Čís. 7781.

Společníci veřejné obchodní společnosti nejsou stranami ve sporu společnosti. Chce-li žalobce uplatniti ve sporu proti společnosti soukromé závazky společníka tím, že rozšíří žalobu také na společníka, nejde o subjektivní změnu žaloby, nýbrž o vstup nové osoby do sporu.
(Rozh. ze dne 11. února 1928, R II 32/28.)
V řízení o žalobě proti firmě: »První p-ský závod zasílatelský Leo- pold a Bruno H. v P.« a proti Brunonu H-ovi navrhl žalobce rozšíření žaloby na Leopolda H-a. Soud prvé stolice rozšíření žaloby připustil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Soud prvé stolice připustil napadeným usnesením změnu, vlastně rozšíření žaloby též na Leopolda H-a osobně a to, jak z důvodu jeho patrno, jako veřejného společníka žalované prot. firmy První p-ský závod zasílatelský Leopold a Bruno H. v P., na něhož prý byla žaloba rozšířena. Žalobce nežádal však rozšíření žaloby na Leopolda H-a osobně jako veřejného společníka žalované prot. firmy První p-ský závod zasílatelský Leopold a Bruno H. v P., nýbrž rozšířil, jak z přednesu jeho a z přípravného spisu patrno, žalobní prosbu na Leopolda H-a osobně, jako majitele bývalé prot. firmy První p-ský závod zasílatelský Leopold H., tedy nikoliv jako společníka žalované firmy První p-ský závod zasílatelský Leopold a Bruno H. v P. Že by tu šlo o totožnost podmětů na straně žalovaných, nebylo tvrzeno a nejde to ze spisu na jevo. Nejde tudíž o subjektivní změnu žaloby a nelze přisvědčiti názoru prvního soudu, že vzhledem k ustanovení čl. 110 a násl. obch. zák. a § 11 ex. ř. vlastně nenastala ani změna osob na straně žalované, nýbrž že jde o docela novou žalobní žádost, o novou žalobu proti jiné osobě, dosud ve sporu nezastoupené, proti níž nelze připustiti rozšíření žaloby žalobcem navržené, i kdyby nebylo se obávati značného ztížení nebo průtahu jednání, což však by zajisté nastalo vzhledem k tomu, že by novému žalovanému musila býti doručena žaloba a o ní zavedeno předepsané řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel napadá názor rekursního soudu, že jde o novou žalobu a nikoliv o podmětnou změnu žaloby původní, podané na firmu První p-ský závod zasílatelský Leopold a Bruno H. a na Bruno H-a, veřejného společníka této firmy, an žalobce rozšířil ji na Leopolda H-a, jenž je ovšem rovněž společníkem prvžalované společnosti, ale rozšíření stalo se z důvodu, že byl majitelem dřívější firmy První p-ský zasílatelský — Čís. 7782 —
243
závod Leopold H. Jest ovšem správné, že materielně jsou nositeli práv a závazků žalované veřejné společnosti její společníci a že doručení žaloby pro žalovanou společnost týče se i veřejného společníka jejího Leopolda H-a, ovšem jenom jako takového. Ale procesuálne nejsou společníci veřejné společnosti stranami ve sporu společnosti, jak to zřejmě plyne z § 11 a 36 čís. 2 ex. ř. a čl. 111 a 112 obch. zák. Důsledkem toho jest rozsudek proti společnosti vykonatelný proti společníkům jenom omezeně s výhradami v § 11 ex. ř. V rozšířené žalobě uplatňují se soukromé závazky společníka veřejné společnosti ve smyslu čl. 119 a 126 obch. zák., jež nejsou závazky společnosti. Chce-li je tedy žalobce uplatniti ve sporu proti společnosti tím, že rozšíří žalobu na společníka, nejde o subjektivní změnu žaloby, ježto dřívější podmět (společnost) ve sporu setrvává a společník nenastupuje na její místo. Tu jde o novou žalobu a nikoli o případy vytčené v § 235 c. ř. s. Tomu svědčí i ustanovení čl. 146 a násl. obch. zák. o promlčení žalob ze závazků společenských proti společníku, ježto k přetržení promlčení nároku proti společníku je třeba žaloby na samého společníka. § 235 c. ř. s. připouští sice za určitých podmínek i podmětnou změnu žaloby, ale taková změna předpokládá, že se podměty sporu skutečně mění a místo starého podmětu vstupuje nový, nebo že se označení podmětu jenom opraví. Tomu není však tak v projednávaném případě, kde starý podmět ve sporu setrvává. Přístup nové osoby do sporu upraven jest zvláštními předpisy a vázán na zvláštní podmínky (srv. §§ 19, 20, 23 a 234 c. ř. s.). Z toho plyne, že přístup nové osoby do sporu jako strany vedle dřívější strany neřídí se pravidly § 235 c. ř. s. a že nejde v takovém případě o pouhou změnu žaloby. Rekursní soud tedy právem nepovolil rozšíření žaloby na Leopolda H-a osobně.

Citace:

č. 7781. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 270-271.