Čís. 7861.

Jde o žalobu podle § 37 ex. ř., domáhá-li se třetí osoba nepřípustnosti exekuce z důvodu práva příslušejícího jí následkem postupu zabavené pohledávky nebo zabaveného nároku. Na tom nic nemění dodatek k žalobní prosbě, že následkem postupu přísluší žalobci přednější právo na uspokojení ze zabavené pohledávky.
Při exekuci na pohledávku počíná se výkon exekuce doručením usnesení o zabavení pohledávky, nikoliv teprve přikázáním pohledávky k vybrání.
(Rozh. ze dne 10. března 1928, R I 157/28.)
Žalobou, zadanou na exekučním soudě, domáhala se žalobkyně zrušení exekuce na pohledávku, tvrdíc, že pohledávka, již vymáhající věřitel zabavil, nepřísluší dlužníku, nýbrž žalobkyni, jíž prý byla postoupena před provedením exekuce. Soud prvé stolice vyhověl námitce věcné nepříslušnosti a odmítl žalobu. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Samo napadené usnesení připouští, že tu jde o žalobu podle obdoby žalob §§ 37 a 258 ex. ř., čímž dána jest příslušnost prvého soudu jakožto soudu exekučního k projednání sporu, aniž by na tom záleželo, zda jsou soudu známy okolnosti, které podle jeho právního názoru svědčí proti opodstatněnosti žaloby ve věci samé, neboť příslušnost soudu jest odůvodněna nejen, když dlužno žalobě vyhověti, nýbrž i když dlužno žalobní žádost zamítnouti. Netřeba se tudíž v tomto období sporu zabývati otázkou, zda došlo roku 1926 k novaci soudním smírem a zda je žalovaná strana oprávněna k vymáhání nároků proti poddlužníku Vojtěchu J-ovi.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody dovolacího rekursu nejsou s to, by vyvrátily správné důvody napadeného usnesení. Domáhá-li se žalobkyně žalobou »nepřípustnosti exekuce« z důvodu práva příslušejícího jí následkem postupu zabavené pohledávky nebo nároku, jde o žalobu podle § 37 ex. ř. Připojený dodatek k žalobní žádosti o výrok, že »následkem postupu přísluší žalobkyni přednější právo na uspokojení ze zabavené pohledávky«, jest uveden jako následek postupu a nepřípustnosti exekuce, a nemění nic na povaze žaloby o vyslovení nepřípustnosti exekuce, poněvadž výrok o nepřípustnosti exekuce obsahuje v sobě již také ten důsledek, že žalobkyně bude moci se uspokojiti ze zabavené pohledávky napřed a bude nucena vydati povinnému nebo jeho věřitelům pouze to, co zbyde po jejím uspokojení. O tom, zda je žalobní nárok odůvodněn čili nic, nerozhoduje se při řešení otázky příslušnosti, to bude řešeno teprve při věcném rozhodování sporu. Proto nemá důvodnost nároku vlivu na řešení otázky příslušnosti, rozhodným jest jen, zda pro nárok, jak ho žaloba tvrdí, jest opodstatněna příslušnost dovolaného soudu. Tomu tak jest, ježto žaloba jest žalobou vylučovací podle § 37 ex. ř. а k jejímu rozhodnutí jest příslušným exekuční soud, jakmile se s výkonem exekuce počalo. I tato podmínka jest splněna, ježto doručením usnesení o zabavení pohledávky výkon exekuce již započal. Nesprávným jest názor, že výkon počíná teprve přikázáním k vybrání. Ostatně, i kdyby nešlo o žalobu vylučovací, byl by ke sporu o přednost na uspokojení z výtěžku exekuce dán podnět exekucí ve smyslu § 17 ex. ř. a pro rozhodnutí takového sporu jest rovněž exekuční soud příslušným, jakmile výkon exekuce již počal.

Citace:

č. 7861. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 419-420.