Č. 5417.

Cesty. — Administrativní řízení: I. O kompetenci samosprávných a politických úřadů podle česk. silničního zákona z roku 1864. — II. Kdy lze mluviti o závazku majitele velkostatku ze zvláštního titulu právního, aby udržoval most v trase okresní silnice?
(Nález ze dne 24. února 1926 č. 2389).
Prejudikatura: Boh. 4395, 4396 adm.
Věc: Okresní správní komise v L. ,(adv. Dr. A. Pijáček z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu R. M. adv. Dr. Alfred Meissner z Prahy) o udržování mostu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsv v Praze zrušil nař. rozhodnutím v cestě instanční usnesení osk v L. ze 7. června 1923, jímž zamítla žádost Richarda M., majitele velkostatku ve S., aby převzala most přes řeku Sázavu, spojující okresní silnice, jejž M. do té doby, jak tvrdil, dobrovolně udržoval. Zároveň uložil zsv jmenované osk-i, aby most ten převzala do své správy a jej v řádném stavu udržovala. Rozhodnutí toto odůvodnil zsv v podstatě tím, že osk neprokázala zvláštní právní titul ve smyslu zák. z 12. srpna 1864 č. 46 z. z., jenž by zakládal povinnost majitele velkostatku most udržovati.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto: — — — —
Nss-u bylo se především zabývati námitkou stížnosti, že zsv nebyl příslušný ani rozhodovati o existenci zvláštního titulu právního podle § 13 zák. z 12. srpna 1864 č. 46 z. z., ani osk-i převzetí a udržování mostu ukládati. Námitku tu opírá stížnost o ustanovení § 21 zákona č. 46 z r. 1864. Jest v tom zřejmě na omylu. Tento § vyhrazuje ovšem úřadům politickým dozorčí právo na udržování silnic v stavu zákonu vyhovujícím a na zachování volnosti jejich používání. Ale § 21 upravuje právě jen dozorčí funkce úřadů politických. Není tedy všeobecnou normou kompetenční a naprosto nelze z něho vyvozovati, že by rozhodování podle tohoto zákona všeobecně a zásadně bylo přikázáno politickým úřadům. Naopak zákonem tímto, jakož i zákonem z 31. května 1866 č. 41 z. z. byla zcela jasně a nepochybně příslušnost k provádění předpisů zákonů těch všeobecně a primérně přikázána úřadům autonomním a jen tam, kde výslovně jest to stanoveno, úřadům politickým. To vysvítá z předpisů III. části zákona z r. 1864 (zvláště § 17), a zejména také z § 1 zákona z r. 1866, jenž s výhradou kompetence v zákoně z r. 1864, výslovně úřadům politickým přiznané, veškerou správu veř. neerárních silnic ponechává úřadům autonomním. Poněvadž pak rozhodování ve sporech vzešlých na základě § 13 zákona naposled uvedeného žádným výslovným předpisem úřadům politickým vyhrazeno nebylo, sluší příslušnost i v takovýchto sporech přiznati úřadům samosprávným. Že pak zsv byl také povolán uložiti stěžující si osk-i, aby most, o nějž jde, udržovala v řádném stavu, vyplývá přímo z uvedeného již § 1 zákona č. 41 z r. 1866, jenž ukládá výborům vyššího řádu, aby na výbory nižšího řádu při správě s;lnic dozíraly. Jest tedy námitka nepříslušnosti zsv-u v obou směrech neodůvodněna.
Stížnost vytýká dále provedenému řízení vadnost, již shledává v tom, že nebylo zjištěno, zdali silnice, v jejichž směru most leží, jsou silnice okresní. Že o silnice této právni povahy jde, mohl však úřad právem pokládati za nesporno mezi stranami, t. j. mezi Rich. M. a osk-í a to zejména proto, že osk ve svém výměru sama na tomto stanovisku stála. Vždyť uvedeným inventářem, jehož se dovolávala, jest dokumentováno, že silnice mostem spojené v r. 1866 okr. výboru l-ckému byly odevzdány. Není proto možno viděti vadu řízení v tom, že žal. úřad v naznačeném směru šetření nekonal. Jako vadu řízení vytýká stížnost dále, že nebylo zjištěno, nejde-li o zvlášť důležitou nebo nákladnou stavbu ve smyslu 2. věty § 5 konkurenčního zákona silničního z r. 1864. Leč takového zjištění bylo by třeba jen, kdyby šlo o rozhodnutí, má-li býti stanovena výjimka ze zásady v prvé větě cit. § vyslovené, že mosty pokládati jest za součást silnic, v jejichž trati leží. O tuto otázku však v daném případě vůbec nešlo, neboť, jak svrchu vyloženo, předmětem rozhodování žal. úřadu byl spor mezi M. a okresem, vzešlý o existenci zvláštního titulu ve smyslu § 13 cit. zák. z r. 1864. Kdyby však osk chtěla z ustanovení § 5 čerpati námitku proti výroku, jímž udržování mostu bylo uloženo okresu, musela by tvrditi, že výjimka podle onoho § byla již nějakým dřívějším výrokem zsv-u stanovena, a okres tak povinnosti most udržovati byl zproštěn. Takové tvrzení však ve stížnosti nalézti nelze.
Zbývalo tedy soudu již jen uvažovati, zdali žal. úřad důvodně popřel existenci zvláštního právního titulu, z něhož by pro Mich. M. vyplývala povinnost, most sporný udržovati, a korespondující s tím právo osk požadovati, aby M. tuto povinnost plnil.
Předpisy § 7 zákona č. 46 z r. 1864 a § 22 zákona č. 41 z r. 1866 ukládají povinnost udržovati silnice okresní a tudíž i mosty, jež jsou podle § 5 zákona z r. 1864 jejich součástí, zásadně okresu. Tvrdí-li okres, že z nějakého zvláštního důvodu právního je této zákonné povinnosti v některém určitém směru zproštěn, jest na něm, aby existenci takového zvláštního titulu prokázal. Osk v L. tvrdíc, že povinnosti k udržování mostu přes Sázavu jest okres l-ský zproštěn tím, že po právu trvá právní závazek majitele velkostatku k udržování mostu toho, opírá toto svoje tvrzení o tři momenty: že velkostatek od nepaměti most udržuje, že jako ekvivalent tohoto udržování vybírá na mostě mýto a konečně, že závazek majitele velkostatku jest dokumentován inventářem z r. 1866.
Po názoru soudu veškeré tyto momenty bylo by možno hodnotiti nanejvýš jako okolnosti, které mohou snad vzbuditi domněnku, že tu závazek majitele velkostatku naznačeného obsahu byl, nelze však uznati ani, že by ony momenty závazek takový samy zakládaly, ani že by podávaly skutečný a dostatečný důkaz o jeho existenci. Soud nepokládal za nutné uvažovati o tom, zdali a za jakých předpokladů by snad zjištění, že velkostatek most udržoval skutečně od nepamětných dob, mohlo býti kvalifikováno jako důkaz o existenci právního závazku k tomu. V daném případě však nedostává se jakéhokoli dokladu, že a jak dlouho stav, k němuž stížnost poukazuje, trval již před r. 1866 Trvání od tohoto roku (nebo od doby nepříliš vzdálené) nelze označiti jako trvání od doby nepamětné, jež by dokazovalo nebo dokonce nahrazovalo exisitenci právního titulu povinnost most udržovati zakládajícího. Rozhodný význam nelze přiznati ani okolnosti, že velkostatek za udržování mostu vybírá mýto, neboť tato okolnost sama o sobě nedovoluje úsudek, že platný závazek velkostatku byl skutečně někdy založen. Ale ani »Strasseninventarium« z r. 1866 závazek takový nedokazuje resp. nezakládá. Jest tam jen ve formě poznámky uvedeno, že onen most je správou statku za vybírání mýta udržován. Tomu nelze přikládati jiný význam, než jaký ze znění poznámky té přímo vyplývá: jest tu konstatován jistý stav, který mohl býti právě tak jen faktický, prekaristický jako právní, trvalý jako přechodný, mohl se zakládati na jednostranném aktu velkostatku, jako na smlouvě nebo na nějakém aktu moci veřejné — existenci veřejnoprávního závazku velkostatku k udržování mostu z něho důvodně vyvozovati nelze. Nějaký jiný doklad o vzniku trvání závazku takového osk ani v řízení ani ve stížnosti uvésti nemohla.
Neuznal-li tedy žal. úřad za tohoto stavu za prokázáno, že by Rich. M. na základě nějakého zvláštního důvodu právního byl k udržování mostu povinen, nemohl nss v tom shledati ani nezákonnost ani nějakou vadu řízení.

Citace:

č. 5417. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 450-452.