Č. 5569.

Školství. — Řízení administrativní. — Řízení před nss-e m: * Ustanovení § 9, posl. odst. zákona ze 3. dubna 1919 č. 189 Sb. ve znění zákona z 9. dubna 1920 č. 295 Sb. o tom, že stížnosti proti opatřením podle tohoto paragrafu učiněným nemají odkládacího účinku, týká se jen řízení před úřady správními, jež jest ukončeno výrokem min. škol. a nebyl jím změněn předpis § 17 zák. o ss.
(Nález ze dne 13. dubna 1926 č. 7898).
Věc: Zemský správní výbor v Praze proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúč. místní školní radu v F. adv. Dr. Emil Pollak z Prahy) stran odkladného účinku stížnosti na nejvyšší správní soud.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žal. min. povolilo výnosem z 31. ledna 1925 po rozumu § 17 zákona o ss odkladný účinek stížnosti, kterou podala k nss-u mšr ve F. do rozhodnutí žal. min. z 23. ledna 1925 ve příčině zrušení obecné školy s něm. jazykem vyuč. ve F.
Proti tomuto rozhodnutí podává zsv stížnost k nss-u, o níž rozhoduje, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost namítá: 1. Stížnost k nss-u nemá podle § 17. zák. o ss zásadně odkládacího účinku. Žal. úřad má sice podle druhé věty tohoto § odkladný účinek povoliti, nevyžaduje-li veřejný zájem, aby rozhodnutí bylo vykonáno neprodleně, a vzešla-li by jeho výkonem nenahraditelná škoda. Nelze však povoliti odkladný účinek, je-li zvláštním předpisem v případech toho druhu, o nějž právě jde, výslovně vyloučen, neboť tím dává zákonodárce na jevo, že pokládá za věc veř. zájmu, aby výkon rozhodnutí nebyl odložen. Takovým předpisem je prý § 9. odst. 4 zák. č. 189/1919 ve znění zák. č. 295/1920 a tento předpis platí nejen ve příčině rekursů proti předsedovi zšr-y nebo jeho zmocněnci k min. škol., nýbrž nutno ho použíti i ve příčině stížnosti na rozhodnutí tohoto min. k nss-u . Takový (extensivní) výklad cit. § 9. jest na místě vzhledem k účelu zákonů č. 189/1919 a 295/1920, aby zřizování nových škol s vyuč. jazykem, odpovídajícím národnosti dětí, a souvisící s tím zrušování zbytečných škol a tříd {tedy zvláště německých) bylo provedeno co nejrychleji (srov. nález nss-u Boh. 839 adm. Ostatně ani slovně znění cit. předpisu nevylučuje prý tohoto závěru; praví-li se tam, že »stížnost proti opatřením podle tohoto paragrafu učiněným nemají odkládacího účinku«, možno i při slovném výkladu zahrnovati mezi ony stížnosti také ty, jež směřují proti potvrzení redukce, nařízené úředníkem zšr-y, neboť teprve takovýmto potvrzením nabývá redukční úkon moci práva a rozhodnutí úředníka zšr-y tvoří pak s rozhodnutím ministerským podle zásady jednotnosti správního řízení jediný celek, takže i rozhodnutí min. je pak »opatřením podle tohoto paragrafu učiněným«.
2. Dále potvrdilo-li žal. min. rozhodnutí místopředsedy zšr-y, nabylo prý tím zrušení školy moci práva, a přiznalo-li tedy min. stížnosti k nss-u odkladný účinek, zřídilo tím vlastně obecnou školu v F. znovu, k čemuž nebylo ani kompetentní jakožto prvá stolice, ani oprávněno, ježto nejde o školu po zákonu nutnou, k jejímuž zřízení by nebylo třeba souhlasu konkurenčních činitelů.
Stížnost jest bezdůvodná v obou bodech:
Ad 1. Zákon ze 3. dubna 1919 č. 189 Sb., o jehož § 9., čtvrtý odst., ve znění zák. z 9. dubna 1920 č. 295 Sb. se nař. rozhodnutí opírá, obsahuje kromě některých norem o soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích normy týkající se zřizování škol národních, jich vydržování, umísťování a zrušování těchto škol. Disponuje-li pak čtvrtý odst. § 9. tohoto zákona, že stížnosti proti opatřením podle tohoto paragrafu učiněným nemají odkládacího účinku, může míti na zřeteli jen opatření příslušného funkcionáře zšr-y, jemuž přísluší činiti zrušovací, redukční i slučovací opatření a opatření, jimiž se mění i stanoví školní obvody. Normu čtvrtého odstavce § 9., která jest změnou ustanovení posledního odstavce § 44 česk. zem. zák. o dozoru ke školám z 24. února 1870 č. 17 z. z. ve znění zák. z 24. června 1890 č. 46 z. z. lze tedy vztahovati jedině na opatření funkcionáře zšr-y, jímž podle § 4 zák. 189/19 jest buď předseda zšr-y anebo jím stanovený zástupce, a nelze tedy vztahovati čtvrtý odstavec cit. § 9. na stížnosti proti výrokům min. škol., vydaným v pořadu instančním, ve příčině nichž v nedotčené platnosti zůstává norma § 17 zák. o ss, podle níž může i toto min. stížnostem podaným stranou k ns-u přiznati za určitých podmínek odkládací účinek. Nelze tedy souhlasiti s názorem stížnosti, že by předpis čtvrtého odstavce cit. § 9 přímo svým zněním vylučoval odkladný účinek stížnosti k nss-u stran rozhodnutí min. škol. ve příčině zrušení národní školy. K nějakému stížností požadovanému extensivnímu výkladu tohoto předpisu nelze pak uchylovati se z té příčiny, že by se takový výklad příčil platnému dosud zákonnému předpisu § 17 zák. o ss.
Ad 2. jest stížnost zřejmě bezdůvodnou již z té příčiny, že povolení pouhého odkladu výkonu rozhodnutí nemění nic na právním stavu, vytvořeném tímto rozhodnuítm, nýbrž pouze provedení jeho se odkládá do doby, kdy bude nss-em o stížnosti rozhodnuto.

Citace:

č. 5569. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 732-734.