Čís. 11372.
Vedlejší intervenient nemůže pokračovali ve sporu, zůstal-li v klidu nebo byl-li přerušen a nenavrhla-li hlavní strana po uplynutí lhůty § 169 c. ř. s. nebo po pominutí překážky sama, by v něm bylo pokračováno, aneb pokud není z okolností patrno, že iomu neodporuje.
V případě § 20 c. ř. s. však nejsou procesní úkony vedlejšího intervenienta závislé na vůli strany; jsou-li v rozporu s procesními úkony strany, platí ty, jež jsou straně na první pohled příznivější. Z toho, že hlavní strana, byvši zpravena o tom, že vedlejší intervenient navrhl, by bylo v přerušeném řízení pokračováno, a, byvši vyzvána by se do lhůty vyjádřila, zda rovněž navrhuje pokračování v přerušeném řízení, neučinila sice tento návrh, avšak také neprohlásila, že pokračování ve sporu odporuje, nelze usuzovali, že s počinem vedlejšího intervenienta nesouhlasila neb dokonce mu odporovala.
Vedlejšímu intervenientu nemůže býti bráněno, by si sporem nezjistil, že jest po právu celá pohledávka, byla-li pro něho zabavena a mu přikázána k vybrání celá, třebas k vydobytí nižší jeho pohledávky.
(Rozh. ze dne 5. února 1932, R I 1069/31.)
Spor o 143381 Kč byl prvým soudem přerušen podle § 159 c. ř. s., ježto o jmění žalobce byl zahájen konkurs. Již před vyhlášením úpadku byl právoplatně povolen přístup vedlejšímu intervenientu, jemuž byla zažalovaná pohledávka přikázána k vybrání pro jeho vykonatelnou pohledávku 6213 Kč 19 h. Po přerušení sporu byl správce úpadkové podstaty žalobcovy vyzván, by do měsíce prohlásil, zda do sporu vstupuje. Správce úpadkové podstaty se ve lhůtě nevyjádřil, načež navrhl vedlejší intervenient Tomáš Ch. pokračování v přerušeném řízení. Soud prvé stolice zamítl návrh Tomáše Ch-a na pokračování v přerušeném řízení, ježto žalobce, k němuž vedlejší intervenient Tomáš Ch. přistoupil, ač byl usnesením o návrhu vedlejšího intervenienta na pokračování v řízení sporu vybídnut, by se do čtrnácti dní vyjádřil, zda též navrhuje pokračování v přerušeném řízení, v uvedené lhůtě návrh takový neučinil a proti jeho vůli není oprávněn vedlejší intervenient jednati. Rekursní soud vyhověl rekursu Tomáše Ch-a potud, že změnil napadené usnesení v ten rozum, že se návrhu vedlejšího intervenienta Tomáše Ch-a na pokračování v přerušeném sporu vyhovuje jen pokud jde o částku jemu ze zažalované pohledávky k vybrání přikázanou, jinak rekursu nevyhověl a napadené usnesení potvrdil. Důvody: Ze spisů vyplývá, že prvým soudem byl vedlejšímu intervenientu pravoplatně povolen přístup již před vyhlášením konkursu hledíc k tomu, že zažalovaná pohledávka byla mu pro jeho vykonatelnou pohledávku 6213 Kč 19 h s přísl. k vybrání přikázána. K tomu jest podotknouti, že Tomáši Ch-ovi nebránilo, by na základě § 308 ex. ř., pokud jde o část pohledávky jemu k vybrání přikázané, do sporu jako hlavní strana nevstoupil (rozh. čís. 4292). Tím méně mu lze upříti oprávnění, by se co do pohledávky jemu k vybrání přikázané provedení sporu nedomáhal. Rozhodnutí ve sporu hlavním vztahuje se i na onu část zažalované pohledávky, která byla přikázána k vybrání a jest proto stěžovatel podle § 20 c. ř. s. společníkem v rozepři, kterému přísluší právo vstoupiti do sporu. To se může státi ovšem jen ohledně částky k vybrání přikázané, ježto více práva vedlejšímu intervenientovi k zažalované pohledávce nepřísluší (viz rozh. čís. 6940). Stížnost jest tedy jen ohledně této částky odůvodněná a bylo jí proto způsobem ve výroku tohoto usnesení vyhověti.
Nejvýšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, upravil však výrok napadeného usnesení v ten smysl, že se z něho vylučuje věta »jen pokud jde o částku jemu ze zažalované pohledávky k vybrání přikázanou, jinak se stížnosti nevyhovuje a usnesení v odpor vzaté se potvrzuje «.
Důvody:
Vedlejší iritervenient jest podle § 19 cřs. jen pomocníkem strany, k níž přistoupil, a má právo uplatňovati na její podporu prostředky útočné a obranné, nabízeti důkazy a činiti všechny jinaké procesní úkony. Jeho procesní úkony jsou však pro hlavní stranu právně účinné jen potud, pokud neodporují jejím vlastním procesním jednáním. Z tohoto zákonného vymezení práv vedlejšího intervenienta vyplývá že vedlejší intervenient jako pomocník hlavní strany nemůže ve sporu pokračovati, zůstal-li v klidu neb byl-li přerušen a nenavrhla-li hlavní strana po uplynutí lhůty § 169 cřs. nebo po pominutí překážky sama, by v něm bylo pokračováno, nebo pokud z okolností není patrno, že tomu neodporuje (čís. 7554 sb. n. s.). Pánem sporu nepřestává býti hlavní strana, která svými disposičními úkony (uznání, vzdání se nároku) může i proti vůli vedlejšího intervenienta zamezíti další vedení sporu, tím spíše pak způsobiti, by v přerušeném sporu nebylo pokračováno, pokud v tom spatřuje svůj zájem. Případný zájem vedlejšího intervenienta musí tu ustoupiti zájmu hlavní strany. Jinak jest tomu v případě § 20 c. ř. s., když rozsudek podle povahy sporného právního poměru nebo podle zákonného předpisu jest právně účinný i pro právní poměr intervenienta k odpůrci hlavní strany, neboť vedlejší intervenient má tu postavení společníka v rozepři (§ 14 c. ř. s.). Procesní úkony takového vedlejšího intervenienta nejsou závislé na vůli strany; jsou-li v rozporu s procesními úkony strany, platí ty, jež jsou straně na první pohled příznivější (srovnej Hora II. díl § 4, III., 2 d). Vždy záleží, tedy předem na tom, jaké stanovisko zaujímá k určitému procesnímu úkonu hlavní strana. Otázkou, zda v souzeném případě jde o vedlejší intervenci podle § 19 či podle § 20 c. ř. s. netřeba se zabývati. Hlavní strana, žalobce, k němuž vedlejší intervenient Tomáš Ch. přistoupil, byv usnesením ze dne 17. června 1931 zpraven o tom, že vedlejší intervenient navrhl, by v přerušeném řízení bylo pokračováno, a byv zároveň vyzván, by se do čtrnácti dnů vyjádřil, zda rovněž navrhuje pokračování v přerušeném řízení, neučinil sice tento návrh, ale také neprohlásil, že pokračování ve sporu odporuje. Z pouhého mlčení žalobce nelze však usuzovati, že s počinem vedlejšího intervenienta nesouhlasil nebo dokonce že mu odporoval. Nanejvýše dalo by se z něho odvoditi, že žalobce pro svou osobu nemá zájmu na pokračování ve sporu. Není tu tedy vůbec rozporu mezi činností hlavní strany a vedlejšího intervenienta a není důvodu, by nebylo vyhověno jeho návrhu, by v řízení bylo pokračováno. Nelze ovšem sdíleti právní názor rekursního soudu, že by mohlo býti ve sporu pokračováno jen co do částky 6213 Kč 19 h s příšlušenstvím, neboť žalobcova pohledávka byla Tomášem Ch-em zabavena celá a přikázána k vybrání, arci jen k vydobytí jeho pohledávky 6213 Kč 19; h s přísl. Není vyloučeno, že k téže žalobcově pohlédávce nabyli i jiní věřitelé zástavních práv, takže vedlejšímu intérvenientu nemůže býti bráněno, by si sporem nezjistil, že celá pohledávka jest po právu. Ostatně nárok žalobní nelze děliti v ten způsob, by bylo rozhodnuto jen o jeho části a co do zbytku zůstal spor nerozhodnut, to tím méně, an spor pokročil již do období odvolacího řízení. Bylo proto z výroku usnesení rekursního soudu vyloučiti větu »jen pokud jde o částku jemu ze zažalované pohledávky k vybrání přikázanou, jinak se stížnosti nevyhovuje a usnesení v odpor vzaté se potvrzuje«, která podle toho, co bylo uvedeno, jest ve vnitřním rozporu s ostatním obsahem výroku, takže vedle něho nemůže obstáti.