Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 1
PDF

Čís. 11631.


Ten, kdo navrhl rejstříkovému soudu, by byla určitá cizí firma vymazána z rejstříku, není oprávněn k rekursu do usnesení, jímž byl jeho návrh zamítnut.
(Rozh. ze dne 2. května 1932, R I 197/32.)
Firma D. oznámila rejstříkovému soudu, že jsou předpoklady pro výmaz firmy P, z obchodního rejstříku, načež rejstříkový soud vyzval firmu P., by podala opověď výmazu firmy. K rekursu firmy P. rekursní soud zrušil napadené usnesení.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs firmy D.
Důvody:
Že stěžovatelka (firma D.) byla oprávněna oznámiti rejstříkovému soudu, že tu jsou předpoklady pro výmaz firmy, o tom ovšem nelze pochybovati vzhledem k tomu, že jest rejstříkovému soudu z úřadu dbáti, by firma, jež zanikla, byla z rejstříku vymazána, pročež i kdokoli může dáti podnět k takovému opatření. Jiná jest však otázka, zda navrhovatelka jest oprávněna si stěžovati do usnesení rekursního soudu, jímž byl návrh její zamítnut. Podle § 37 zákona o základních ustanoveních soudního řízení nesporného čís. 100/1931 jest k rekursu oprávněn jen účastník. Účastníkem nesporného řízení jest podle § 6 téhož zákona, kdo může býti rozhodnutím soudu ve svých právech přímo dotčen nebo kdo uplatňuje právní zájem, by soud učinil nějaké rozhodnutí. Že by stěžovatelka byla napadeným rozhodnutím přímo dotčena ve svých právech, nelze tvrditi. Neuplatňovala však ani právní zájem, neboť neudala, které její právo jest porušeno napadeným firemním zápisem. Stěžovatelce jde jen o to, by napadala tvrzenou nekalou soutěž firmy P. Otázky nekalé soutěže nelze však řešiti v nesporném řízení. Bylo proto dovolací rekurs odmítnouti.
Citace:
Čís. 11631.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 549-549.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).