Čís. 11611.

Přípustnost pořadu práva pro nárok na určení, že není soukromoprávního titulu, podle něhož by byl žalobce z důvodu patronátu povinen nésti místo žalované obce (na Moravě) náklady na farní kostel a na farní obročí.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1932, R II 117/32.)
Žalobu, jíž se domáhal československý stát a pozůstalost po majiteli velkostatku na obci K., by bylo uznáno právem, že se zjišťuje, že není zvláštního soukromoprávního titulu ve smyslu §§ 1 a 8 odst. (2) zákona ze dne 2. dubna 1864, čís. 11 z. z. pro Moravu, podle něhož by byla farní obec v K. (k farskému odvodu přifaření katolíci) osvobozena od zákonného příspěvku k udržování budovy římsko-katolického kostela farního a budov římsko-katolického farního obročí v K. podle § 11 zák. ze dne 2. dubna 1864, čís. 11 z. zák. pro Moravu, a podle něhož tyto náklady měl nésti mimo farní obce patronát jakožto majitel velkostatku v K., soud prvé stolice odmítl pro nepřípustnost pořadu práva. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Podle žaloby a žalobní odpovědi jest mezi stranami spor o to, zda žalovaná strana jest povinna přispívati na úhradu nákladů na udržování patronátního kostela a budov římsko-katolického farního obročí v K. Strana žalující trvá na tom, že jest povinna přispívati jako patron jen v rozsahu § 8 zák. ze dne 2. dubna 1864, čís. 11 mor. z. zák., neuhrazený zbytek však že má podle § 11 tohoto zákona hraditi strana žalovaná, kdežto žalovaná popírá tuto povinnost a odvolává se na kupní smlouvu ze dne 7. března 1833, podle níž tehdejší kupitel velkostatku v K. převzal za sebe a za své právní nástupce v držbě velkostatku knihovní závazek, že bude hraditi veškeré povinnosti jako patron kostela v K. Dále uvádí strana žalovaná, že tento soukromoprávní závazek nebyl zrušen zákonem čís. 11 z r. 1864 z. zák., takže povinnost ta přešla na pozdější držitele velkostatku, tedy i na dnešní žalobce. Posléze ještě uvádí žalovaná, že bývalý vlastník velkostatku potvrdil listinou ze dne 26. března 1897, že bude krýti ze svého veškeré náklady spojené s patronátním právem i povinnosti ke kostelu a faře v K. Má tedy tímto sporem, třebaže se tak děje k záporné určovací žalobě, býti zjištěna základna pro plnění konkurenčních povinností ke kostelu a k farnímu obročí v K., ano jest žalovanou stranou tvrzeno, že zákonná základna upravená §§ 1,8 a 11 zák. čís. 11 z r. 1864 z. z. byla soukromoprávní smlouvou změněna. Povede tedy spor k témuž konci, jako kdyby žalovaná farní obec, kdyby byl správní úřad i jí uložil přispívati na úhradu nákladů na opravu kostela a fary podle zákona, byla nucena domáhati se náhrady vynaložené částky ha žalobcích z důvodu, že podle soukromoprávního titulu jsou povinni nésti celý náklad, po případě, kdyby za tím účelem vystoupila proti nim určovací žalobou podle § 228 c. ř. s. Není tedy tato rozepře sporem o dávky, které jsou požadovány na základě patronátu, jakž má na mysli § 34 odst. (1) zák. ze dne 5. května 1874, čís. 50 ř. zák., nýbrž má býti rozhodnuto, zda soukromoprávní titul, na nějž se žalovaná strana odvolává, a jenž zákonnou úpravu o plnění těchto dávek pozměňuje, tu jest, či nikoli, a zda touto soukromoprávní úmluvou, kupní smlouvou, převzal tehdejší kupitel, tedy i žalobci jako jeho právní nástupci závazek žalovanou stranou tvrzený, či zda jsou povinni nésti patronátní břemena jen podle zákona. Výsledkem sporu bude tedy rozřešení otázky soukromoprávní právě tak, jako kdyby patron uplatňoval, že jest ze zvláštních soukromoprávních důvodů prost povinnosti přispívati podle zákona, v kterémž případě jest podle § 34 odst. (2) zák. čís. 50/1874 ř. z. rovněž postupovati pořadem práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud, uznav přípustnost pořadu práva, nepochybil. Žalobci se domáhají určení, že není soukromoprávhího titulu, podle něhož by byli z důvodu patronátu povinni místo žalované obce nésti náklady na farní kostel a na farní obročí (§§ 1, 8, 11 zák. ze dne 2. dubna 1864, čís. 11 mor. z. zák.). Podle § 34 zák. ze dne 7. května 1874, čís. 50 ř. zák., dovozuje-li patron, že je dávek nebo jiných povinností z příčiny patronátu zcela nebo z části zproštěn ze zvláštních důvodů soukromého práva, a podle § 55 téhož zákona, žádá-li se příspěvek k náboženským účelům ze zvláštního titulu, jsou ve sporech o to příslušný soudy, pokud se týče má místo pořad práva. Jde, jak z předchozího vychází, o spor spadající pod ono ustanovení zákona a pořad práva jest tudíž přípustný. Ostatně odpovídá i povaze předmětu sporu, ježto jde o jsoucnost nebo nejsoucnost soukromoprávního titulu, by spor byl řešen řádnými soudy.

Citace:

č. 11611. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 514-515.