— Čís. 11730 —
Čís. 11730.
Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Třebaže manžel neuposlechl výzvy k návratu do společné domácnosti, nepozbyl práva hájiti se ve sporu o rozluku z důvodu podle § 13 c) zák. tím, že jeho opuštění společné domácnosti nebylo zlomyslné, t. j. svémocné a neoprávněné, nýbrž že se stalo ze spravedlivé příčiny.
(Rozh. ze dne 4. června 1932, Rv II 349/31.)
Žalobě manžela na manželku o rozluku manželství z důvodu zlomyslného opuštění žalobce žalovanou bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem mimo jiné z těchto
důvodů:
Jest nesporné, že byla žalovaná vyzvána usnesením procesního soudu k návratu do manželského společenství do šesti měsíců s připomínkou, že by jinak byl manžel oprávněn žalovati z tohoto důvodu o rozluku. Tím přijal procesní soud za osvědčené, že šlo o zlomyslné opuštění (Čl. I a) vl. nař. čís. 362/1919 sb. z. a n.). Je také nesporné, že žalovaná výzvě nevyhověla. Tím tedy nabyl manžel práva k žalobě z rozlukového důvodu zlomyslného opuštění (§ 13 c) rozl. zák.), čímž však nebylo ještě rozhodnuto, že tu skutečně tento rozlukový důvod jest. I když žalovaná výzvy neposlechla, nepozbyla tím práva, hájiti se ve sporu, že její opuštění nebylo zlomyslné, t. j. svémocné a neoprávněné (rozh. čís. 2355 sb. n. s.), nýbrž, že se stalo ze spravedlivé příčiny. Tohoto práva obrany žalovaná v plné míře použila, tvrdíc, že ji žalobce vyháněl, že ji dvakrát zbil, že jí často i veřejně nadával a že jí i v šestiměsíční, lhůtě vyhrožoval, že se nesmí opovážit k němu se vrátiti. Nic z toho nebylo dokázáno, což nemůže jiti na vrub žalobcův, nýbrž jen na úkor bránící se žalované.