Čís. 11637.

Bylo-li usnesení obecního zastupitelstva, podle něhož byly místnosti dány do pachtu, zrušeno rozhodnutím nadřízeného správního úřadu, odpadl právní důvod užívání místností pro pachtýře a jest obec oprávněna domáhati se na pachtýři vyklizení a odevzdání místností. Jde však i nadále o věci dané v nájem (v pacht), jež nemohou býti předmětem zadržování ani započtení.
Není předepsáno, by (čtrnáctidenní) pariční lhůta (§ 409 c. ř. s.) byla uvedena již v žalobě; jest přípustné, by žaloba ponechala určení lhůty soudu.
(Rozh. ze dne 4. května 1932, Rv I 724/32.)
Usnesením obecního zastupitelstva žalující obce (v Čechách) byly žalovaným propachtovány hostinské místnosti. Ježto toto usnesení žalující obce bylo zrušeno usnesením nadřízeného správního úřadu, domáhala se obec na žalovaných vyklizení a odevzdání hostinských místností. Žalovaní namítli mimo jiné, že jim přísluší zadržovací právo k místnostem pro náklady na předmět pachtu, a vytkli dále, že v žalobě nebyla stanovena pariční lhůta. Procesní soud prvé stolice uznal žalované povinnými vyklidili a odevzdali žalobkyni spachtované hostinské místnosti do 14 dnů pod exekucí. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v důvodech: Podle § 471 obč. zák. může ten, kdo jest povinen vydali věc, ji k zajištění svých dospělých pohledávek, vzniklých nákladem na věc nebo škodu věcí způsobenou zadržeti s tím účinkem, že může býti odsouzen k vydání jen za vzájemné plnění z ruky do ruky. Nehledíc k tomu, že v souzeném případě nejde o vydání věci, nýbrž o vyklizení propachtované budovy, není pohledávka na náhradu nákladu a škody dosud splatná, ježto jí dosud není a vůbec jest pochybno, zda žalovaným přísluší pohledávka proti žalobkyni. Kdyby měl žalovaný nárok míti hostinec dotud, až jeho uplatněná pohledávka bude na jisto posta-
Civilní rozhodnutí XIV. 34 vena, nemusel by ho snad po velmi dlouhou dobu vyklidit! a žalobkyně by mohla utrpěli škodu, jejíž náhrady by vůbec nemohla od žalovaného dosáhnouti. Nelze tudíž v souzeném případě mluviti o zadržovacím právu žalovaného ve smyslu § 471 obč. zák.
§ 409 c. ř. s. praví jen, že v rozsudku jest určití lhůtu ku plnění a že tato lhůta jest čtrnáctidenní, není-li v zákoně jinak ustanoveno. Není tedy zákonem předepsáno, že čtrnáctidenní lhůta musí býti uvedena již v žalobě, a jest proto bez dalšího přípustno, by žaloba ponechala stanovení lhůty soudu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil mimo jiné z těchto důvodů: Zadržovací právo pro náklad a škodu nemá tu podle §§ 471, 1109 a 1440 obč. zák. místa. Co do námitky, že žaloba byla neúplná a neurčitá, poukazuje se na důvody prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Usnesení obecního zastupitelstva ze dne 27. července 1929, podle něhož místnosti, jichž vyklizení a odevzdání se žalobkyně domáhá, byly dány do pachtu, bylo zrušeno usnesením nadřízeného správního úřadu. Tím odpadl právní důvod užívání pro žalované, a domáhá se proto žalující městská obec vyklizení a odevzdání místností právem. Ale dovolání ani jinak není v právu. Zrušením usnesení obecního zastupitelstva rozhodnutím nadřízeného správního úřadu nebyl změněn důvod odevzdání, a není proto pochyby, že jde o věci v nájem (v pacht) vzaté, jež podle § 1440 obč. zák. nemohou vůbec býti předmětem zadržování ani započtení. Neprávem odvolává se dovolání na ustanovení §§ 877 a 1447 obč. zák., neboť o žádný z těchto případů nejde, nýbrž jde prostě o to, že odpadl právní důvod pro užívání místností, jichž vyklizení a odevzdání se žalobkyně na žalovaných domáhá právě z tohoto důvodu jako jejich vlastnice. Pokud dovolání v této souvislosti tvrdí, že by žalující obec měla vrátiti i činži, přezírá, že za to žalovaní užívali a užívají místností, o které jde. Dovolání posléze neprávem opakuje výtku, že v žalobní prosbě nebyla uvedena pariční lhůta, a stačí v této příčině odkázati k tomu, co na její vyvrácení uvedl již odvolací soud.

Citace:

Čís. 11637.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 557-558.