Čís. 8150.

Zaručil-li se právní zástupce prodatele, že část kupní ceny složenou u něho kupitelem vydá prodateli teprve, až tento kupní smlouvu podepíše, jest práv kupiteli, vydal-li část kupní ceny prodateli (súčtoval-li ji s ním) dříve, prodatel pak odepřel kupní smlouvu dodržeti a podepsati.

(Rozh. ze dne 16. června 1928, Rv I 500/27.)
Žalobě Líny F-ové, jíž se domáhala na žalovaném advokátu zaplacení 90000 Kč, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pravoplatným rozsudkem ze dne 4. prosince 1924 bylo určeno, že dne 20. srpna 1921 mezi Ervínem, Kamilem a Pavlem K-ovými jako prodateli s jedné strany a Jindřichem F-em, manželem žalobkyně, s druhé strany uzavřena byla platná a právně účinná kupní smlouva, kterouž Jindřich F. spolu se žalobkyní koupili od bratří K-ových jim tehdy náležející dům č. p. 70 »Britania« za kupní cenu 840000 Kč; že kupní smlouva měla býti dne 1. října 1921 písemně vyhotovena a stranami podepsána a že téhož dne měli zaplatiti manželé F-ovi, kteří při ústním sjednání koupě dali bratrům K-ovým již závdavek 10000 Kč na kupní cenu první splátku per 90000 Kč. Jak dále jest zjištěno, kladl žalovaný jako právní zástupce bratrů K-ových v dopise ze dne 27. září 1921 nové podmínky pro písemnou perfekci kupní smlouvy a prohlásil zároveň, že splátka 100000 Kč, správně 90000 Kč, kterou F-ovi dne 1. října 1921 složití mají, deponována bude na jeho bankovním kontě a že se zaručuje za to, že tato částka prodatelům vydána bude teprve až tito podepíší kupní smlouvu. Žalobci odmítli kladené jim nové podmínky smlouvy a složili v dodatečné lhůtě jim prodateli ku přijetí podmínek těch poskytnuté dne 3. října 1921 do rukou žalovaného jako plnomocníka bratrů K-ových pro tyto smluvenou splátku 90000 Kč na ujednanou kupní cenu. Žalovaný jménem svých mandantů dopisem ze dne 5. října 1921 prohlásil, že jeho mandanti bratří K-ovi, z toho důvodu, že F-ovi v dodatečné lhůtě na kladené podmínky smlouvy, která dosud definitivně nebyla uzavřena, nepřistoupili, od smlouvy ustupují a že on — žalovaný — důsledkem toho dává jim splátku 90000 Kč k disposici. Manželé F-ovi, trvajíce na tom, že kupní smlouva byla dne 20. srpna 1921 definitivně uzavřena, nepřijali tuto disposici, nýbrž podali dne 8. října 1921 na bratry K-ovy žalobu na dodržení kupní smlouvy ze dne 20. srpna 1921; když však za sporu o jmění bratrů K-ových byl vyhlášen úpadek a dům jejich čís. p. 70 »Britannia« byl v nucené dražbě prodán, změnili manželé F-ovi patřičně žalobu a bylo shora citovaným rozsudkem ze dne 4. prosince 1924 pravoplatně určeno, že kupní smlouva uzavřená dne 20. srpna 1921 jest platná a právně účinná a že pohledávka F-ových na vrácení splacené částky kupní ceny 100000 Kč, t. j. závdavku 10000 Kč a částky 90000 Kč dne 3. října 1921 k rukám žalovaného složené proti úpadkovým podstatám bratrů K-ových jest likvidní. Poněvadž se žalobkyní pro její osobu a jako dědičce po jejím mezitím zemřelém manželu Jindřichu F-ovi z úpadkových podstat bratrů K-ových uspokojení řečeně pohledávky nedostalo a patrně také nedostane, žaluje Lína F-ová, by žalovaný jí zaplatil oněch 90000 Kč, které mu ona a její manžel jako splátku na kupní cenu dne 3. října 1921 vyplatili, poněvadž se zaručil za to, že tento peníz bratrům K-ovýni před podepsáním kupní smlouvy nevydá, a že к podepsání kupní smlouvy K-ovými dosud nedošlo a také již nedojde. Oba nižší soudy vyhověly této žalobě, odvolací soud z toho důvodu, že žalovaný jest zavázán žalobkyni 90000 Kč do jeho rukou složených nahraditi, jelikož se zaručil, že peníz ten F-ovým nevydá, dokud kupní smlouva nebude podepsána a poněvadž peníz ten také, když K-ovi od smlouvy odstoupili, kupitelům dal k disposici. Dovolací soud, pokládaje toto rozhodnutí za správné, jest toho právního názoru, že 90000 Kč žalovanému bylo dáno ovšem jako splátka na kupní cenu pro prodatele, bratry K-ovy, však pod tou podmínkou, že K-ovi skutečně kupní smlouvu podepíší, takže žalovaný až do splnění této podmínky stal se a, poněvadž k podepsání smlouvy nedošlo, také zůstal uschovatelem řečeného peníze pro manžele F-ovy. Dovolatel, jenž přiznává, že řečený peníz částečně K-ovým vydal, částečně s nimi na pohledávku jemu proti nim příslušející súčtoval, tedy manželům K-ovým nevrátil, hájí jak již v nižších stolicích tak i nyní právní stanovisko, že 90000 Kč odevzdáno mu bylo F-ovými jako plnomocníku K-ových na účet těchto jako splátka na kupní cenu, že peníz ten tím se stal vlastnictvím bratrů K-ových a že on důsledně manželům F-ovým odevzdal písemné potvrzení o příjmu tohoto peníze, na účet bratrů K-ových, aniž při tom bylo opakováno ručitelské prohlášení, jak obsaženo bylo v jeho dopise ze dne 27. září 1921. Dovolatel, jenž se takto snaží dovoditi, že nestal se uschovatelem proti F-ovým, nýbrž proti K-ovým a že jeho svrchu zmíněné ručení pominulo, vytýká neúplnost řízení v tom směru, že, když žalobkyně ve sporu prohlásila, že onoho písemného potvrzení nemá, nebylo jí procesním soudem uloženo, by toto potvrzení předložila a že nebyl připuštěn žalovaným nabízený důkaz výslechem stran o obsahu tohoto potvrzení a o tom, že žalobkyně potvrzení to ještě má v rukou. Než nutno miti na zřeteli, že manželé F-ovi složili oněch 90000 Kč do rukou žalovaného na jeho přímé vyzvání a na jeho ručební prohlášení shora uvedené, a že žalovaný ani netvrdí, že toto své ručební prohlášení k F-ovým odvolal. Toto prohlášení nemohlo tudíž býti odčiněno a státi se bezúčinným tím, že v písemném potvrzení o přijetí 90000 Kč nebylo opakováno. Ale žalovaný dal sám na jevo, že uschovává 90000 Kč pro manžele F-ovy tím, že v dopise ze dne 5. října 1921 dává vzhledem na odstoupení K-ových od kupní smlouvy peníz ten F-ovým k disposici. Nebylo tudíž třeba vyžádati písemné potvrzení a připustiti o jeho obsahu a o tom, zda žalobkyně toto potvrzení má ještě v rukou, důkazy, žalovaným nabízené. Prováděje dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. shledává dovolatel nesprávné právní posouzení věci v tom, že odvolací soud přes to, že strana žalující tvrdí, že 90000 Kč složila u žalovaného jako splátku na kupní cenu pro bratry K-ový, pokládá žalovaného jako uschovatele peníze toho к vrácení za- vázaného. Na vyvrácení této námitky sluší к tomu, co již shora v tomto směru uvedeno bylo, vzhledem na další vývody dovolatele dodati toto: Žalobkyně a pozůstalost po jejím manželi Jindřichu F-ovi ovšem přihlásily k úpadkům bratrů K-ových nárok na navrácení 100000 Kč z toho právního důvodu, že přihlášený peníz na kupní cenu z kupní smlouvy ze dne 20. srpna 1921 splatili, že však bratři K-ovi této kupní smlouvy nesplnili. Žalobou ze dne 5. listopadu 1923 domáhala se žalobkyně ve vlastním jméně a jako dědička Jindřicha F-a proti Dr. Felixi B-ovi, advokátu v Karlových Varech jako správci úpadkových podstat bratrů K-ových určení správnosti přihlášeného požadavku 100000 Kč z téhož právního důvodu, aniž ku provedení tohoto sporu došlo, neboť podle protokolu o schůzi věřitelského výboru ze dne 11. března 1925 v úpadcích bratrů K-ových, vzal Dr. В. netoliko odvolání z rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 4. prosince 1924 zpět, nýbrž učinil se žalobkyní také narovnání, podle kterého obě strany v běhu jsoucí spory vzaly zpěv, vzdavše se zároveň všech právních nároků a útrat, při čemž si ovšem žalobkyně výslovně nároky své proti žalovanému Dr. Emilu S-ovi (postižné a na náhradu škody) vyhradila. Tím, že žalobkyně nárok na vrácení 90000 Kč ohlásila i k úpadkům bratrů K-ových, že citovanými žalobami požadavek ten proti nim uplatnila a že se konečně nároku toho proti úpadkovým podstatám bratrů K-ových narovnáním vzdala, není nárok její proti žalovanému touto žalobou uplatněný nijak dotčen. Jak již shora bylo zdůrazněno, složila žalobkyně a její manžel sporných 90000 Kč jako první splátku na kupní cenu. Žalovaný přiznal, že tento peníz z části bratrům K-ovým jako prodatelům vydal, z části s nimi na své pohledávky súčtoval. Jelikož jest zjištěno, že k plnění kupní smlouvy prodateli nedošlo a dojíti již nemůže, dostalo se 90000 Kč, pokud se týče aspoň jejich část do rukou bratrů K-ových, oni byli tudíž, poněvadž u nich právní důvod k podržení těchto peněz pominul, pokud se týče vůbec nevznikl, žalobkyni ku vrácení obdržených peněz vázáni. Vedle nich však jest žalovaný žalobkyni z právního důvodu, že jako uschovatel peněz, ač se podmínka pod kterou je K-ovým vydati měl, nesplnila a spiniti se již nemůže, K-ovým vydal, pokud se týče s nimi je sůčtoval, podle § 964 obč. zák. vázán žalobkyni nahraditi škodu, která jí vzešla tím, že žalovaný proti povinnosti jemu podle § 961 obč. zák. uložené se svěřenými mu 90000 Kč protismluvně naložil. Nárok proti bratrům K-ovým a nárok proti žalovanému jsou tedy dva různé samostatné nároky, z nichž jeden druhý nevylučuje, takže pro posouzení žalobního nároku proti žalovanému jest úplně lhostejné, že žalobkyně nárok proti bratrům K-ovým, pokud se týče proti jich úpadkovým podstatám uplatňovala a později nároků těch se narovnáním vzdala. Žalobkyně tedy právem nárok svůj proti žalovanému uplatňuje, to tím spíše, že se jí vrácení peníze zaplaceného od K-ových dosud nedostalo a také nedostane a když při shora řečeném narovnání s úpadkovým správcem Dr. K-em nárok svůj proti žalovanému výslovně si vyhradila. Škoda, k jejíž náhradě žalovaný žalobkyni jest vázán, pozůstává jednak v 90000 Kč, jež žalovanému dány byly do uschování a žalobkyni vráceny nebyly, jednak i ze zákonných úroků, jak mu byly přisouzeny nižšími soudy.

Citace:

č. 8150. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 917-920.