Č. 5292.

Samospráva obecní: O postavení zúčastněných obcí v řízení o změně hranic.
(Nález ze dne 14. ledna 1926 č. 433).
Věc: Obec O. proti vládě Československé republiky (za zúč. obec R. adv. Dr. Ot. Vendulák z Prahy) o změnu hranic obce.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením ze 6. listopadu 1924 stanovila vláda na základě § 1 zákona z 18. března 1921 č. 117 Sb. ve znění zákonů z 21. prosince 1922 č. 406 Sb. a z 21. prosince 1923 č. 257 Sb. změnu hranic obce O. v politickém a soudním okresu N., a obce R., politický okres Č., soudní okres H., vyloučením části území v usnesení blíže vyznačené z obce O. a připojením jejím k obci R., a tím i změnu hranic jmenovaných politických a soudních okresů, zamítnuvši námitky, které proti této změně podala stěžující si obec.
Stížnost naříká rozhodnutí to pro nezákonnost a vadné řízení. Námitky stižní rozděliti lze ve tři skupiny: první skupina namítá, že stanovená změna hranic jest vůbec nepřípustná, druhá brojí proti povolené změně z důvodů věcných, třetí vytýká vady řízení.
Vyřizuje tyto námitky řídil se nss následujícími úvahami:
ad 1. Podáním z 12. prosince 1920, které došlo na osp-ou v N. dne 31. prosince 1920, vznesli občané r-ští Fr. B. a spol. žádost, aby jejich pozemky, ležící v území obce O., byly z této obce vyloučeny a přivtěleny do obce R. Usnesením z 9. listopadu 1922 vláda odmítla o této žádosti rozhodovati, poněvadž nebylo o ní zahájeno u politických úřadů správních řízení do 31. prosince 1920. Z této okolnosti stížnost dovozuje, že otázka vyloučení pozemků, o něž tehdy šlo a které tvoří část území nař. rozhodnutím z obce O. vylučovaného, jest pravomocně jednou pro vždy vyřízena negativně, a že není tedy přípustno jich vyloučení znovu projednávati a stanoviti. Avšak námitka tato přehlíží, že usnesení vlády z 9. listopadu 1922 není svou povahou žádným rozhodnutím, které by návrh Fr. B. a spol. jako návrh nějaké procesní strany způsobem právní moci schopným zamítalo s tím účinkem, že pro stěžující si obec jako stranu druhou bylo by jím založeno právo, aby o vyloučení pozemků v návrhů uvedených nebylo již jednáno. Zmíněné usnesení vlády nejudikuje o právech nebo právním stavu té či oné strany, nýbrž prostě odmítá učiniti organisační opatření s interesované strany vládě navržené. Takový výrok není schopen právní moci a nemůže vládě překážeti, aby — jsou-li tu jinak zákonné předpoklady — opatření to učinila později.
Jde tedy o to, zda v době vydání nař. usnesení byly tu zákonné podmínky pro to, aby vláda spornou změnu hranic provedla i proti vůli stěžující si obce.
Nař. usnesení opírá se o čl. I. zákona č. 257/1923, jenž ve spojení se zákonem č. 406/1922 zmocňuje vládu, aby v Čechách v přechodné době až do konce roku 1924 měnila hranice obcí, okresů politických, soudních a zastupitelských, byl-li do konce r. 1920 politickým úřadům správním písemným podáním dán k tomu podnět nebo bylo-li těmito úřady v téže lhůtě z moci úřední zahájeno řízení. Podle bodu 2. čl. I. zákona č. 406/1922 dlužno před každým takovým opatřením poskytnouti vždy zúčastněným osadám, obcím, okresům, zemským výborům příležitost, aby se k věci mohly vyjádřiti, jinak však není k takovým opatřením třeba dobrých zdání, vyjádření nebo souhlasu jakýchkoli sborů a úřadů správních nebo sborů zákonodárných.
Z cit. textu zákona je patrno, že zmocnění vlády je podmíněno tím, že do konce roku 1920 buďto byl dán politickým úřadům písemným podáním podnět k dotyčnému opatření, nebo jimi zavedeno řízení z moci úřední. Tyto předpoklady stanoveny jsou tedy alternativně; a je-li splněna podmínka prvá, t. j. byl-li politickým úřadům do konce r. 1920 dán k dotyčnému opatření podnět písemným podáním, pak nezáleží již na tom, kdy k tomuto podnětu politickými úřady řízení bylo zavedeno.
Zákon dále jako předpoklad zmocnění vlády v tomto prvním případě žádá toliko, aby politickému úřadu dán byl k dotyčné změně »podnět«. Tím je zároveň řečeno, že zákon nepředpokládá přesně vymezený návrh, a že také nechce vládu co do rozsahu opatření, k němuž podnět byl dán, na návrh v předloženém písemném podání snad učiněný vázati, nýbrž jí ponechává na uváženou, v jakém rozsahu opatření, k němuž podnět byl dán, chce provésti.
V daném případě dán byl podnět ke sporné změně hranic jednak podáním Bedřicha Š. a spol. z 22. prosince 1919, o němž již výměrem osp-é v Č. z 21. února 1920 resp. výměrem osp-é v N. z 26. února 1920, — tedy před koncem r. 1920 — zavedeno bylo řízení, jednak podáním Františka B. a spol. z 12. prosince 1920, které došlo na osp-ou v N. dne 31. prosince 1920, tedy také ještě před koncem r. 1920. Za právního stavu, utvořeného zákonem č. 406/1922, byly těmito skutečnostmi dány předpoklady, aby vláda změnu hranic mezi obcemi O. a R. provedla. Že nebylo tomu na překážku usnesení vlády z 9. listopadu 1922, vyplývá z toho, co o povaze a významu tohoto usnesení bylo řečeno svrchu. A že vláda nebyla vázána, aby změnu hranic, jež oněmi podáními byla uvedena do proudu, provedla právě jen v tom rozsahu, jak byla navrhována, podává se z výkladu zákona č. 406/1922, jak svrchu uveden. Je proto docela lhostejno, zda ony dva podněty byly v nějaké vzájemné souvislosti či byl-li každý z nich zcela samostatný. Posléze je pak docela lhostejno, zda obec O. a po případě vlastníci pozemků z obce O. vylučovaných se změnou hranic souhlasili čili nic, neboť jsou-li — jako v daném případě — splněny předpoklady stanovené zákonem č. 406/1922, je vláda zmocněna změnu hranic provésti o své újmě, aniž by byla vázána dále ještě souhlasem súčastněných obcí nebo vlastníků pozemků změnou dotčených. Druhá skupina námitek brojí proti povolené změně hranice z důvodů věcných.
Nss vyslovil již ve svých nálezech Boh. 3916 a 4153 adm., že zákony svrchu citované súčastněným obcím po stránce materielní neposkytují žádného práva na to, aby ta která změna jejich území byla či nebyla provedena, a tedy také ne práva na to, aby byla provedena určitým jimi požadovaným způsobem.
Veškeré námitky, které brojí proti usnesenému opatření z důvodů věcných, popírajíce vhodnost a účelnost povolené změny hranic, uplatňují toliko zájmy obce, nikoliv její subjektivní práva, pouhým zájmům však nss podle § 2 zák. o ss ochrany poskytovati není povolán. Poněvadž pak zákon dává súčastněným obcím v řízení předcházejícím rozhodnutí o změně hranic jedině nárok na to, aby jim byla poskytnuta příležitost vyjádřiti se k věci a po případě podati připomínky, kdežto jinak, zejména pokud se týče zjišťování skutkového podkladu pro zamýšlené opatření, jsou z účasti úplně vyloučeny, a poněvadž dále ponechána je vládě plná volnost, jakými motivy při svém rozhodování chce se říditi, a tedy také, které skutkové okolnosti a jakou měrou hodlá vzíti v úvahu, není nss-u možno přezkoumávati usnesení vlády ani po stránce správnosti a úplnosti jeho skutkového podkladu, kdyžtě z obsahu usnesení samého nějaké závady po této stránce nejsou patrny.
Třetí skupina námitek posléze vytýká různé vady formální. — — — —
Sem náleží námitka, že nař. usnesení nestanoví také změnu hranic zastupitelských okresů a žup, která s povolenou změnou hranic obecních souvisí. Námitka ta jeví se nepřípustnou, poněvadž nelze seznati, kterak okolnost, že vláda nevyslovila zároveň změnu hranic zastupitelských okresů a žup, mohla by se dotýkati práv stěžující si obce.
Dále patři do této skupiny námitka, že mapa, jež obci O. současně s vyhláškou ze 16. července 1923 byla zaslána, neobsahovala přesného, odborně provedeného vyznačení nové hranice obou obcí, takže projekt změny hranic zůstal následkem toho neurčitý a k projednání a provedení nezpůsobilý. Tato námitka je však bezpodstatna, neboť mapa připojená k vyhlášce z 16. července 1923 byla nahrazena novou mapou, jež byly vyložena s novou vyhláškou z 21. ledna 1924, vyvěšenou 27. ledna 1924, proti této nové mapě pak stěžující si obec ve svých připomínkách z 2. února 1924 žádné námitky nevznesla.

Citace:

č. 5292. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 222-224.