Čís. 7724.

Ochrana nájemců.
Stačí, že skutkové okolnosti rozhodné pro vstup dědice do nájemní smlouvy nastaly teprve za řízení v prvé stolici o žalobě na vyklizení bytu.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1928, Rv II 864/27.)
Žalobce domáhal se na žalované vyklizení bytu, ježto prý ho žalovaná obývala bez právního důvodu. Žalovaná namítla najmě, že jí přísluší nájemní právo podle § 6 zákona na ochranu nájemníků ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n., ježto obývala byt společně se svou zesnulou matkou, jež byla nájemnicí bytu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl mimo jiné z těchto důvodů: Podle § 6 zákona na ochranu nájemníků vstupuje v nájemní smlouvu zesnulého jeho dědicové, kteří, nemajíce vlastního bytu v době úmrtí zůstavitelova, bydleli v jeho bytě. Pokud se týče otázky, zda žalovaná jest dědičkou po její dne 16. srpna 1925 zesnulé matce, vychází z pozůstalostního spisu na jevo, že se žalovaná dne 29. dubna 1927 podmíněně přihlásila k pozůstalosti po její zesnulé matce a že jí pozůstalé jmění podle odevzdací listiny ze dne 2. května 1927 bylo odevzdáno, takže žalovanou jest uznati za dědičku její zesnulé matky. Při tom nerozhoduje, že pozůstalostní řízení bylo zahájeno teprve po podání této žaloby k návrhu žalované ze dne 14. dubna 1927, neboť zákon nepředpisuje lhůtu, do níž vlastnost dědice musí býti nabyta a prokázána. Zákon žádá toliko, že přejímatel bytu musí býti dědicem zesnulého nájemce. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelé nenapadají po skutkové stránce, že tu nebyly v čase vynesení rozsudku prvé stolice všecky okolnosti, jichž po rozumu § 6 (1) zákona na ochr. náj. ze 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. jest třeba, by nastal vstup dědicův (žalované strany) do nájemních práv nájemníkových, nýbrž, provádějíce pouze dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., vytýkají, že jest nutno, by okolnosti, ke vstupu dědicova do smlouvy nájemní potřebné, byly tu již v okamžiku podání žaloby na dědice o vyklizení bytu zůstavitelem obývaného, že § 406 c. ř. s. nelze použíti. Soud dovolací jest vázán skutkovými zjištěními nižších stolic (§ 504 c. ř. s.), zejména i v tom směru, že celé pozůstalostní jmění bylo již odevzdací listinou z 2. května 1927 odevzdáno žalované straně jako dceři zůstavitelky. Názoru dovolatelů nelze proto přisvědčiti. Není ani v § 1116 a) obč. zák. ani v § 6 zákona na ochr. náj. a ani v jiném zákonném předpisu stanoveno, do kdy musí dědic, který chce vstoupiti do nájemní smlouvy, učiniti dědickou přihlášku a do kdy musí býti pozůstalost projednána a odevzdací listina vydána, by mohlo býti uplatňováno právo ke vstupu do nájemní smlouvy. Stačilo proto, že skutkové okolnosti pro tento vstup potřebné nastaly teprve za řízení v prvé stolici. Ku komplikacím, které mohou vzniknouti tím, že se dědic s počátku spokojí odbytím pozůstalosti pro nedostatek jmění a že teprve za sporu o vyklizení učiní dědickou přihlášku a vyvolá projednání pozůstalosti, nelze přihlížeti. Jest věcí vlastníka bytu, by se po případě vhodným způsobem vypořádal v čas s ležící pozůstalostí, míní-li, že ku vstupu dědicově do nájemní smlouvy nemůže dojiti (srovnej rozh. 4903, 5842, 5862, 6112 a 6329 sb. n. s.).

Citace:

č. 7724. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 135-136.