— Čís. 11518 —
Čís. 11518.
Ustanovení § 6 zákona o ochraně nájemců čís. 44/1928 v doslovu zákonů čís. 30 a 166. z roku 1930 netýká se najmu obchodních místností.
Smrtí nájemníkovou se nájem obchodních místností podle § 1116 a) obč. zák. nezrušuje. Pozůstalost po nájemníku, pokračujíc v nájmu zesnulého, — Čís. 11518 —
327
požívá co do najatých obchodních místností ochrany nájemníků, když a pokud ji měl zůstavitel. Na věci se nic nemění tím, že jde o pozůstalost ještě neujatou.
(Rozh. ze dne 31. března 1932, Rv II 158/32.)
Proti výpovědi z nájmu obchodní místnosti, již dal pronajímatel pozůstalosti po Aloisů D-ovi, namítla žalovaná pozůstalost najmě, že nájemní poměr podléhá ochraně nájemníků. Procesní soud prvé stolice ponechal výpověď v platnosti, odvolací soud výpověď zrušil. Důvody: Smrtí některé ze stran se nájemní smlouva neruší; práva i povimnosti z nájemní smlouvy přecházejí podle všeobecných zásad na dědice (§ 1116 a) obč. zák.). Byl-li předmětem' nájmu byt, může podle § 1116 a) obč. zák. dáti i pronajímatel i dědic zákonnou výpověď, pakliže však byly předmětem nájmu jiné místnosti, zejména obchodní, a je-li smlouva uzavřena na určitou dobu, nedopouští zákon její předčasné zrušení z důvodu nájemníkovy smrti, protože zavedený obchodní podnik zůstavitelův tvoří nezřídka jediný zdroj výživy ptó celou jeho rodinu a má zůstati zachován i dědicům, by v něm pokračovali (srov. motivy k III. dílčí novele str. 322 a rozh. čís. sb. 5674). Podle zákona o ochraně nájemníků, nejde-li o místnosti' podle § 31 zák. na ochranu nájemníků z tohoto zákona vyloučené, čehož v souzeném případě není, nedotýká se smrt nájemníka ochrany najatých místností, nejde o nový nájem, nýbrž o vstup do starého nájmu a o pokračování v něm. Byl-li chráněn nájemník, jest po jeho smrti a až do odevzdání pozůstalostí chráněna neujatá pozůstalost (rozh. čís. 4903, 5862, 6112, 8064) a po odevzdání pozůstalosti dědic jako universální sukcesor, jehož práva jsou totožná s právy zůstavitelovými (§ 547 obč. zák. a rozh. čís. 5674), a to ať jde o obytné nebo o jiné místnosti, neboť co plati o bytech, platí podle § 30 zák. o ochr. náj. o jakýchkoli jiných místnostech, které jsou předmětem nájemní smlouvy. K tomuto důsledku se dospěje již podle §§ 1, 4 a 30 zák. o ochr. náj. Chce-li tedy pronajimatel dáti výpověď buď neujaté pozůstalostí nebo dědici, musí si k tomu vyžádati svolení soudu v mimosporném řízení. Neučiní-lí tak, a brání-li se vypovězená strana z toho důvodu proti výpovědi, jest vysloviti rozsudkem, že se výpověď zrušuje, protože není pro ni věcného a právního podkladu (§ 572 c. ř. s. a rozh. čís. sb. 6813). Námitka, že vypovídaná strana požívá záštity zák. o ochr. nájemníků, jest námitkou hmotněprávní, o níž jest rozhodnouti rozsudkem' podle § 572 c. ř. s., nikoli snad námitkou procesuální, námitkou nepřípustnosti pořadu práva (rozh. čís. 8064, 6596, 3337, 3741 sb. n. s.). V námitkách žalované strany jest vše, čeho jest třeba k rozhodnutí. Neboť vytýká v nich výslovně, že se na nájemní smlouvu s vypovídající stranou vztahuje zákon o ochraně nájemníků, takže může býti dána výpověď jen se svolením soudu z důležitých důvodů uvedených v zákoně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Po stránce právní posoudil odvolací soud věc správně. (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Odkazuje se především na důvody napadeného rozsudku. K vývodům dovolání jest dodáti, pokud še týče uvésti toto: Ustanovení § 6 zákona o ochr. náj. čís. 44/1928 v doslovu zákonů čís. 30 a 166 z r. 1930 netýká se nájmu obchodních místností, nýbrž jen nájmu bytu (sb. n. s. 5528, 10287) a nelze z něho, pokud jde o nájem: obchodních místností, o jeho trvání a ochranu, nic dovozovati (srov. uvedená rozhodnutí). Podle § 30 zákona o ochr: náj. požívají ochrany nejen byty, nýbrž i jiné, tedy i obchodní místnosti, pokud nejsou podle § 31 téhož zákona z ochrany vyloučeny, čehož v projednávaném případě není. Smrtí nájemníkovou se nájem obchodních místností podle § 1116 a) obč. zák. nezrušuje. Pozůstalost po nájemníku (§§ 531, 547 obč. zák.) pokračujíc v nájmu zesnulého, požívá co do najatých obchodních místností ochrany nájemníků, když a pokud ji měl zůstavitel. Na věci se nic nemění tím, že jde o pozůstalost ještě neujatou. I ta je nositelem práv a závazků zemřelého (§ 547 obč. zák.) a ochrana nájemníků přechází na ni (sb. n. s. čís. 5674, 5842, 6112, 8064, 10287 a j.). Zesnulý Alois D. požíval , o čemž není sporu, ochrany nájemníků co do vypovídaných místností, podle řečeného požívá ochrany té i jeho pozůstalost a byla proto z vypovídaných místností možná výpověď jen se svolením soudu podle § 1 a násl. zákona na ochr. náj. Výpověd’, o niž jde, daná bez svolení soudu, jest tedy bez věcného a právního podkladu a odvolací soud zrušil ji právem, (sb. n. s. čís. 3437, 3741, 6465, 6596, 6838, 8064, 8971).