— Čís. 11711 —
Čís. 11711.
V otázce včasnosti prodeje společné nemovitosti jsou rozhodnými objektivní, věci samé se týkající a na ni účinkující poměry rázu přechodného. Takovým poměrem není pokles cen nemovitostí, související s neutěšenými hospodářskými poměry.
Netřeba se zabývati otázkou, zda okolnosti, v nichž spatřoval odvolací soud novoty, byly obsaženy v přednesu strany, jsou-li okolnosti ty pro posouzení věci bezvýznamné.
(Rozh. ze dne 31. května 1932, Rv I 860/32.)
Proti žalobě manželky na manžela o zrušení spoluvlastnictví k nemovitostem namítl žalovaný najmě, že ceny nemovitostí v nynější všeobecné hospodářské krisi rapidně klesly a že lze očekávati, že ceny ty zase stoupnou, až se poměry jednou zlepší. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: V souzeném případě jde o společenství vlastnictví mezi stranami ve smyslu šestnácté hlavy občanského zákona, ježto vlastnictví nemovitostí v žalobě uvedených — jak mezi stranami nesporno — nedílně náleží několika osobám, a to stranám rozepře každé spoluvlastnickou polovicí (§ 825 obč. zák.). Podle § 830 obč. zák. jest zpravidla každý spoluvlastník oprávněn žádati zrušení společenství a není třeba, by udal pro zrušení důvod, jen se nesmí zrušení státi v nečas nebo na újmu ostatních spoluvlastníků a jest toto zásadní právo jen obmezeno případným odkladem jen přiměřeným, nejnutnějším, nikoliv však odkladem takovým, by učinil právo zrušiti spoluvlastnictví nedosažitelným pro vždy. Podle § 843 obč. zák. má společná věc býti prodána soudní dražbou a ztržený peníz rozdělen mezi podílníky, nelze-li společnou věc vůbec nebo bez značného znehodnocení rozdělili, a to, i když jen jeden podílník to žádá. Jest tudíž vzhledem k námitkám žalovaného zkoumali, zda zrušení společného vlastnictví jé nevčasné a zda se děje ke škodě žalovaného. Žádost žalobkyně o zrušení společného vlastnictví není ani v nevčas, ani na škodu žalovaného. Klesání cen. nemovitostí neodůvodňuje tuto námitku žalovaného. Ani hospodářské poměry nepřekážejí — Čís. 11711 —
659
právu žalobkyně na zrušení spoluvlastnictví, poněvadž peníze a jiné věci jsou ve stálém vzájemném vztahu a hodnoty se vyrovnávají. Škoda žalovaného, kterou snad utrpí dražbou společného majetku, není rozhodná, poněvadž nerozhodují subjektivní poměry spoluvlastníkovy, nýbrž jen objektivní poměry, které se dotýkají věci samé. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Podle ustálené soudní prakse nerozhodují pro posouzení včasnosti podle § 830 obč. zák. osobní poměry spoluvlastníků a z těchto snad vyplývající škoda neb újma, nýbrž rozhodují objektivní, věci samé se týkající a na ni účinkující poměry. Při tom přicházejí v úvahu jen okolnosti rázu pomíjejícího, nikoliv trvalé nebo takové, jichž změnu nebo konec nelze v dohledné době očekávati (čís. 5231 sb. n. s.). Ani ochrana nájemníků, ani měnové poměry (čís. 2387 sb. n. s.) ani opatření jiného bytu neposkytují dostatečného podkladu, by se mluvilo o nevčasnosti žádaného zrušení společenství statku. Posuzuje-li se věc s tohoto stanoviska, nelze mluviti o vadnosti řízení, poněvadž to, co odvolatel v tomto ohledu uplatňuje, nelze zařadili pod pojem okolností pomíjejícího rázu, které ospravedlňují zamítnutí žalobní žádosti. Žalovaný v prvé stolici vůbec neuplatňoval, že v domě provozuje hostinskou koncesi, řeznictví a že na společných zemědělských pozemcích hospodaří, a, když nyní v odvolání uplatňuje, že výtěžek z těchto nemovitostí jest jediným zdrojem jeho výživy, jde o nepřípustnou novotu, k níž odvolací soud nemůže hleděti. Otázka, zdali ceny nemovitostí nyní klesly, nepadá na váhu, poněvadž na druhé straně je dána možnost, by žalovaný lacino nabyl jiné nemovitosti. Odvolatel vykládá proto nesprávně ustanovení § 830 obč. zák. a odvolací soud schvaluje plně názor napadeného rozsudku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) napadá dovolatel právní názor odvolacího soudu, že pro posouzení včasnosti prodeje společné nemovitosti podle § 830 obč. zák. jsou rozhodnými objektivní, věci samé se týkající a na ni účinkující poměry, a dovozuje, že musí tu naopak přijití náležitě v úvahu subjektivní poměry podílníků. Leč právní názor odvolacího soudu se shoduje s judikaturou nejvyššího soudu (srov. čís. 101, 1187, 2387, 3926, 4553, 5381, 5764, 6070, 6489, 7391, 7654, 9479, 10550, 10699 sb. n. s.) a do volací soud nemá důvodu, by se odchýlil od svého ustáleného rozhodování. Dovolatel se odkazuje v tom směru na vystižné důvody napadeného rozsudku. Jako jediný objektivní důvod nevčasnosti prodeje společné nemovitosti přicházel by tu v úvahu pokles cen nemovitostí. Avšak tento zjev, související s neutěšenými hospodářskými poměry, nelze považovati za stav přechodný, jehož změnu k lepšímu by bylo lze v dohledné době očekávati, a nemůže proto býti důvodem k odkladu zrušení spoluvlastnictví. Ostatní námitky uplatňované žalovaným proti žalobnímu nároku, jsou rázu subjektivního a nemají pro právní posouzení věci významu. Nelze proto spatřovati vadnost odvolacího řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.) v tom, že odvolací soud neshledal v tomto směru vytýkanou neúplnost řízení v prvé stolící. Okolnosti, v nichž spatřoval odvolací soud novotu v opravném řízení nepřípustnou (§ 482 c. ř. s.), jsou pro posouzení věci bezvýznamné vzhledem k právnímu stanovisku shora uvedenému, neboť jsou subjektivního a nadto trvalého rázu. Není proto třeba zkoumati, zdali řečené okolnosti byly zahrnuty v přednesu žalobcově, čili nic.