Č. 5619.

Státní zaměstnanci. — Četnictvo. — Řízení před nss-em: * Drahotní přídavek na dítě překročivší 18. rok věku, vzniklý před 1. lednem 1923, lze po tomto dni žádati jen, když dítě jest duševně nebo tělesně choré a následkem toho k výdělku úplně neschopné. Otázka ta jest otázkou skutkovou, přezkoumatelnou jen v mezích § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 30. dubna 1926 č. 8993).
Věc: Jindřich R. v K. proti ministerstvu vnitra stran drahotního přídavku na dceru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: St-li, vrchnímu četnickému strážmistru v. v., byl drah. přídavek, který pobíral na dceru Annu, 10. dubna 1904 narozenou, koncem dubna 1923 zastaven. Žádosti za další výplatu tohoto přídavku, opřené o průkaz, že dceři byla roku 1919 levá horní končetina odňata, že proto nemá výdělku a jest výdělku neschopna, nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, ježto není tu předpokladů uvedených v odst. 2 a 3 nař. min. fin. z 28. července 1921.
Stížnost naříká rozhodnutí to pro nezákonnost a tvrdí, že pro drah. přídavky rozhodna jsou ustanovení zákona z 3. března 1921 č. 99 § 2 odst. 1 a 2. Tato ustanovení byla změněna § 6 zákona č. 394/22. V tomto případě jde o dítě, kterému jedna horní končetina musela býti odňata, které dle posudku úředního lékaře jest pokládati za neschopné k výdělku, které tedy nelze míti za zaopatřené. Cit. ustanovení nařízení min. fin. z 28. července 1921 nelze proto upotřebiti také z důvodu, že pozdějším zákonem č. 394/22 pozbyla platnosti.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Vzhledem k tomu, že jde o nárok na drah. přídavek za dobu po 1. lednu 1923 a že dle § 21 zákona z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. veškerá posavadní ustanovení, odporující tomuto zákonu, dnem 1. ledna 1923 pozbývají platnosti, lze nárok uplatněný posouditi jen dle právě uvedeného zákona. Dle § 6 odst. I. zákona č. 394/22 přísluší drah. přídavek, vzniklý před 1. lednem 1923, na to které dítě jen, pokud nepřekročilo 18. roku věku, po této době pouze na dítě duševně či tělesně choré a proto výdělečně neschopné. Zákon předpokládá tu úplnou neschopnost.
Zdali tento předpoklad jest dán, jest otázkou skutkovou, kterou úřad si musí zodpověděti, hodnotě veškeré okolnosti daného případu. Nss nemůže tento závěr úřadu přezkoumati věcně, nýbrž pouze v tom směru, vyšetřil-li úřad veškeré okolnosti případu a je-li závěr ze zjištěných skutečností učiněný logicky možným. Vyšetřeno bylo, že přes 18 roků stará dcera st-le nemá levou horní končetinu a že není výdělečně činná, nebylo však vyšetřeno ani tvrzeno, že dcera ta jest ještě jinak chorá, anebo že nemůže také pravé končetiny horní ku práci užíti. Když na tomto základě úřad dospěl k závěru, že tato dcera není úplně k výdělku neschopná, měl k tomu dostatečný podklad a nelze závěr tento shledati vadným. Pak není tu úplné neschopnosti k výdělku, kterou zákon předpokládá, aby na to které dítě ještě po 18. roce mohl drah. přídavek býti vyplácen.

Citace:

č. 5619. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 835-836.