Č. 5613.

Cesty. — Samospráva obecní. — Administrativní řízení: I. Občan-poplatník je legitimován naříkati usnesení obecního zastup, o zrušení veř. cesty z důvodu, že zrušení to je neúčelné a způsobí obci výlohy na úpravu náhradní komunikace. — II. * Adjacentu, po případě majiteli pozemku, pro něhož určitá veřejné cesta je jediným možným přístupem na jeho pozemek, nelze upírati legitimaci, aby v cestě správní naříkal usnesení obecního zastupitelstva, jímž cesta ona jako veřejná byla zrušena. — III. * Osada jako taková — nemá-li zvláštního titulu právního — nemá nároku na to, aby veřejná obecní cesta, sloužící především zájmům osadníků jejích, jako veřejná cesta byla zachována. — IV. O podmínkách zrušení veřejné cesty obecní.
(Nález ze dne 28. dubna 1926 č. 8876).
Prejudikatura: Boh. 643, 1029 a 1904.
Věc: Obec Bl. a spol. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zrušení veřejné cesty.
Výrok: Stížnost, pokud jest podána Josefem V., Františkem P., Františkem St., Adolfem Šť., Františkem N., Josefem Šť. a Václavem Šť., odmítá se jako nepřípustná; stížnost osady nyní obce Bl. zamítá se jako bezdůvodná; ke stížnosti Jindřicha P., Anny F. a Františka R. zrušuje nař. rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Ob. zastupitelstvo v Bě. usneslo se na tom, aby veřejná obecní cesta č. kat. ..., byla zrušena. Odvoláním, které z usnesení toho podali jednak osada Bě-cké obce Bl., jednak osadníci Jindřich P., Anna F. a František R., byla nař. rozhdonutím odmítnuto jako nepřípustné s následujícím odůvodněním: Právo účastenství na veř. užívání veř. statku, jaké přísluší dle § 287 o. z. o. každému občanu, není v podstatě své nižádným subj. právem toho kterého jednotlice, statku onoho používajícího. Nositelem práva na veř. užívání jest jen veškerenstvo zastupované oním orgánem, který o zachování veř. vlastnosti onoho statku má míti péči (při obecních cestách ob. zastupitelstvo), kdežto jednotlivci, kteří tvrditi mohou pouhou účast na tomto veř. užívání, mají postavení toliko faktických interesentů, nikoli však účastníků právních. Nemohou tudíž tito jednotliví účastníci z titulu veř. užívání pro sebe si reklamovati posici strany procesní v řízení nesoucím se k tomu, aby veř. statku (obecní cestě) byl vzat ráz veřejnosti a nemají tedy žádného práva k rekursu v pořadí správním.
Do tohoto rozhodnutí podávají stížnost osada, nyní obec Bl. a řada osadníků. Pokud stížnost je podána Josefem V. — — — nemohl se jí nss zabývati, neboť tito st-lé se k zsv-u neodvolali a tudíž adm. instančního pořadu nevyčerpali (§ 5 zák. o ss).
Pokud stížnost jest podána osadou (obcí) Bl., Jindřichem P., Annou F. a Františkem R., bylo o ní uváženo:
Cesta, jejíž zrušení zavdalo podnět k dnešnímu sporu, jest — jak nesporno — veř. cestou obecní. České zákonodárství silniční jedná o zrušování veř. cest. jedině v § 20 zákona z 12. srpna 1864 č. 46 z. z., — jenž obmezuje se však na ustanovení, že ke zrušení obecní silnice, čímž rozuměti jest i veř. obecní cesty (srovn. nález č. Boh. 643/20 adm.), je zapotřebí souhlasu okr. úřadu polit. a okr. zastupitelstva. Jinak otázka zrušení veř. cesty obecní není upravena ani po stránce materielní, ani ve směru formálním. Požadavkem schvalovací součinnosti nadřízeného úřadu polit. a samosprávného postaráno jest o ochranu veř. zájmu na zachování potřebných komunikací obecních.
Jest otázkou, je-li v řízení o zrušení veř. obecní cesty místa také pro uplatňování takových zájmů individuálních.
Pokud se týče především stěžující si osady, nyní obce Bl., nepřichází v dnešním sporu ještě v úvahu jako samostatná politická obec, sousedící s pol. obcí Bě., nýbrž jako pouhá osada pol. obce posléz uvedené, neboť jako samostatná obec byla konstituována teprve po vydání nař. rozhodnutí. Odpadá tedy otázka, byla-li by jako politická obec legitimována naříkati v cestě správní zrušení sporné cesty v sousední obci B., a dlužno toliko zkoumati, jaké postavení ve sporu má jako bývalá osada. Při tom přichází v úvahu jenom ve svém postavení veřejnoprávním, neboť nějaký zájem na zachování veřejnosti sporné cesty z důvodu, že by zrušením jejím byla dotčena ve své majetkové sféře, netvrdí. Silniční zákony nepřiznávají osadě ve veř. správě silniční žádné působnosti; nejnižším správním svazem je tu obec politická. Obci, nikoliv osadě svěřena jest jako právo a povinnost péče o řádnou komunikaci v obci (§ 28 bod 3 ob. zř., §§ 4 a 12 siln. zákona konk.). Osada přichází v úvahu jenom ojediněle jako pasivní subjekt konkurenční buď ex lege (§ 10 a 11 siln. zák. konk.), nebo po případě na základě zvláštního titulu právního (§ 13 cit. zákona). Také z předpisů ob. zřízení, které osadě přikazuje toliko správu jejího jmění (§ 107) a místních ústavů (§ 110) nelze vyvozovati, že by osadě jako takové ve veř. správě silniční příslušela nějaká aktivní ingerence. I když veř. cesta obecní slouží převážně nebo i výhradně zájmům jen určité osady, nelze vzhledem k předpisům siln. zákonů, které jako nejnižší kategorii veř. cest znají toliko cesty obecní (§ 4 siln. zákona konk.) a správu jich přikazují orgánům obecním ,(§ 14/2 leg. cit. § 28 a násl. siln. zákona adm.), pokládati osadu za pána a správce této cesty. Nemůže tudíž osada jako taková ani z ustanovení zákonů silničních, ani z předpisů ob. zřízení vindikovati pro sebe oprávnění, hájiti v řízení o zrušení obecní cesty veř. zájmů komunikačních se zřetelem na potřeby svých osadníků. Oprávnění to nemůže jí posléze propůjčiti ani okolnost, že převzala povinnost udržovati takovou cestu; tím byla pro ni založena jenom specilení konkurenční povinnost, nikoli také — nehledě ke zvláštní snad úmluvě — jíž se však stížnost nedovolává — právo na to, aby ona cesta jako veřejná cesta byla také zachována. Stížnost osady Bl. je tedy bezdůvodná.
Pokud se týče ostatních st-lů, trvá nss na právním názoru vysloveném v nálezech Boh. 1029 a 1904 adm. a recipovaném také v nař. rozhodnutí, že pouhá účast na obecném užívání (usus communis) veř. cesty, jaká dle § 287 o. z. o. přísluší každému občanu, není subj. právem a nedává účastníku ani nároku na zachování veř. cesty jako veřejné, ani postavení strany v řízení o zrušení veřejnosti. Práva strany procesní v řízení onom mohl by ovšem — jak bylo naznačeno v nálezu Boh. 1029 adm., — reklamovati pro sebe ten, komu by příslušelo k dotyčné cestě nějaké veř. právo na kvalifikované její užívání, které by pak požívalo také ochrany nss-u podle § 2 zák. o ss. Avšak soud uvážil, zabývaje se dnešním sporem, dále, že mezi oběma krajními případy jednak pouhého všeobecného zájmu na zachování určité veř. cesty, jaký má každý, kdo cesty té podle jejího určení jako obecné komunikace používá, jednak zvláštního subj. práva na kvalifikované její používání, jsou možný případy, kdy jednotlivec, aniž by mu příslušelo subj. právo kvalifikovaného užívání, má stupňovaný zájem na zachování veř. cesty vzhledem k tomu, že zrušení nebo změna cesty dotýká se přímo jeho majetku. Veřejné cesty jsou určeny nejen k tomu, aby sloužily obecné komunikaci, nýbrž také, aby poskytovaly přístup k pozemkům mezi nimi ležícím a zajišťovaly jim příliv vzduchu a světla. Je přirozeno, že zájem, jaký má na zachování veř. cesty adjacent nebo ten, pro něhož tato cesta je jedině možným přístupem na jeho pozemek, je daleko intensivnější nežli zájem, jaký má na oné cestě ostatní občanstvo. Třebas nebylo možno onen stupňovaný zájem uznati za obsah subj. práva, které by dávalo nárok na zachování oné cesty jako veřejné, přece nelze v rozporu s poměry a potřebami skutečného života klásti jej na roven všeobecnému interesu na veřejnosti cesty, jaký má quivis ex populo, a upírati mu všelikou ochranu. Třebas tedy nebylo možno oněm kvalifikovaným interesentům přiznati materielní nárok před nss-em stíhatelný na zachování veřejnosti cesty, nelze jim přece upírati procesní nárok na to, aby o zamýšleném zřízení cesty rozhodováno bylo řádným řízením, aby námitky jejich proti tomuto opatření byly přijaty a zkoumány, a právo, cestou adm. rekursu vznésti věc k posouzení a rozhodnutí na vyšší správní stolici. Stranou bylo ovšem ponechati otázku, zda pro interesenty zde uvedené ze zrušení veřejnosti cesty nevznikají snad nějaké nároky náhradní, neboť tato otázka není na sporu.
K těmto úvahám, jež v daném případě svědčí pro rekursní legitimaci st-lů Jindřicha P. a Anny F., kteří v adm. řízení uplatňovali, že po cestě č. kat. ... mají jediné spojení na své pozemky, přistupuje ještě úvaha další.
Jedná se o zrušení cesty obecní, tedy obecního zařízení, vyslovené usnesením ob. zastupitelstva Bě-ckého. St-lé P., F-ová a R., jak není sporno, jsou resp. byli občany této obce. Z této jejich relace plyne jim legitimace stěžovati si v cestě správní do všech aktů obce, jimiž — byť i jen nepřímo — mohou býti dotčeni ve svých materielních zájmech jako poplatníci obce. St-lé ve svém rekursu na zsv skutečně také vytýkali mimo jiné, že náhradní cesta č. kat. ... jest neschůdná a že uvedení její do schůdného stavu, které stane se nutným, dojde-li k zrušení cesty č. kat. ...., bude vyžadovati značných nákladů. Uplatňovali tedy také ve své vlastnosti občanů-poplatníků, že ob. zastupitelstvem usnesené zrušení cesty právě uvedené je neúčelné a že je materielně ohrožuje, k čemuž zajisté byli legitimováni.
Byl tedy zsv z obou uvedených důvodů povinen k rekursu posléze uvedených tří st-lů usnesení ob. zastupitelsstva b-ckého o zrušení cesty č. kat. ... přezkoumati meritorně. Poněvadž to odepřel, opíraje jmenovaným st-lům neprávem legitimaci, je rozhodnutí jeho nezákonné.

Citace:

č. 5613. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 820-822.