Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 1
PDF

Čís. 11641.


Nárok povinného na vydání výmazné kvitance co do nevyčerpané části úvěrní (kauční) pohledávky zajištěné pro poddlužníka na nemovitostech povinného není způsobilým předmětem exekuce pro peněžité pohledávky.
Oprávnění dlužníka jako vlastníka hypotéky převésti na základě kvitance zástavní právo váznoucí pro pohledávku poddlužníka na jinou pohledávku, jest jeho osobním, výlučně jen jemu příslušejícím právem, jež nelze postihnouti exekucí.
(Rozh. ze dne 6. května 1932, R I 162/32.)
K vydobytí peněžité pohledávky navrhl vymáhající věřitel povolení exekuce zabavením a přikázáním k vybrání nároku příslušejícího dlužníku proti poddlužníku na vystavení vkladu schopného výmazného prohlášení ohledně kauční hypotéky na 60000 Kč, pokud v rámci této pohledávky není již dluhu. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Předmětem exekuce není ani pohledávka, ani jiný nárok na vydání nebo plnění movitých věcí, nýbrž jiné majetkové právo ve smyslu § 331 ex. ř. Jest proto zkoumati, zda v tom, že na nemovitosti dlužníkově jest vložena pro jiného věřitele kauční hypotéka pro poskytnutý úvěr, jest majetkové právo hypotekárního dlužníka, na něž by bylo lze vésti exekuci. K této otázce nelze přisvědčiti. Předpokladem pro přípustnost exekuce na majetková práva podle § 331 ex. ř. jest, že jde o právo mající majetkovou hodnotu, jež samo o sobě nebo co do svého výkonu může býti zpeněženo. O takové majetkové právo však tu nejde. Kauční hypotéka, to jest knihovní zajištění pohledávek, jež v budoucnu vzejdou z určitého právního poměru do určité výše, skytá práva jen věřiteli, neposkytuje však dlužníku zpeněžitelné právo, jež by mohlo býti v exekuci zpeněženo k ukojení jiného věřitele, nýbrž ukládá dlužníku jen povinnost, by trpěl uspokojení věřitele ze zástavy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nárok povinného na vydání výmazné kvitance co do nevyčerpané části úvěrní pohledávky zajištěné pro poddlužníka na nemovitostech povinného není způsobilým předmětem exekuce pro peněžité pohledávky, neboť nárok ten, jak správně uvedl rekursní soud a blíže doličovati netřeba, nemá majetkové hodnoty a není zpeněžitelný a tudíž se za předmět exekuce k vydobytí peněžité pohledávky nehodí. Co se týče oprávnění povinného, jehož zabavení a přikázání dovolací rekurentka kromě zabavení a přikázání onoho nároku navrhla, totiž oprávnění nakládati se zástavním právem, zřízeným na nemovitostech dlužníka pro úvěrní pohledávku poddlužníka, mělo, jak v návrhu bylo uvedeno a jak se uvádí v dovolacím rekursu, býti navrženou exekucí postiženo oprávnění dlužníka, příslušející mu jako vlastníku hypotéky podle § 469 obč. zák., totiž oprávnění převésti na základě kvitance zástavní právo váznoucí pro pohledávku poddlužníka na pohledávku jinou. Toto právo vlastníka hypotéky je však jeho osobním, výlučně jen jemu příslušejícím právem, jak dolíčeno bylo v rozhodnutích sb. n. s. čís. 2987, 4337 a j., a vésti na právo to exekuci, pokud se týče právo to exekučně postihnouti nelze. Nehodí se tudíž ani ono oprávnění za předmět exekuce.
Citace:
Čís. 11641.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 561-562.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).