Čís. 8066.

Předpisu § 16, druhý odstavec, první dílčí novely k obč. zák. nelze použíti na úpravu výživného osob svéprávnosti zbavených proti nemanželskému otci.
Nemanželskému otci přísluší právo stížnosti podle § 9 nesp. říz. proti usnesení, jímž byl opatrovník odkázán na pořad práva.
(Rozh. ze dne 23. května 1928, R I 378/28.)
Opatrovnický soud odkázal opatrovníka choromyslného opatrovance na pořad práva s nárokem na placení výživného proti nemanželskému otci. Rekursní soud nevyhověl rekursu nemanželského otce a potvrdil toto usnesení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nemanželský otec podává dovolací stížnost, domáhaje se toho, by opatrovnický soud v řízení mimosporném rozhodl o nároku opatrovance podle § 16 druhý odstavec cís. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 276 ř. zák. Především jest řešiti otázku, zda jest nemanželský otec ke stížnosti vůbec oprávněn. Otázku tu jest zodpověděli kladně. Podle § 9 nesp. říz. má právo stížnosti ten, kdo se pokládá za stižena nějakým opatřením mimosporného soudce. Zákon má tu na mysli účastníka řízení, jehož právo může býti nějak dotčeno opatřením mimosporného soudce. S tohoto hlediska nutno pokládati za účastníka v tomto případě také nemanželského otce, jenž, odvolávaje se na předpis § 16 první novely k obč. zák., žádá, by bylo rozhodnuto v mimosporném řízení o tom, zda jest povinen platiti výživné svému již dávno zletilému, ale svéprávnosti zbavenému nemanželskému synu. Nemanželský otec má zajisté na tom zájem, zda bude použito jednoduššího a levnějšího řízení mimosporného, či složitějšího a nákladnějšího řízení sporného. Proto bylo vysloveno již v plenárním rozhodnutí čís. 734 sb. n. s., že usnesení, jímž byl poručník poukázán k žalobě proti nemanželskému otci, má býti i tomuto doručeno, aby mu bylo umožněno brániti se opravným prostředkem proti přesunu věci na pole řízení sporného. — Čís. 8067 —
749
Ve věci však by mohla míti do volací stížnost úspěch jen za předpokladů § 16 nesp. říz., jichž tu není, zejména není tu zřejmého rozporu se zákonem. Nehledíc ani k tomu, že podle obsahu poručenských spisů nemanželský otec sice otcovství uznal, ale pak ještě před novelou z roku 1914 byl odsouzen rozsudkem k placení výživného a dalším rozsudkem k placení zvýšeného výživného a podle ustálené judikatury nejvyššího soudu nelze v takovém případě upravovati později výživné usnesením v řízení mimosporném (srv. na př. rozh. čís. 1224 sb. n. s. a m. j.), nehodí se § 16 (2) cís. nař. čís. 276/1914 ř. z. vůbec na tento případ. Řečený předpis jest v souvislosti s odstavcem (1) téhož § 16, který jedná o zjištění otcovství k dítěti, ať již uznáním, ať sporem a má na mysli jen nezletilé porueence, nikoli zletilé opatrovance, kteří — jako v tomto případě — byli svéprávnosti zbaveni dávno po zletilosti. Proto mluví zákon o tom, že poručník má býti poukázán k podání žaloby. Svéprávné nemanželské dítě může uplatniti své nároky proti nemanželskému otci jen pořadem práva (srv. na př. rozh. čís. 4625 sb. n. s. a také již před tím judikát dřívějšího nejvyššího soudu ve Vídni čís. 1664 sb. Nowak). Na opatrovance svéprávnosti zbavené nelze rozšiřovati zmíněný předpis a to ani podle všeobecného předpisu § 282 obč. zák., který odkazuje na předpisy o poručencích jen, pokud jde o práva a povinnosti opatrovníků. Není zákonného předpisu, podle něhož by nároky osob svéprávnosti zbavených proti nemanželskému otci (§ 166 obč. zák.) mohly býti uplatňovány v řízení mimosporném (§ 1 nesp. říz.).

Citace:

Čís. 8066. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 776-777.