Čís. 10064.

Prohlášení ke spravení záznamu podle § 41 písm. a) knih. zák. může býti vydáno i tím, proti komu byl záznam vymožen, i jeho nástupcem v knihovním držení nemovitosti.
(Rozh. ze dne 28. června 1930, R II 163/30.)
Soud prvé stolice povolil spořitelnímu spolku spravení záznamu zástavního práva na nemovitosti na základě ověřeného dluhopisu, podepsaného dřívějším vlastníkem nemovitosti, proti němuž byl záznam vymožen. Rekursní soud zamítl žádost za spravení záznamu. Důvody: Soud rekursní je toho názoru, že při změně vlastnictví musí býti listina, kterou se záznam spravuje, podepsána novým vlastníkem. Ustanovení § 41 a) kn. zák. má zřejmě na mysli obyčejný případ, kde se vlastnictví nezměnilo, neboť není přípustné, by dřívější vlastník zhoršoval svým prohlášením, týkajícím se majetkového předmětu jemu již nenáležejícího, majetkové postavení třetí osoby.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Otázka, zda prohlášení ke spravení záznamu podle § 41 písm. a) kn. zák. může býti vydáno jen tím, proti komu byl záznam vymožen, či zda může býti vydáno i jeho nástupcem v knihovním držení zastavené nemovitosti, zda totiž změna ve vlastnictví zastavené nemovitosti zabraňuje spravení záznamu, jest v písemnictví i praksi sporná a různě řešena. Než z převalné. části se prakse přidává z důvodu nutkavých potřeb hospodářského, zejména úvěrního ruchu právem k názoru, jenž v souhlasu s doslovným zněním § 41 písm. a) otázku řeší v ten smysl, že změna ve vlastnictví zastavené nemovitosti spravení záznamu práva zástavního nezabraňuje. Jsou to v podstatě tytéž důvody, ze kterých prakse vykládá § 56 kn. zák. v ten smysl, že knihovnímu zápisu v poznamenaném pořadí není na závadu, že listina sloužící za vklad knihovního zápisu nepochází od nynějšího vlastníka nemovitosti, nýbrž byla vydána jeho předchůdcem, jenž zakročil o poznámku pořadí (sr. rozh. č. 3733, 4760 sb. n. s.). Příčilo by se požadavkům bezpečnosti a poctivosti úvěrního obchodu pozemkového, kdyby mělo býti možným, by knihovní vlastník nemovitostí, opatřiv si úvěr jejich knihovním zastavením, podmíněným jen dodatečným vydáním prohlášení, způsobilého ke vkladu, mohl splnění této podmínky zmařiti převodem vlastnictví na jinou osobu. Nelze namítati, že by tato třetí osoba jako nabyvatel nemovitostí mohla utrpěti dodatečným, bez jejího souhlasu možným spravením zaznamenané pohledávky újmu na svých zájmech. Zájmů těch může s dostatek dbáti při nabývání vlastnictví nemovitostí zaznamenanou pohledávkou zatížených, neboť nabyvatel svých zájmů dbalý může z pozemkové knihy záznam seznati a tak si uvědomiti, že zatím jen zaznamenaná a proto jen podmíněná pohledávka může spravením býti přeměněna v pohledávku nepodmíněnou, za kterou nabývaná nemovitost ručí.

Citace:

Čís. 10064.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 200-201.