak, pak třeba přisvědčiti stížnosti, že nař. rozhodnutí nemá opory v zákoně, poněvadž zmíněná norma nestanoví, že hlavní podnikatel ručil kromě nemocenských a úrazových příspěvků a členských legitimačních poplatků — a o takovéto příspěvky a poplatky tu nejde — i za jiné závazky zaměstnavatele, na příklad za náhradní povinnost, plynoucí ze zanedbání povinnosti přihlašovací dle § 12 posl. odst. zák. čl. XIX : 1907.
Že by st-le bylo považovati za zaměstnavatele M. dle tohoto předpisu, resp. dle § 22 téhož zákona (ve znění § 4 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. uvedeného na území Slov. v platnost vl. nař. z 23. září 1919 č. 516 Sb.) na takovémto zjištění nař. rozhodnutí vybudováno není.
Bylo proto je zrušiti dle § 7 zák. o ss. — — —

Citace:

č. 5534. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 676-677.