Čís. 8091.

Knihovní zápisy s právními účinky § 119 horn. zák. nejsou vzhledem k § 2 zákona ze dne 5. prosince 1874, čís. 92 zemského zákona pro — Čís. 8091 —
795
Čechy, již přípustné. Věnování nemovitostí zapsaných v pozemkové knize k báňským účelům lze knihovně provésti jen podle předpisů zákona ze dne 6. února 1869, čís. 18 ř. zák.
(Rozh. ze dne 1. června 1928, R I 253/28.)
Soud prvé stolice zamítl návrh vydražitele horní nemovitosti, by na základě usnesení o udělení příklepu bylo povoleno, by se ve vl. čís. 104 horní knihy poznamenalo věnování nemovitostí, hornímu provozu určených a to vlečné dráhy, těžního zařízení, vodojemu, důlního zařízení, budovy obytné a pro materiál sloužící, zařízení separačního s budovou a sousedními pozemky ve výměře 6971 čtverečních sáhů, příjezdní silnice a dílenské kanceláře, jakožto součástek horního tělesa, vložky čís. 104. Rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: Podle § 117 horního zákona všechny stavby na povrchu, dílny a zařízení, jichž jest k výkonu propůjčeného horního oprávnění zapotřebí nebo které majitelem dolu k účelu tomu byly věnovány, mají s doly tvořiti jeden celek a má býti věnování těchto nemovitostí za součást dolu zapsáno v knize horní. Nemovitosti, o něž jde, jsou příslušenstvím dolu stěžovatelem vydraženého a ve vložce čís. 104 horní knihy zapsaného, byly v protokole odhadním ze dne 4. listopadu 1924 jako příslušenství dolu seznamenány a podle protokolu dražebního ze dne 24. září 1925 stěžovatelem spolu s dolem vydraženy a odůvodněna jest proto jeho žádost, by tyto nemovitosti jako součástka horního tělesa v horní vložce čís. 104 ve smyslu § 117 druhý odstavec všeobecn. horního zákona ze dne 23. května 1854, čís. 146 ř. zák. byly vyznačeny poznámkou jich věnování za součást dolu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Soud prvé stolice návrh vydražitele právem zamítl, jelikož z něho není zřejmo, že nemovitosti tam uvedené jsou zapsány ve vložce čís. 104 horní knihy. Vydražitel připouští možnost, že aspoň část těchto nemovitostí jest zapsána v pozemkové knize. Tyto pochybnosti měl odstraniti navrhovatel a nebylo věcí soudu, by v tomto směru konal šetření z úřadu. Domněnka, že sporné nemovitosti celkem anebo částečně patří k vložce 238 pozemkové knihy obce O., má oporu v tom, že, jak zřejmo z návrhu súčtovacího oddělení berní správy na sloučení exekucí E 175/24 a E 663/25 a dotyčného usnesení vrchního zemského soudu v Praze ze dne 31. března 1925, horní a pozemková vložka tvořily jeden hospodářský celek. Za řečeného předpokladu nebylo lze hleděti k ustanovení § 117 horního zákona již proto, že tento § předpokládá, že nemovitosti věnované báňskému podniku patří témuž vlastníku. V případě, o nějž jde, nabyla však stěžovatelka podle § 237 ex. ř. vlastnictví k vložce čís. 238 obce O. již příklepem ze dne 24. září 1925, kdežto vydražitel — Čís. 8092 —
796
horní vložky čís. 104 podal žádost za povolení sporné poznámky teprve 28. dubna 1927. Ustanovení §§ 117 a násl. horního zákona nejsou j;ž v neomezené platnosti, neboť podle § 2 zákona ze dne 5. prosince 1874, čís. 92 zemského zákonníka pro Čechy nesmí nemovitosti, které mají býti předmětem horní knihy, býti zapsány do pozemkové knihy, z níž báňské nemovitosti jsou vyloučeny. Knihovní zápisy s právními účinky § 119 horního zákona nejsou již přípustné. Věnování nemovitostí zapsaných v pozemkové knize k báňským účelům lze tedy, jak správná naznačuje soud prvé stolice, knihovně provésti jen podle předpisů zákona ze dne 6. února 1869, čís. 18 ř. zák. Na tomto nic nemění okolnost, že sporné báňské příslušenství nebylo přesně určeno ani v odhadním protokolu ani v dražebních podmínkách a že vydražitel příklepem se stal také vlastníkem tohoto příslušenství.

Citace:

Čís. 8091. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 822-824.