Authors:
= Váž. civ., 12 (1930), sv. 2
PDF

Čís. 10125.


Proti usneseni rekursního soudu, jímž byl odmítnut jako nepřípustný dovolací rekurs proti jeho usnesení odmítnuvšímu jako nepřípustný rekurs proti usnesení prvého soudu, povolivšímu navrácení v předešlý stav, jest přípustným rekurs na dovolací soud.
(Rozh. ze dne 6. září 1930, R I 581/30).
Rekursní soud usnesením ze dne 10. března 1930 č. ř. 12 odmítl podle § 153 cřs. stížnost žalující strany, pokud čelila proti výroku prvého soudu, že se druhému žalovanému povoluje navrácení v předešlý stav. Proti této odmítací části rekursního usnesení vznesla žalobkyně stížnost, domáhajíc se výroku nejvyššího soudu, že se rekursní usnesení v napadené) části zrušuje a rekursnímu soudu ukládá, by, nehledě k původnímu odmítnutí stížnosti, znovu rozhodl o odpůrcově návrhu, by mu bylo povoleno obnovení původního stavu. Rekursní soud odmítl usnesením ze dne 26. května 1930 č. ř. 15 i tuto stížnost, maje ji za nepřípustnou podle §§ 153 a 528 cřs. K rekursu žalobkyně do tohoto usnesení (č. ř. 16) zrušil nejvyšší soud napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by s rekursem žalobkyně proti jeho usneseni ze dne 10. března 1930 naložil podle zákona, nepřihlížeje k odmitacimu důvodu zrušeného usneseni.
Důvody:
Žalobkyně napadá odmítavé rozhodnuti rekursniho soudu právem jako mylné. Podle § 153 c. ř. s. není opravného prostředku proti rozhodnutí, jímž bylo povoleno navrácení v předešlý stav. Takovýmto usnesením však odmítací usnesení rekursniho soudu č. ř. 12 není, neboť jím byla jen odmítnuta stížnost do usnesení o navrácení v předešlý stav, povolenému soudem prvé stolice. Šlo tedy o usnesení podstatně jiné, než má na zřeteli § 153 c. ř. s. Nedopadá však ani druhý, rekursním soudem použitý předpis § 528 c. ř. s. Nejde tu o žádný z případů nedovoleného rekursu tam přesně vypočítaných, najmě nejde o rekursní rozhodnutí, kterým bylo napadené usnesení prvého soudu potvrzeno, neboť rekursní soud usnesení prvého soudu o navrácení v předešlý stav věcně nepřezkoumal, je nepotvrdil, nýbrž jak vyplývá z jeho důvodů, odmítl rekurs jako nepřípustný z formálních důvodů. Jelikož není tu odmítacího důvodu rekursním soudem předpokládaného, musí rekursní soud se stížností (č. ř. 16) proti svému usnesení č. ř. 12 naložiti podle zákona, nepřihlížeje k domnělému odmitacimu důvodu napadeného usnesení č. ř. 15.
Citace:
Čís. 10125. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 325-326.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).