Čís. 11362.
Odkazovník není oprávněn k dovolacímu rekursu proti usnesení rekursního soudu, jímž bylo uloženo pozůstalostnímu soudu, by vyrozuměl dědice ze zákona k dědictví se dosud nepřihlásivší o příštím roku ku projednání pozůstalosti. I dědici ze zákona, nepřihlásivší se dosud k pozůstalosti, jsou oprávněni žádati o výslech svědků ústního posledního pořízení.
(Rozh. ze dne 4. února 1932, R I 1103/31, R I 1104/31.)
V pozůstalostním řízení po Antonii M-ové zamítl pozůstalostní soud usnesením ze dne 20. října 1930 návrh zákonných dědiců, by byli zpraveni o příštím roku k projednání pozůstalosti, ježto byl pravoplatným usnesením ze dne 13. září 1930 zamítnut jich návrh na povolení další lhůty k dědické přihlášce a jednoroční lhůta na rozmyšlenou již uplynula. Usnesením ze dne 31. ledna 1931 zamítl pozůstalostní soud návrh týchž zákonných dědiců, by nebyli přísežně slyšeni určití svědci posledního pořízení. Rekursní soud vyhověl usnesením ze dne 12. listopadu 1930 rekursu zákonných dědiců do usnesení prvého soudu ze dne 20. října 1930, zrušil toto usnesení a uložil prvému soudu, by vyrozuměl stěžovatele o příštím roku k projednání pozůstalosti. Důvody: Jest sice správné, že právoplatným rozhodnutím tohoto soudu ze dne 13. září 1930, byl zamítnut návrh stěžovatelů na povolení další lhůty na rozmyšlenou k přihlášce. Z toho však nijak neplyne, že již dědické přihlášky učiniti nemohou. V § 120 nesp. říz. jest jen předepsáno, že, když dědicové nepřijdou k roku k projednání pozůstalosti nebo při něm neučiní dědické přihlášky, projedná se pozůstalost jen s těmi, kdož se přihlásili za dědice. Z ustanovení § 120 nesp. říz. nijak nelze odvoditi, že se přihláška musí státi jen při prvém roku. Každý z dědiců má volnost podati přihlášku při kterémkoli roku až do skončení projednání pozůstalosti. Nepřihlášení se včas nemá proto v zápětí ztrátu dědického práva. Jest proto nezbytné, by dědicové o konání každého roku ku projednání pozůstalosti bylo vyrozuměni a k němu obesláni. Usnesením ze dne 13. června 1931 rekursní soud k rekursu zákonných dědiců zrušil usnesení prvého soudu ze dne 31. ledna 1931 a uložil prvému soudu, by doplně řízení znovu rozhodl. Do obou usnesení rekursního soudu podala dovolací rekurs finanční prokuratura v zastoupení Studentské nadace Antonie M-ové (odkazovnice).
Nejvyšší soud 1. odmítl dovolací rekurs do usnesení rekursního soudu ze dne 12. listopadu 1930, 2 dovolacímu rekursu do usnesení rekursního soudu ze dne 13. června 1931 nevyhověl.
Důvody:
Ad 1. Stěžovatelka jest jen odkazovnicí a není proto účastnicí pozůstalostního řízení, neboť pozůstalost se projednává jen s těmi, kdož se přihlásili za dědice (§ 120 nesp. říz.). Neposkytuje-li zákon stěžovatelce jako odkazovnici právo k účasti na pozůstalostním řízení, není také přímo dotčena (§ 6 zák. čís. 100/1931 sb. z. a n.) ve svých právech tím, že napadeným usnesením bylo uloženo prvému soudu, by vyrozuměl zákonné dědice k dědictví se dosud nepřihlásivší o příštím roku ku projednání pozůstalosti. Stěžovatelka nemá proto ani právo stěžovati si do tohoto usnesení a bylo její dovolací rekurs odmítnouti jako nepřípustný (srovnej rozhodnutí čís. 7269 sb. n. s.).
Ad 2. Dovolací rekurs není oprávněn. Nelze především souhlasili s výtkou, že zákonní dědici, kteří se dosud nepřihlásili k dědictví, nejsou oprávněni bráti účast na pozůstalostním, řízení a že nebyli proto ani oprávnění stěžovali si do usnesení prvního soudu, o něž jde. Názor není správný již proto, že zákonným dědicům byla přiznána právoplatným usnesením rekursního soudu ze dne 12. listopadu 1930 účast na pozůstalostním řízení do té míry, že mají právo, by byli vyrozuměni o konání každého roku k projednání pozůstalosti. Mimo to jest podle § 586 obč. zák., oprávněn každý, komu na tom záleží, tedy zajisté i dědic ze zákona nepřihlásivši se dosud k pozůstalosti, žádati o výslech svědků ústního posledního pořízení srov. rozh. čís. 6904 sb. n. s.).