Čís. 11581.

Rozhodnutí říšskoněmeckých zhodnocovacích míst podle §§ 69 a násl. něm. zhodn. zák. nejsou závazná pro československé soudy a nelze proto vyhověti žalobě o přisouzení úroků ve zlatých markách jen proto, že německé zhodnocovací místo uznalo na zhodnocení podle německého zákona o zhodnocení a že částka uznaná tímto úřadem jako zhodnocení jest podle § 28 téhož zák. súročitelná.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1932, Rv II 205/31.)
Žalobu o zaplacení 2677-50 zlatých marek, jakožto úroků z jistiny 15000 zlatých marek zamítl procesní soud prvé stolice pro tentokráte, odvolací soud zamítl žalobu vůbec.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu dovolání.
Důvody:
Při rozhodnutí tohoto sporu není se třeba zabývati úvahami, zda německý úřad zhodnocovací byl příslušný podle § 80 čís. 1 čsl. ex řádu. Dovolatel opřel žalobu o zaplacení úroků z částky 15000 zlatých marek uznané zhodnocovacím místem uvedeným v žalobě podle německého zákona o zhodnocení jen o rozhodnutí německého zhodnocovacího místa, aniž odůvodnil nárok svůj přednesem, zda tu byly skutečně podmínky zhodnocení. Uvedený skutkový přednes žalobcův neopravňuje proto žalobní nárok vůbec, neboť zdejší soudy nemají skutkový podklad k úvaze, zda žalobce má nárok na zhodnocení své pohledávky, a na úvaze té je závislý i nárok na sporné úroky. Není zákonného předpisu, podle kterého^ by byla rozhodnutí německých zhodnocovacích míst vydaná podle §§ 69 a násl. německého zákona o zhodnocení závazná pro zdejší soudy, neboť předpis § 75 téhož zákona může, jak vyplývá z věci, vázati jen německé soudy a úřady správní, nikoli však zdejší. Pro zdejší soudy není právního důvodu vyhověti žalobnímu nároku na přisouzení úroků jen proto, že německé zhodnocovací místo uznalo na zhodnocení podle německého zákona o zhodnocení, a že částka uznaná tímto úřadem jako zhodnocení jest podle § 28 téhož zákona zúročitelná. Zákon ten zde neplatí a nemají proto rozhodnutí německých míst zřízených a působících v Německu ve smyslu tohoto zákona právní závaznost pro zdejší soudy. Opak nelze dovoditi ani z vládní vyhlášky ze dne 25. června 1924 čís. 131 sb. z. a n,, k níž bylo by hleděti v poměru k Německu. Vyhláškou tou uveden byl ve známost rozsah vzájemnosti zaručené předpisy německého civilního soudního řádu o exekuci podle cizozemských exekučních titulů. Ve vyhlášce té jsou vyjmenovány exekuční tituly, jež přicházejí v úvahu pro exekuci v Německé říši, a jest řečeno, že je v tomto rozsahu pokládati vzájemnost za zaručenu, jde-li podle § 79 ex. ř. o exekuce na základě spisů a listin, které byly zřízeny v Německé říši. V tomto sporu nejde však vůbec o exekuci podle německého exekučního titulu, nýbrž žalobce domáhá se rozsudku zdejšího soudu na zaplacení úroků, mimo to však nelze ustanovení této vyhlášky vztahovati ani obdobně, na rozhodnutí vydaná podle § 69 zákona o zhodnocení, platného teprve od roku 1925, neboť rozhodnutí ta nelze zahrnouti pod exekuční tituly vyjmenované v oné vyhlášce, jež vyšla již v roce 1924. Není proto nárok na zaplacení úrokové částky, opřený jen o rozhodnutí německého zhodnocovacího místa vůbec oprávněn podle zdejších zákonných předpisů, a nebylo třeba zabývati se úvahou o tom, zda odvolací řízení je vadné proto, že nebylo opatřeno vyjádření ministerstva spravedlnosti o významu výroku německého zhodnocovacího místa. Jeho právní význam v tuzemsku pro vymáhaný nárok posuzuje soud a nejde tu o zjištění cizozemského práva podle § 271 c. ř. s.

Citace:

č. 11581. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 475-476.