— Čís. 11713 —
Čís. 11713.
Rozhodly-li správní úřady právoplatně, že obec není podle § 37, prvý odstavec, obec. zřízení pro Čechy povinna nahraditi škodu, nelze již nárok v tomto směru učiniti předmětem rozhodování u řádných soudů podle zákona ze dne 15. října 1925, čís. 217 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 1. června 1932, Rv I 727/31.)
Žalobce poranil se v obci L. v Čechách pádem na kluzké cestě. Ve správním řízení byla žalobcova žádost, by bylo určeno, že jest obec L. povinna náhradou škody, právoplatně zamítnuta z důvodu, že nejde o veřejnou cestu. Žalobu proti obci L. o náhradu škody oba nižší soudy zamítly, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Odvolatel má pravdu v tom, že se ve smyslu §§ 1 a 3 zákona ze dne 15. října 1925, čís. 217 sb. z. a n. — Čís. 11713 —
661
může žalobce pořadem práva domáhali náhrady škody, i když správní úřad rozhodl, že žalovaná obec podle § 37 odst. (1) není povinna žalobci škodu z úrazu nahradili. Proto také byla prvým soudem správně námitka nepřípustnosti pořadu práva zamítnula. Avšak soud jest přes lo rozhodnutím okresního úřadu v L. ze dne 21. května 1927, potvrzeným výnosem zemského úřadu ze dne 17. listopadu 1929 potud vázán, pokud těmito rozhodnutími bylo zjištěno, že nešlo v souzeném případě o cestu veřejnou. Žalobce domáhá se dále náhrady škody na žalované obci jako na soukromé právnické osobě, a to na žalované jako vlastníci pozemku, na němž cesta byla zřízena a o jejíž bezpečnost se žalovaná nepostarala. Jak z připíšu okresního soudu v L. ze dne 21. září 1929 vyplývá, byla parcela čís. kat. 89 hřbitov až do dne 7. března 1928, tedy ještě po žalobcově úrazu veřejným statkem a nebyla až do té doby ve vlastnictví žalované obce. Proto nemůže žalovaná jako majitelka pozemku, na němž se stal žalobci úraz, za škodu žalobci způsobenou ručiti a mohla by jen ručiti ve smyslu § 28 čís. 3 a 37 ob. zříz. pro Čechy, kdyby šlo o cestu veřejnou. Žalobce žádá náhradu škody na žalované i z důvodu, že žalovaná na pozemku, na, němž se žalobci úraz stal, neumístnila výstražnou tabuli, čímž prý se dopustila trestného jednání ve smyslu § 335 tr. zák. Jak bylo již uvedeno, žalovaná nebyla povinna výstražnou tabuli na pěšině umístili, neboť nešlo o cestu veřejnou a žalovaná nebyla vůbec povinna pěšinu v řádném stavu udržovali z důvodu veřejné bezpečnosti a nebyla k tomu povinna i proto, že pozemek, přes nějž pěšina byla samovolně zřízena, nebyl ve vlastnictví obce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opřenému o dovolací důvody čís. 2, 3 a 4 § 503 c. ř. s. nelze přiznali oprávnění. O žalobcově náhradním nároku, pokud jej opíral o ustanovení § 37 ob. zříz. pro Čechy pro zanedbání místní policie, rozhodly správní úřady s konečnou platností. Názor odvolacího soudu, že se žalobce může domáhati nápravy ve výroku tom pořadem práva podle ustanovení § 1 čís. 1 a 3 zák. ze dne 15. října 1925, čís. 217 sb. z. a n., jest právně mylný. Povinnost obce k náhradě škody podle § 37 čes. ob. zř. zakládá se na zanedbání povinností, které jsou obci uloženy zákonem v oboru místní policie (v souzeném případě v oboru policie silniční); je tudíž povahy veřejnoprávní a povinnosti té odpovídající nárok poškozené osoby jest vzhledem k tomu považovali za nárok veřejnoprávní, o němž jen, byl-li správními úřady uznán co do důvodu, co do jeho výše přísluší ve smyslu § 37 druhý odstavec ob. čes. zř. soudům rozhodovali. Rozhodl-li tudíž okresní úřad v L. rozhodnutím ze dne 21. května 1927 potvrzeným výnosem zemského § 37 prvý odstavec ob. zříz. českého povinna žalobci škodu nahradili, nemůže jeho nárok již býti v tomto směru učiněn předmětem rozhodování soudů civilních (§ 1 j. n.), neboť předpisy § 1 zákona ze dne 15. října 1925, čís. 217 sb. z. a n., jímž se provádí ustanovení čl. 105 ústavní listiny, se vztahují na případy, ve kterých správní úřad rozhodl o nárocích soukromoprávních. Soudu odvolacímu nepříslušelo tudíž zabývati se s tohoto hlediska předmětem sporu a důsledkem toho nebylo ani potřebí, by dovolací soud přezkoumával v tomto směru uplatňované dovolací důvody. Ustanovením § 37 první věta čes. ob. zříz. není ovšem vyloučeno, že obec neručí za škodu z důvodu soukromoprávního, a potud rozhodují o nároku řádné soudy. Pokud však dovolatel z tohoto hlediska namítá, že se žalovaná obec jako majitelka pozemku, na němž se úraz stal, nepostarala o bezpečnost a že jest i ve smyslu § 335 tr. zák. odpovědna, byla bezpodstatnost výtek těch vyslovena a případně odůvodněna již odvolacím soudem a odkazuje se proto stěžovatel na správné odůvodnění napadeného rozsudku v tomto směru.