Čís. 11351.
Nepodléhala-li společnost výdělkové dani stanovené v § 7 úvoz. zák. k obch. zák., nešlo sice o veřejnou obchodní společnost podle čl. 85 a násl. obch. zák., nýbrž o společnost podle § 1175 obč. zák., avšak, byli-li společníci neprotokolované společnosti kupci, jest obdobně použíti čl. 129 obch. zák. Nebylo-li zrušení společnosti uvedeno ve veřejnou známost, ručí společníci i po zrušení společnosti rukou společnou a nerozdílnou ze smlouvy za veškeré objednávky, jež byly pod společným označením po jejím zrušení učiněny. Způsob, jakým má býti zrušení obchodní společnosti nepodléhající řečené výdělkové dani veřejně oznámeno, musí býti ponechán na vůli a posouzení společníkům. Na nich jest, by ve sporu prokázali, že se oznámení to stalo vhodným způsobem. Za veřejné oznámení nelze pokládati výmaz koncese udělené společnosti a zapsané do živnostenského rejstříku aniž vyřízení živnostenského úřadu o oznámení, jež bylo učiněno o zrušení společnosti. Živnostenský rejstřík, vedený podle § 145 živn. řádu u živnostenského úřadu nelze postaviti na roveň obchodnímu rejstříku a zápisy v něm na roveň zápisům v obchodním rejstříku.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1932, Rv I 2152/30.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaných Ladislavu Š-ovi a Stanislavu L-ovi zaplacení kupní ceny za zboží, jež prodala a dodala žalovaným, provozujícím podnikatelství staveb v J. pod neprotokolovanou firmou. Podnikatelství staveb Lad. Š. a St. L., stavitel v J.«. Proti žalovanému Ladislavu Š-ovi byl vynesen rozsudek pro zmeškání, jímž bylo uznáno podle žaloby. Žalobu proti Stanislavu L-ovi procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: Soud zjišťuje, že se dne 30. dubna 1928 oba společníci, prvžalovaný Ladislav Š. a spolužalovaný Stanislav L., z nichž dvou společnost sestávala, dohodli na tom, že společnost zrušují tím způsobem, že Ladislav Š. přejímá veškerá práva a závazky, které vznikly z doby společného obchodování, že Ladislav Š. vydal žalovanému prohlášení z 1. května 1928, podle něhož Stanislav L. přenechal od 1. května 1928 Ladislavu Š-ovi úplné disposiční právo finanční a Ladislav Š. tím převzal na sebe odpovědnost po stránce finanční za veškeré předchozí závazky, vzniklé mezi společenskou firmou a veškerými zákazníky a dodavateli, a že pak žalovaný hned na to nastoupil od 1. května 1928 místo jako stavitel u Antonína H-a v N. Tímto vzájemným dohodnutím společníků zrušena byla podle čl. 123 čís. 4 obch. zák. veřejná obchodní společnost, provedena zároveň likvidace podle čl. 133 obch. zák., společnost tím fakticky dne 1. května 1928 zanikla a nebyl tedy Ladislav Š. nadále oprávněn pod společenskou firmou provozovali obchody. To přiznal Ladislav Š. ostatně sám, prohlásiv dne 9. října 1928 u okresní správy politické v J., že společenského razítka neužívá již od doby, co ho společník, žalovaný Stanislav L. opustil, tedy ode dne 1. května 1928. Z dat jednotlivých objednávek a dodávek zboží vyplývá, že se obchody, o něž tu jde, staly až po zrušení veřejné obchodní společnosti a že podle stavu věci objednávky ty činil a zboží přijímal prvžalovaný Ladislav Š. sám na vlastní účet. Činíl-li tak neoprávněně pod razítkem zrušené již firmy společenské, jest sám za toto svémocné protiprávní jednání odpověden a nelze míti za to, že bývalý společník, který mu svolení k tomu nedal a proti zneužívání tomu zakročil, za závazky z takovýchto jednání ručí. Právě tak, jako podle čl. 110 obch. zák. právní účinnost veřejné obchodní společnosti proti třetím osobám nastane dobou, kdy neprotokolovaná společnost počne i jen obchodovati, jest míti za to, že právní účinnost ta zanikne, když se společnost opět dohodou zruší a obchody se přesta¬ nou provozovati, jako tomu bylo v souzeném případě dnem 1. května 1928. To, že žalovaný Stanislav L. oznámil okresní správě politické v J., že společnost zanikla teprve dnem 1. července, pokud se týče 23. června 1928, a že oznámení to bylo úřadem vzato na vědomí až dne 13. srpna 1928, nemůže pro jsoucnost a pro zrušení společenské smlouvy míti význam, neboť oznámení to stalo se jen vzhledem, k udělené koncesi stavitelské, tedy z důvodů živnostenskopolicejních, aniž však vznik a zánik veřejné obchodní společnosti vzhledem k osobám třetím závisí na tomto oznámení, pokud se týče na vzetí jeho úřadem na vědomí. Jest sice prokázáno, že ani žalující firma, ani firma Jindřicha W. nevěděla o tom, že veřejná obchodní společnost byla zrušena, a že žalovaný firmám těm neoznámil, že ze společnosti vystoupil, soud však jest toho názoru, že k takovému oznámení žalovaný Stanislav L. nebyl zavázán, neboť jde o obchody, které byly uzavřeny až po zrušení společnosti a po jeho odchodu z J., takže nemohl věděti, že k nim došlo; byla-li,tedy žalující firma uvedena jednáním Ladislava Š-a v omyl, může žádati zaplacení jen na něm. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nesprávné právní posouzení vidí odvolatelka v tom, že prvý soud nepřihlédl k tomu, že proti třetím osobám jest vystoupení společníka ze společnosti účinným teprve tehdy, když bylo uvedeno ve všeobecnou známost. Odvolatelka se dovolává v tom směru ustanovení čl. 129 a 25 obch. zák, a § 1214 obč. zák. Avšak tato ustanovení platí jen pro obchodní společnosti zapsané do obchodního rejstříku, nelze se jich však dovolati v souzeném případě, kde šlo o veřejnou obchodní společnost do obchodního rejstříku nezapsanou. Požadavek, by vystoupení společníka ze společnosti v obchodním rejstříku nezapsané bylo veřejně vyhlášeno nebo uvedeno ve všeobecnou známost, nelze odůvodniti žádným zákonným ustanovením a nelze za uvedené zrušení společnosti ve veřejnou známost považovati ani podání žalovaného L-a ze dne 25. července 1928, jímž oznámil okresní správě politické v J., že se vzdal funkce náměstka stavitelské koncese, jež veřejné obchodní společnosti byla udělena pro město J., a že zároveň přestal býti členem veřejné obchodní společnosti, ani veřejné vyhlášení výměru okresního úřadu z 13. srpna 1928, jímž koncese byla z rejstříku koncesovaných živností vymazána, neboť oznámením živnostenskému úřadu neuvádí se věc ve všeobecnou známost a výměr politického úřadu o výmazu koncese se veřejně nepublikuje, nýbrž v souzeném případě byl jen doručen společenstvu stavitelů, berní správě v J. a městskému úřadu a četnictvu v J.
Nejvyšší soud uznal žalovaného Stanislava L-a povinným zaplatiti žalobkyni zažalovaný peníz s úroky rukou společnou a ne- ,rozdílnou s Ladislavem Š-em, jenž byl k zaplacení zažalovaného peníze uznán povinným již rozsudkem pro zmeškání. Důvody:
Dovolání je opřeno jen o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Jest přisvědčili dovolatelce, že odvolací soud posoudil věc nesprávně s právního hlediska. Žalobkyně tvrdí, že prodala a dodala Ladislavu Š-ovi a žalovanému Stanislavu L-ovi, kteří provozovali podnikatelství staveb v J. pod neprotokolovanou firmou (pod označením) »Podnikatelství staveb architekt Lad. Š. a St. L., stavitel v J.« zboží v zažalované kupní ceně. Jest zjištěno, že Ladislav Š. a žalovaný uzavřeli obchodní společnost a že společnost ta nepodléhala výdělkové dani stanovené v § 7 úvoz. zák. k obch. zák. v doslovu zákona ze dne 30. června 1921 čís. 260 sb. z. a n. Nešlo proto o veřejnou obchodní společnost podle čl. 85 a násl. obch. zák., nýbrž o společnost podle § 1175 obč. zák., ale společníci této neprotokolované společnosti Ladislav Š. a žalovaný jako podnikatelé staveb byli kupci po rozumu čl. 4 obch. zák. (srov. rozh. čís. 144 a 2374 sb. n. s.). Když tomu tak, jest na neprotokolovanou společnost, kterou žalovaný s Ladislavem Š-em uzavřel, použiti podle § 7 obč. zák. obdobně ustanovení čl. 129 obch. zák., jak na to poukazuje i Staub-Pisko ve svém komentáři k obchodnímu zákonu čl. 129 § 7 pozn. 2. Bylo proto povinností Ladislava Š-a a žalovaného, by uvedli zrušení společnosti podle zásady, vyslovené v čl. 129 obch. zák., ve veřejnou známost, a ani tak neučinili, ručí žalovaný i po zrušení společnosti ze smlouvy za veškeré objednávky, které pod společným označením po jejím zrušení byly učiněny, rukou společnou a nerozdílnou s Ladislavem Š-em podle čl. 280 obch. zák. Že si žalovaný byl vědom této své ručební povinnosti, vyplývá z jeho seznání při nepřísežném výslechu, že zrušení společnosti chtěl veřejně oznámiti, ale že tak neučinil na žádost druhého společníka Ladislava Š-a, který ho od toho zrazoval, že by mu mohlo škoditi, že by své společníky stále měnil. Musil proto žalovaný při zrušení společnosti počítati s tím, že Ladislav Š. po případě pod společným označením učiní objednávky i po zrušení společnosti. O takové objednávky a dodávky v souzeném případě jde, a jest proto žalovaný povinen zaplatiti kupní cenu za ně žalobkyni, an ani netvrdil, tím méně prokázal, že žalobkyně věděla o zrušení společnosti. Pro žalobkyni byla rozhodná zevní skutková podstata zračící se v tom, že i po zrušení společnosti bylo dále užíváno jejího označení, poukazujícího ke společenskému podniku, a důvěra v ni byla jednáním žalovaného porušena. Opačný názor se příčí zásadě víry a poctivosti v obchodním styku a proto nemůže býti schvalován. Způsob, jakým má zrušení obchodní společnosti, nepodléhající uvedené výdělkové dani, veřejně býti oznámeno, musí býti ponechán na vůli a posouzení společníků; na nich jest, by ve sporu prokázali, že se oznámení to stalo vhodným způsobem. Jakým způsobem se mělo učiniti veřejné oznámení v souzeném případě, netřeba řešiti, ano k němu vůbec nijak nedošlo. Živnostenský rejstřík vedený podle § 145 živn. řádu u živnostenského úřadu nelze postaviti na roveň obchodnímu rejstříku ani zápisy v něm na roveň zápisům v rejstříku obchodním, takže výmaz stavební koncese udělené uvedené společnosti a zapsané v tomto rejstříku, nelze pokládati za veřejné oznámení. Rovněž nelze pokládati za veřejné oznámení další vyřízení živnostenského úřadu o oznámení, které bylo učiněno o zrušení společnosti, jak správně dovodil odvolací soud. Ježto tudíž žalovaný jest ze smlouvy povinen zaplatiti žalobkyni zažalovanou kupní cenu s úroky, bylo vyhověno dovolání a změnou napadeného rozsudku rozhodnuto, jak se stalo, aniž bylo třeba se obírati dalšími důvody dovolání. Při tom bylo vysloveno podle čl. 280 obch. zák., že žalovaný jest povinen, zaplatiti žalobkyni jistinu s úroky, k jejíž zaplacení i s úroky Ladislav Š. byl pravoplatně odsouzen rozsudkem pro zmeškání krajského soudu v J. ze dne 3. září 1929 rukou společnou a nerozdílnou s Ladislavem Š-em.