Č. 5358.

Jazykové právo. — Patenty: O jazykovém právu podle § 2 zák. jaz. v řízení před patentním úřadem o zrušení patentu.
(Nález ze dne 8. února 1926 č. 11448/25.)
Věc: Firma Bedřich Sch. v Brně proti ministerstvu obchodu o porušení jazykového práva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žaloba, podaná stěžující si firmou v jazyku německém proti Prosperu O. v R. ve Francii o zrušení patentu, byla rozhodnutím patent, úřadu z 5. prosince 1924 odmítnuta pro porušení jaz. práva (§§ 1 a 2 jaz. zák.). Toto rozhodnutí opřeno bylo o dva důvody: Dovozuje nejprve, že pat. úřad, jehož působnost se vztahuje na celý obvod republiky a který nemá proto teritoriálně ohraničených okresů působnosti pro soudní okres, a že není tedy dán předpoklad § 2 jaz. zákona, který poskytuje příslušníkům jaz. menšin právo užívati svého jazyka v podáních jenom tehdy, když působnost úřadu, který má záležitost vyříditi, vztahuje se na soudní okres, který vykazuje kvalifikovanou jaz. menšinu. Jako druhý důvod uvádí, že důvod příslušnosti pat. úřadu nevzešel v soudním okrese bydliště žalobcova, ba nevznikly tam ani okolnosti, které tvoří podklad žaloby, totiž okolnosti § 3 č. 1 pat. zák. (v žalobě uvedené tiskopisy) a u okolnosti: § 1 pat. zák. vůbec nelze určiti, kde vznikla. Rozklad a stížnost do tohoto rozhodnutí byly jednak zrušovacím oddělením, jednak presidiem pat. úřadu zamítnuty.
Nař. rozhodnutím pak min. obchodu vyřídilo stížnost ve věci na ně řízenou takto: »Pokud patentní úřad odůvodňuje zamítnutí stížnosti tím, že působnost jeho vztahuje se na celý obvod republiky a že nemá proto žádných teritoriálně ohraničených okresů působnosti, jež by se shodovaly se soudními okresy, nelze s názorem tímto souhlasiti, ježto výklad §u 2 jaz. zák. připouští i zařazení centrálních úřadů pod takové orgány, jejichž působnost vztahuje se na okresy menšinové a též nss § 2 jaz. zák. v tomto smyslu konstantně vykládá. Přes to však nemůže se st-l dovolávati jaz. zák. a to proto, že není, jak pat. úřad správně uvádí, splněna druhá podmínka, uvedená v tomto paragrafu ve slovech »ve věcech, jichž vyřízení náleží jim na základě toho, že se působnost jejich vztahuje na tento okres.« Řešení otázky přesunuje se na otázku místní příslušnosti a dlužno tu zkoumati, v jakém vztahu je bydliště st-lovo k působnosti pat. úřadu v konkrétní záležitosti. Podle § 34, odst. 1 pat. zák. a čl. 1. zák. ze 27. května 1919 č. 305 Sb. je pat. úřad výlučně příslušný pro veškery patentní věci celé republiky. Příslušnost tato jest dána věcnými ohledy, totiž tím, že patent, jenž se stal předmětem sporu, byl prve ohlášen u téhož úřadu, kde se vedou i všechny rejstříky, doklady, listiny atd. Momenty osobní, totiž zřetel na bydliště žalobců neb žalovaných, nemají tu zcela žádného významu. Příslušnost pro řízení zmateční (§ 28 pat. zák.) dána je tedy sídlem pat. úřadu jakožto úřadu, u něhož byl odpůrci udělen sporný patent. Z toho důvodu náleží pat. úřadu jednati o sporných návrzích, nikoli tedy z důvodu, že žalobce neb žalovaný bydlí v určitém místě. Byl by stejně příslušným k projednání sporu, jednalo-li by se o strany z ryze českých okresů neb o cizozemce. Podle § 2 jaz. zák. nestačí tedy, aby působnost úřadu vztahovala se povšechně na dotyčný okres (§ 2, odst. 2, druhá věta: »jichž působnost vztahuje se ...........«), nýbrž je třeba, aby jeho působnost byla nad to založena ještě zvláštní místní příslušností, k níž dán je podklad skutečnostmi v tomto soudním okresu vzniknuvšími (arg. slova »náleží jim na základě toho, že .......... «). V daném případě dána je toliko povšechná příslušnost na prvém místě zmíněná, nikoliv i specielní místní příslušnost, v témže § 2 uvedená.«
Stížnost k nss-u obsahuje v podstatě tyto námitky: 1. nař. rozhodnutí odporuje samé praxi pat. úřadu v dřívějších případech; 2. min. neprávem poukazuje k tomu, že příslušnost pat. úřadu dána je tím, že patent byl ohlášen u toho úřadu, kde se vedou i rejstříky, doklady, listiny atd., neboť tento důvod jest dán u každého centrálního úřadu, a rovněž nemá podstaty argument, že pat. úřad by byl příslušný, i kdyby šlo o stranu z ryze českého okresu nebo cizozemce. I to platí také o jiných úřadech centrálních. Argumenty takovými bylo by možno jaz. zákon zvrátiti. 3. Spojitost věci s bydlištěm st-lovým jest dána tím, že žalobce má bydliště v okresu menšinovém ve smyslu § 2 jaz. zák. Nebylo-li by návrhu, nedošlo by k řízení o zrušení patentu. St-1 má podnik v okresu Brno-město a hodlá domnělého vynálezu v tomto podniku používati.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Úkolem soudu jest, aby na podkladě a v mezích stížnosti zkoumal, bylo-li nař. rozhodnutím porušeno subj. právo st-le. St-l tvrdí, že porušeno bylo jeho právo zakládající se na § 2 jaz. zák., t. j. jeho nárok na to, aby pat. úřad přijal a věcně vyřídil žalobu na zrušení patentu podanou v jazyce německém.
Pokud by v poukazu stížnosti na posavadní jinakou praxi pat. úřadu ve věcech jazykových bylo viděti námitku, jest k tomu podotknouti, že předmětem nálezu tohoto soudu jest a může býti jen rozhodnutí stížnosti v odpor vzaté a jen zákonitost tohoto rozhodnutí může býti nss-em zkoumána. Kriteriem pro posouzení zákonitosti pak může býti jedině právo, t. j. normy obj. práva, jimiž věc, o niž jde, jest upravena, nikoli praxe úřadu ať téhož, ať úřadů jiných.
Nárok na použití jazyka německého v daném případě opírá st-l o jedinou skutečnost, totiž že bydliště st-lovo resp. jeho závod jest v okrese, jenž má kvalifikovanou menšinu jazykovou ve smyslu § 2 zák. jaz. Touto skutečností pak jest po názoru stížnosti dán i předpoklad pro použití ustanovení § 2 o povinnosti úřadů přijímati podání sepsaná v jazyce menšinovém, ježto bydliště (sídlo závodu) jest v daném případě místem, kde věc vzešla. Soud nemohl v tom stížnosti dáti za pravdu. Ustanovení 2. odst. § 2 zák. jaz. činí povinnost soudů a úřadů přijímati podání v jazyku menšinovém závislou jednak na momentu subjektivním, t. j. na příslušnosti podatele k tomuto jazyku, jednak na momentech objektivních, t. j. momentech mimo osobu podatelovu ležících. Tyto objektivní momenty jsou dva: především, že působnost soudu nebo úřadu vztahuje se na soudní okres s kvalifikovanou menšinou jazykovou, a mimo to, že jde v konkrétním případě o věc, jejíž vyřízení takovémuto soudu neb úřadu náleží »na základě toho, že působnost jejich vztahuje se na tento okres«, jinými slovy, že důvod příslušnosti v tom kterém případě je lokalisován v soudním okrese s kvalifikovanou menšinou. Poněvadž uvedené ustanovení nelze již se zřetelem k zjevné tendenci zákona jaz. restriktivním výkladem omezovati na soudy a úřady, jejichž působnost vztahuje se výhradně na okres (nebo okresy) s kvalifikovanou menšinou, nastává v důsledku uvedené positivně právní úpravy nutnost, aby ve všech takových případech, kde působnost soudu nebo úřadu zasahuje vedle okresů menšinových také okresy bez kvalifikované menšiny — tedy ovšem také při soudech a úřadech, jejichž působnost zahrnuje celé území státní, — zjištěn byl mezi věcí, jíž podání se týká, a některým určitým místem (soudním okresem) takový vztah, který by slušelo uznati za pojmově možný důvod místní příslušnosti.
Poněvadž, jak svrchu bylo naznačeno, stížnost, jež jest předmětem tohoto nálezu, vyvozuje právo st-lovo k použití jazyka němec. v daném případě jedině z toho, že st-l má bydliště resp. svůj závod v okresu menšinovém, — tato okolnost pak úřadem v pochybnost vzata nebyla, — bylo se soudu omeziti na zkoumání otázky, zdali bydliště osoby podávající žalobu na zrušení patentu jest takovou okolností, která tento spor lokalisuje tak, že by bydliště žalobcovo, kdyby kompetence ve věcech patentních, která podle platného nyní práva jest soustředěna u jediného úřadu pro celé území státní zřízeného, byla přikázána několika úřadům s kompetencí místně rozdělenou — mohlo samo o sobě založiti místní příslušnost některého určitého z těchto úřadů pro rozhodnutí o žalobě té.
Podle názoru soudu k otázce té nelze odpověděti než záporně. Předmětem sporu žalobou o zrušení patentu na úřad vzneseného jest právě tento patent (§ 28 zák. z 11. ledna 1897 č. 30 ř. z.: Patent se zruší...«). Udělení a trvání patentu jest podnětem žaloby, jeho odklizení jejím účelem. Existence patentu a žalobní útok na jeho trvání jest přímým podnětem i předmětem úředních aktů pat. úřadu, k nimž jako úřad věcně příslušný jest povolán. Je-li nutno z důvodů svrchu vyložených »věc«, která takovouto žalobou byla pat. úřadu k vyřízení předložena, uvésti v souvislost s některým určitým místem, může to býti jen místo (soudní okres), k němuž jest v nějakém vnitřním vztahu patent jako předmět sporu. Pro názor, že by bydliště žalobcovo nebo sídlo jeho podniku bylo okolností pro místní příslušnost primérně rozhodnou, nelze nalézti opory ani v analogii nějakých předpisů místní příslušnost výslovně upravujících, ať v některém oboru práva správního ať v jiných oborech právních (srovnej zejména jur. normy oddíl druhý).
Stížnost, která, jak bylo řečeno, nárok st-lův, aby jeho žaloba, sepsaná v jazyce německém, byla v daném případě přijata pat. úřadem, opírá jedině o skutečnost, že st-lovo bydliště a jeho závod jest v okresu s kvalifikovanou menšinou, nemohla se zřetelem k předcházejícím úvahám býti uznána důvodnou a byla proto zamítnuta.

Citace:

č. 5358. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 342-345.