Č. 5630.

Dávka z přírůstku hodnoty. — Pozemková reforma: Při zcizení zabrané půdy lze poplatek podle § 61 zák. příděl., který stihá zcizitele, který však byl zapraven podle smlouvy nabyvatelem, připočísti jako vedlejší plnění k ceně zcizovací za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty.
(Nález ze dne 3. května 1926 č. 24.060/25.).
Prejudikatura: Boh. 1009, 1155, 2560 adm. a j.
Věc: Quido Th. v N. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle postupní smlouvy z 20. listopadu 1923 vnesl st-l nemovitosti tam blíže uvedené do společnosti Rolnický akciový cukrovar v O. Podle čl. XI. smlouvy převzala uvedená akc. společnost na sebe povinnost zaplatiti případný poplatek podle § 61 zák. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb. Plat. rozkazem zem. inspektorátu pro zem. dávky v Praze ze 4. listopadu 1925 byla st-li předepsána dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí, při čemž byl k zcizovací ceně připočten 10% ní poplatek předepsaný stpú-em a to částkou 130000 K. Odvolání st-lovo vytýkající, že připočtení uvedeného poplatku ke zcizovací ceně není přípustným, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, poněvadž podle smlouvy převzala zmíněná akc. společnost na sebe placení uvedeného poplatku a poplatek byl skutečně také předepsán a společností zaplacen.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
St-l nepopírá, že jest 10%ní poplatek za uvolnění části zabraného majetku ve smyslu § 61 cit. zák., který převzal k placení kupec v trhové smlouvě o části zabraného statku, připočísti při vyměření dávky z přír. hodn. nemovitostí ke zcizovací ceně. Nepopírá ani, že se nabyvatel v uvedené smlouvě zavázal k zaplacení tohoto poplatku. Stížnost namítá pouze, že v daném případě nelze zaplacení uvedeného poplatku nabyvatelkou pokládati za vedlejší plnění ve smyslu § 5 pravidel o vybírání ob. dávky z přír. hodn. nemovitostí (dodatek III. k vl. nař. č. 143/22), poněvadž trhová smlouva byla uzavřena s výhradou, že stpú-em bude schválena podle zák. z 9. listopadu 1918 č. 32 Sb. a bude-li třeba také podle zák. ze 16. dubna 1919 č. 215 Sb. a nabyvatelka převzala povinnost k placení poplatku jen pro ten případ, bude-li skutečně zapotřebí schválení podle § 7 zák. posléze uvedeného. St-l měl totiž v úmyslu žádati o vyloučení zcizených nemovitostí ze záboru podle § 3 a) cit. zák., avšak nabyvatelka žádala sama vlastním jménem za schválení kupní smlouvy podle zák. z 9. listopadu 1918 č. 32 Sb., bude-li třeba také podle zák. ze 16. dubna 1919 č. 215 Sb. Stpú udělil souhlas podle § 61 zák. záb. s podmínkou, že bude zaplacen poplatek podle § 61 zák. příd., o čemž byla uvědomena pouze nabyvatelka, která sama poplatek zapravila. Neplnila tím tedy povinnost, která by náležela st-li, ku které jedině byla podle trhové smlouvy zavázána.
Soud shledal stížnost bezdůvodnou.
Podle § 61 zák. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb. vyměřuje a vybírá stpú při udělení souhlasu ku zcizení a dělení nemovitostí podle § 7 zák. záb., pokud půda se propouští ze záboru, pro účely zlevnění půdy přídělové a podporování kolonisace, od strany, jíž povolení bylo uděleno, 10% z hodnoty nemovitosti propuštěné. Hodnota ta stanoví se dohodou mezi pozemkovým úřadem a žadatelem.
Z těchto ustanovení jde, že 10% poplatek stihá majitele zabraného statku, chce-li část jeho zciziti; mluví-li zákon o straně, jíž povolení bylo uděleno a dohodě mezi stpú-em a žadatelem, jest za žadatele a za stranu, které propuštění se povoluje, nesporně pokládati majitele statku, jemuž, chce-li část jeho zciziti, v prvé řadě náleží, aby o povolení ke zcizení žádal a s úřadem o hodnotě části dotyčné se dohodl (viz nález Boh. 2560 adm.). Avšak o schválení uzavřené smlouvy může žádati i nabyvatel a to po případě i proti vůli zcizitele, jak nss ve své stálé judikatuře uznává (viz ku př. nález Boh. 1009 adm.). Leč udělením souhlasu ku zcizení nenastala ještě definitivně povinnost ku placení 10%ního poplatku, neboť jak nss ve svém nálezu Boh. 1155 adm. vyslovil, není zmíněný poplatek poplatkem za úřední výkon, nýbrž za skutečné propuštění půdy ze záboru; nedošlo-li tedy k propuštění, nelze uložený poplatek vymáhati. Přes to, že svolení ke zcizení a příkaz zaplatiti 10% poplatek byl snad vydán pouze nabyvateli, nastala povinnost zcizitele k placení poplatku, jakmile by daného povolení použil a zamýšlené zcizení nemovitosti provedl.
St-l netvrdí, že vy svolení daného stpú-em nechtěl použíti neb ho skutečně nepoužil.
Za tohoto stavu věci jest pak lhostejno, zdali měl v úmyslu žádati za vyloučení sporné nemovitosti ze záboru ve smyslu §u 3 a) zák. záb., zda žádost za svolení ke zcizení podle §u 7 zák. záb. se stala bez jeho vůle a zda předpis poplatku mu byl doručen. Nemohl tedy soud shledati, že by pro st-le páko zcizitele byla nenastala povinnost ku placení poplatku. Když pak nabyvatelka tento poplatek zapravila, plnila tím povinost náležející st-li a ježto tuto povinnost převzala na základě trhové smlouvy, bylo to, co z tohoto důvodu musila zaplatiti, ve smyslu §u 5 pravidel připočísti jako vedlejší plnění k ceně zcizovací. Právem proto zamítl žal. úřad odvolání st-lovo.

Citace:

č. 5630. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 850-851.