Čís. 11320.
Není-li předpisu, jenž by nařizoval opatření proti sesutí sněhu se střech určitého loytu, neručí majitel domu za škodu sesutím sněhu s takové střechy.
(Rozh. ze dne 8. ledna 1932, Rv I 1793/30.)
Žalobkyně byla zasažena sesunuvším se sněhem se střechy domu žalovaných a poraněna. Žaloba proti žalovaným o náhradu škody byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobkyně spatřuje zavinění žalovaných v tom, že opomenuli na střeše svého domu připevniti zařízení k zadržování sněhu a že opomenuli u domu postaviti tyče, upozorňující na možnost sesutí sněhu. Opomenutí jest však bezprávné jen když zákon nařizuje positivní jednání. Nižší soudy zjistily, že střecha domu žalovaných, se které sníh spadl a porazil žalobkyni, jest normálního odklonu a pokryta lesklými taškami bez kovových opatření k zadržení sněhu po taškách klouzajícího, že však podle stavebního řádu takové zařízení pro střechy s lesklými taškami není nařízeno. Dále zjistily nižší soudy, že není předpisu o ochranných opatřeních na střechách s lesklými taškami v O. a že také není v O. předpisu o tom, by pasanti byli postavením tyčí u domů na možnost sesutí sněhu se střech upozorňováni. Není-li předpisu, který by nařizoval opatření prolí sesutí sněhu na takových střechách, jako jest střecha domu žalovaných, a který by se snažil zabrániti náhodnému poškození tohoto rázu (§ 1311 obč. zák.), není tu bezprávného opomenutí, za které by žalovaní ručili, a neposoudil odvolací soud sporný případ nesprávně, uznav, že nárok žalobkyně na náhradu škody není pro nedostatek zavinění žalovaných opodstatněn.