Čís. 7737.

Byl-li opravný prostředek podán sice na poštu ve lhůtě, avšak řízen na nepříslušný soud, kam došel až po lhůtě, byl podán opožděně, třebas ho nepříslušný soud zaslal bez prodlení na příslušný soud.
(Rozh. ze dne 28. ledna 1928, R I 17/28.)
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs v exekuční věci.
Důvody:
Podle § 520 c. ř. s. a posudku nejvyššího Vídeňského soudu k němu (odst. 1) je rekurs vždy podati na soudě prvé stolice. V souzeném případě byl dovolací rekurs proti rekursnímu usnesení, doručenému 12. prosince 1927, dne 20. prosince 1927 podán na poštu s nesprávnou adresou na okresní soud v Plzni (místo ve Stodě). Do Plzně došel 21. prosince 1927 a téhož dne byl odtud odeslán do Stodu, kamž došel 23. prosince 1927. Ježto rekursní lhůta podle doručení z 12. prosince 1927 končila již 20. prosince 1927 a dovolací rekurs, řízený na soud nepříslušný, tímto byl zaslán příslušnému soudu sice téhož dne, kdy došel na nepříslušný soud, t. j. 21. prosince 1927, ale přece již po lhůtě rekursní, bylo jej jako opožděný odmítnouti (srovnej čís. 5352 sb. n. s.). Že byl rekurentem původně včas podán na poštu, je bezpodstatné, když došel k nepříslušnému soudu až po rekursní lhůtě, neboť v takovém případě nutno dobu poštovního běhu do rekursní lhůty počítati a nelze den dojití k nepříslušnému soudu počítati ještě za den ve lhůtě rekursní, jež v pravdě již vypršela.

Citace:

č. 7737. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 164-164.