— Čís. 11729 —
687
Čís. 11729.
Pouhý záměr, žádati svého času na zaplaceném věřiteli postoupení práv, nestačí k výkupu pohledávky ve smyslu § 1422 obč. zák. Postupník, jenž zavinil, že neznal pravý stav věci, nemůže se dovolávati důvěry ve veřejné knihy, pokud se týče nemohl nabýti hypotekární pohledávky v pozemkové knize sice ještě váznoucí, ale v pravdě již zaniklé.
(Rozh. ze dne 4. června 1932, Rv II 150/31.) Firma G. zaplatila ředitelství státních drah pohledávku, již dlužil žalovaný. Ředitelství státních drah postoupilo pak svou pohledávku za žalovaným, dosud v knihách váznoucí, žalující záložně, a to k žádosti firmy G. Žalobu záložny proti žalovanému o zaplacení postoupené pohledávky procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Sama žalobkyně tvrdí a odvolací soud zjistil, že firma G. zaplatila cizí dluh, a nebylo ani tvrzeno, že za tento dluh ručila osobně neb určitými kusy majetku, ani že byla povinna, tento dluh za žalovaného zaplatit! (Sb. n. s. čís. 9554). Nejde tedy o případ § 1358 obč. zák., nýbrž o případ dobrovolného plátce ve smyslu § 1422 obč. zák., kde, na rozdíl od § 1358 obč. zák., plátce nevstupuje ve věřitelova práva již tím, že dluh zaplatil, nýbrž působí placení jako výkup pohledávky jen, žádal-li plátce před placením nebo při něm na věřiteli, by mu postoupil svá práva. Ale to se v souzeném případě nestalo, a nemohli proto firma G., pokud se týče její jednatel M. postoupili žalobkyni práva, jichž sami nenabyli. Pouhý záměr, žádati svého času na zaplaceném věřiteli postoupení práv, podle § 1421 obč. zák. nestačí. Mohla tedy žaloba obstáli jen, kdyby žalobkyně byla jednala, důvěřujíc veřejným knihám, t j. kdyby byla prokázala, že jí nebylo a nemusilo býti známo, že pohledávka byla již dávno zaplacena a že tedy knihovní stav neodpovídá skutečnosti. Odvolací soud tuto otázku neřešil a nevyslovil se přímo o tom, zda přejímá zjištění prvého soudu, že žalobkyně před podpisem postupní listiny ze dne 16. května 1929 věděla, že postoupená pohledávka jest již dávno zaplacena. Zjištěno však, že žalobkyně nedala řiditelství státních drah úplatu za postoupenou pohledávku, a neodpovídalo tedy pravdě, že pohledávka byla postoupena za ujednanou postupní cenu a že tato postupní cena byla žalobkyni před podpisem postupní smlouvy státní železniční správě (československému státu) hotově vyrovnána, jak jest uvedeno v postupní listině žalobkyni podepsané, což muselo žalující záložnu, nebyl-li jí pravý stav věci beztak znám, jak .zjistil prvý soud, přiměti k tomu, by se o věci co nejzevrubněji informovala. Neučinila-li tak a nedala-li si zejména vysvětliti rozpor mezi obsahem listiny a známé jí skutečnosti, že železniční správě za postoupenou pohledávku nedala úplatu, zavinila sama, že pravý stav věci neznala, a nemůže se proto dovolávati důvěry ve veřejné knihy, pokud se týče nemohla nabýti hypotekární pohledávky v knize sice ještě váznoucí, ale v pravdě již dávno zaniklé.