Čís. 8023.

S pohledávkou ze vkladní knížky může s právním účinkem nakládati ten a jen ten, kdo se vykáže její držbou. Omezení rušící tento důsledek vkladní knížky jakožto papíru majiteli svědčícího, musí býti zřejmá ze samé vkladní knížky. Jinak nepůsobí proti bezelstnému nabyvateli knížky. Předložena-li vkladní knížka k výplatě, nelze ji odepříti z důvodu, že proukazatel podle svého právního poměru k tomu, od něhož má knížku, není oprávněn vklad vybrati.
(RozhL ze dne 4. května 1928, Rv I 1990/27.)
Vilém D. byl zaměstnancem žalující firmy a odevzdal jí na vyrovnání způsobené jím škody mimo jiné též vkladní knížku žalovaného záloženského společenstva. Když žalující firma předložila žalovanému společenstvu vkladní knížku k výplatě, odepřelo žalované společenstvo tak učiniti, ježto vklad z knížky byl ve prospěch žalovaného společenstva uzavřen k zajištění zápůjčky, již žalované společenstvo poskytlo Vilému D-ovi. Závěra tato byla sice vyznačena na účtě vkladů a na úctě směnečném, nebyla však vyznačena ani naznačena ve vkladní knížce samé. Žalobu firmy proti společenstvu o vyplacení vkladu oba nižší soudy zamítly.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Správně opravil odvolací soud právní omyl soudu prvého, že vkladní knížka žalovaného společenstva, o niž ve sporu jde, jest papírem legitimačním, uznav ve shodě s § 10 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 302 sb. z. a n. a § 2 zákona ze dne 10. října 1924, čís. 239 sb. z. a n., že knížka ta jest papírem majiteli svědčícími. Odvolací soud však nevyvodil v právním rozsouzení případu správně důsledky z této právní povahy vkladní knížky. Právní účinek vkladních knížek (vkladních listů) jakožto papírů majiteli svědčících jest vytknut přesně v § 10 zákona čís. — Čís. 8023 —
675
302/1920 sb. z. a n., v němž se praví, že každý, kdo předloží takovou knížku, je pokládán i bez průkazu totožnosti za řádného držitele a že mu má býti vyplacena žádaná částka, pokud není výplatě na překážku umořovací řízení o vkladní knížce nebo soudní zákaz anebo není-li vklad vázán způsobem připuštěným stanovami (zejména na podpis, heslo, průkazní lístek anebo okolnost, o níž jest předem jisto, že musí nastati). Význačná vlastnost takového papíru spočívá právě v tom, že papír sám představuje pohledávku z ní plynoucí, čehož dalším důsledkem jest, že o pohledávce té může činiti právně účinné disposice jen ten, kdo se držbou jeho vykáže jako jeho řádný k právnímu nakládání s pohledávkou oprávněný držitel a že vkladní knížka může býti této vlastnosti zbavena jen tím, když se v ní zároveň vyznačí nebo naznačí příslušné omezení, rušící tento absolutní účinek papíru majiteli svědčícího. Obmezení musí tedy býti z obsahu knížky patrno, což jest požadavkem, vyplývajícím nutně z povahy věci i z ohledu ochrany důvěry bezelstných osob třetích. Nižšími soudy bylo zjištěno, že vklad ze sporné vkladní knížky byl ve prospěch žalovaného společenstva uzavřen k zajištění zápůjčky, kterou žalované společenstvo dne 5. května 1925 a 25. srpna 1925 poskytlo Vilému D-ovi vzhledem na tento vklad bez ručitelů. Závěra tato byla, jak nižší soudy zjišťují, sice vyznačena na účte vkladů a na účtě směnečném, nebyla však vyznačena ani naznačena ve vkladní knížce samé. Opomenutí tohoto opatření má podle hledisek shora vytčených samo sebou nutně v zápětí, že závěra provedená na tento způsob jen vnitřně v knihách žalovaného společenstva nemá právního účinku proti napotomním bezelstným držitelům této vkladní knížky. Proto neopravňuje tato závěra, i když se podle zjištění nižších soudů stala dříve, než byla vkladní knížka Vilémem D-em odevzdána žalující firmě, žalované společenstvo, aby výplatu vkladu mohlo odepříti z důvodu započtení na svou pohledávku za Vilémem D-em. Žalované společenstvo odůvodňuje odepření výplaty vkladu, správně brání se teprve ve sporu proti žalobnímu nároku k tomu směřujícímu též námitkou, že vkladní knížka nebyla žalobkyni odevzdána na místo placení, jak ona tvrdí, nýbrž jen jako zástava ku zajištění její pohledávky, jak oba nižší soudy shodně zjišťují a že z tohoto důvodu není žalující firma oprávněna požadovati výplatu vkladu. Námitce té však nelze dáti průchod a opačný názor nižších soudů jest právně mylný. Jakmile se žalobkyně předložením vkladní knížky za účelem výplaty vkladu vykázala jako její držitelka, bylo žalované společenstvo, ježto jinak nemělo důvodu k pochybnostem o řádnosti držby, podle § 10 shora citovaného zákona bezvýhradně povinno požadovanou částku žalobkyni vyplatiti. Není na žalovaném společenstvu a také mu nepřísluší, by zkoumalo, zda žalobkyně, jež se jako pravá držitelka vkladní knížky vykázala, byla podle právního poměru, na jehož základě jí knížka byla Vilémem D-em odevzdána, také oprávněna vklad vybrati. Dovozuje-li žalobkyně, že k tomu oprávněna nebyla z důvodu shora naznačeného, byl by tím ve svém právu porušen jen Vilém D., žalovanému družstvu však nepřísluší ochraňovati toto jeho domněle porušené právo, neboť je nestíhá nižádná právní zodpovědnost, když, jak k tomu jest
43* — Čís. 8024 —
676
podle § 10 shora citovaného zákona povinna, vklad vyplatí žalované firmě, jež se předložením knížky jako její řádná držitelka vykázala.

Citace:

Čís. 8023. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 702-704.