Čís. 8071.

I žaloba třetí osoby podle § 39 čís. 5 ex. ř. může býti důvodem odkladu exekuce podle § 42 čís. 5 ex. ř.
Při rozhodování o návrhu na odklad exekuce vyklizením místností nemá býti jen zkoumáno, jaká újma hrozí osobě, jež se domáhá odkladu, nýbrž také, jaká újma hrozí odkladem vymáhající straně nejen tím, že by snad později bylo ohroženo vyklizení vůbec, nýbrž také tím, že by nebylo provedeno včas.
(Rozh. ze dne 23. května 1928, R II 176/(28.)
Žalobkyně navrhla v žalobě proti vlastníkům domu rozsudek, že exekuce vedená vlastníky domu proti jiné osobě na vyklizení bytu, jest proti žalobkyni nepřípustná, protože jest spolunájemnicí sporného bytu. Zároveň navrhla odklad výkonu exekuce, kterémuž návrhu první soud — Čís. 8071 —
755
vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Nehledíc k tomu, že navrhovatelka není stranou povinnou, že výpovědní usnesení, tvořící exekuční titul, nezní proti ní, ona dokonce žalobu opírá o ustanovení § 39 čís. 5 ex. ř., a podle tohoto zákonného ustanovení může býti exekuce zrušena, obmezena neb odložena, pakli byla prohlášena za nepřípustnou z jiných důvodů právoplatným rozhodnutím. Toto právoplatné rozhodnutí však žadatelka neprokazuje, teprve svou žalobou se ho domáhá, takže již z toho důvodu není zde příčiny k odložení exekuce, která necelí ani proti ní, nýbrž proti druhé osobě a nemůže se zde také jednati o nějaké nebezpečenství majetkové újmy nenahraditelné nebo těžce napravitelné, kteréž okolnosti jsou podle § 44 ex. ř. také podmínkami odkladu exekuce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nelze sice souhlasiti s rekursním soudem, že odklad exekuce již proto nelze povoliti, že exekuční titul a exekuce směřují proti jiné osobě než nynější žalobkyni, neboť exekuční vyklizení postihlo by ve svém důsledku nejen stranu vypovězenou, nýbrž i osobu, která by odvozovala své právo na spoluužívání bytu od osoby vypovězené, ať již jako člen domácnosti nebo jako podnájemník (§ 568 c. ř. s.). Předpis § 42 čís. 5 ex. ř. zmiňuje se také o žalobách, které se domáhají z jiných důvodů než §§ 35, 36 a 37 ex. ř. soudního prohlášení exekuce za nepřípustnou (§ 39 čís. 5 ex. ř.) a tyto žaloby nejsou obmezeny jen na osobu povinného. Lze tedy žalobu třetí osoby opírající se o předpis § 39 čís. 5 ex. ř. podřaditi pod ustanovení § 42 čís. 5 ex. ř. Ale přes to nelze vyhověti návrhu žalobkyně na odklad exekuce. Jak plyne z § 44 prvý odstavec ex. ř. a z § 162 jedn. ř., jest soudu uvažovati, jaké účinky bude míti odklad pro obě strany a odvažovati důležitost jejich zájmů jednak na odložení, jednak na pokračování v exekuci. Při exekuci, čelící k vyklizení místností, nemá býti jen zkoumáno, jaká újma hrozí osobě, jež se odkladu domáhá, nýbrž také, jaká újma hrozí odkladem straně vymáhající nejen tím, že by snad bylo později ohroženo vyklizení vůbec, nýbrž také tím, že by nebylo provedeno včas. Kdyby mělo býti vyklizení odloženo na dlouhou dobu, než by byl proveden třeba vleklý spor o nepřípustnost exekuce, mohla by tím povstati vymáhající straně značná újma, protože by snad sama pro sebe místnosti potřebovala, nebo že by je byla již dříve jinému nájemníkovi pronajala a nyní smlouvu splniti nemohla, a pod. Odkazovati vymáhající stranu na nárok na náhradu škody nebylo by vždy účinné, neboť nehledě k jiným předpokladům pro takový nárok, není náhrada škody vždy dobytelná. Srovnají-li se v tomto případě zájmy vymáhající strany na vyklizení místnosti, .pro které má tato již exekuční titul, se zájmy stěžovatelky, jež své právo toliko tvrdí a o němž má býti teprve ve sporu rozhodnuto a uváží-li se, že žaloba byla podána teprve po uplynutí stěhovací lhůty, která byla v exekučním titulu určena do 31. ledna 1928, ač výpovědní usnesení rekursního soudu bylo zástup-
48* — Čís. 8072 —
756
cům stran doručeno již 7. listopadu 1927, tedy tři měsíce před tím a uváží-li se, že — jak ze spisů vidno — jest stěžovatelka sestrou vypovězené strany, se kterou společně bydlí, takže nelze se nadíti, že by nebyla o soudním svolení k výpovědi včas zvěděla, nelze se ubrániti podezření, že odklad byl navržen jen anebo hlavně k tomu cíli, by bylo exekuční řízení a tím uspokojení vymáhající strany zdrženo (§ 162 druhý odstavec jedn. ř.). Dlužno tudíž považovati ohrožené zájmy vymáhající strany v tomto případě za převážně silnější, pročež nutno schváliti odepření odkladu rekursním soudem, třebaže tento učinil tak z jiných důvodů.

Citace:

Čís. 8071. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 782-784.