Čís. 10157.


Pro nárok nemocenské pojišťovny soukromých úředníků a zřízenců proti tomu, kdo se přihlásil do dobrovolného pojištění, na placení pojišťovacích příspěvků, jest příslušným rozhodčí soud.
(Rozh. ze dne 19. září 1930, R II 116/30.)
Nemocenská pojišťovna soukromých úředníků a zřízenců v Praze domáhala. se na žalovaném zaplacení pojišťovacích příspěvků, tvrdíc, že se žalovaný přihlásil u její župní úřadovny v Brně k dobrovolnému pojištění, čímž byl založen pojistný poměr a žalobkyně jeho pojištění prováděla a předepsala mu příspěvky, které žalovaný dosud nezaplatil. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Důvody: Soud jest toho názoru, že jest námitka věcné nepříslušnosti odůvodněna. Pro vybírání a pro předpis pojišťovacích příspěvků jest rozhodným ustanovení stanov pojišťovny a stanovy musí míti ustanovení pro spory z poměru pojištěnců proti pojišťovně, jakž tomu i v tomto případě. Stanovy mají ustanovení v § 53 a násl. nadepsaných »Rozhodčí soud«; žalobkyně se sice snaží dolíčiti, že tento soud není povolán rozhodovati spory mezi pojištěnci a pojišťovnou o výměru a o placení příspěvků, nýbrž jen spory vznikající z povinnosti platiti, pojišťovací dávky, takže by tento soud asi pokládala za něco podobného jako jest čestný soud ve spolcích. Tomu však tak není, jakž plyne z dalších ustanovení tohoto odstavce stanov v §§ 55, 56, 57 a zejména 58. Tyto určují, že »každá žaloba« musí býti podána . . . ., »písemný rozsudekc jest doručiti, »k vykonání rozsudku« jest příslušným řádný soud, a konečně »případná žaloba o neplatnost rozhodčího nálezu budiž podána písemně u řádného soudu prvé stolice, jenž by byl býval povolán rozhodovali ve věci hlavní«. Z § 53 stanov pak plyne, že tento nijak neomezuje, které spory musí býti před rozhodčim soudem projednávány, nýbrž praví všeobecně »ve sporech mezi pojištěnými členy a představenstvem«, tudíž všechny spory i o vyměřování a o placení i o vymáhání příspěvků a rovněž i spory opačné, totiž pro vyměření, domáhání se dávek pojistných v případě nemoci nebo lékařského ošetřování a pod. Jednají proto stanovy o rozhodčím soudu, jejž jest podle jejich doslovu a smyslu pokládali za soud podle § 577 a násl. c. ř. s., jest tedy podobné žaloby a spory zahájili nejprve u rozhodčiho soudu žalobkyně a teprve po jeho rozhodnuti nastává platnost předpisů o prohlášení jejich rozsudku nebo jiného rozhodnutí neplatným před řádným soudem. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Usnesení prvého soudu zakládá se na mylném výkladu § 53 stanov, jenž ovšem ustanovuje, že ve sporech mezi pojištěnými členy a představenstvem jest příslušným výhradně soud rozhodčí. Avšak nelze přehlížeti, že se příslušnost rozhodčího soudu, určená stanovami, může týkati jen sporů o právech a o povinnostech pojištěných členů, stanovami upravených. Souzený případ však, že pojištěný člen, jenž se přihlásil k dobrovolnému pojištění, podle tvrzení žaloby na rozdíl od ustanovení § 11 stanov, podle něhož pojistné příspěvky odvádí zaměstnavatel, jest povinen tyto příspěvky zaplatiti přímo pojišťovně, není ve stanovách vůbec upraven, takže se spor netýká povinnosti pojištěného člena podle stanov. Soud nemůže proto rozhodnutí o nároku žalující strany odmítnouti s poukazem k § 53 stanov, najmě, an právoplatně rozhodl, že pořad práva jest přípustný. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody: Podle § 1 stanov jest žalobkyně zřízena ve smyslu zákona ze dne 16. července 1892, čís. 202 ř. zák. a zákona ze dne 15. května 1919, čís. 268 sb. z. a n. za tím účelem, by svým řádným členům poskytovala v případě onemocnění všechny dávky podle § 60 zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. z. a podle zákonu ze dne 15. května 1919, čís. 268 sb. z. a n. a ze dne 22. prosince 1920, čis. 689 sb. z. a n. Podle § 53 stanov jest ve sporech mezi pojištěnými členy a mezi představenstvem příslušným výhradně rozhodčí soud. Rekursní soud míní, že se příslušnost rozhodčího soudu, určená stanovami, může týkati jen sporů o statutární práva a povinnosti pojištěných členů, že se však netýká projednávané rozepře, an se žalovaný jako pojištěný člen přihlásil k dobrovolnému pojištění a proto jest povinen na rozdíl od ustanovení § 11 stanov, podle kterého pojistné příspěvky odvádí zaměstnavatel, pojistné příspěvky zaplatiti přímo pojišťovně, kterýžto případ však vůbec není upraven ve stanovách, a proto že se souzený případ nedotýká povinnosti pojištěného člena podle stanov. Názoru tomu nelze přisvědčiti. Žalobkyně pokládá již podle žaloby žalovaného za svého člena, neboť žalobu zakládá právě na jeho členském poměru. Okolnost, že stanovy výslovně neupravují způsob odvádění členských příspěvků, nezbavuje žalovaného jeho členských práv, k nimž patří i právo, že se v případě sporu může dovolali rozhodnutí rozhodčího soudu. Doslov § 53 citov. stanov jest všeobecné povahy, podle něho není příslušnost rozhodčího soudu omezena jen na spory vyplývající přímo ze členského poměru. Jmenovité nelze uznati, že se příslušnost rozhodčího soudu vztahuje jen na spory o dávky nemocenského pojištění, nikoli na spory o placení příspěvků. To jest patrno z ustanovení § 25 stanov, podle kterých se opravné prostředky a žaloby na nález rozhodčího soudu o placení podpory nedopouštějí, kdežto stanovy žalující pojišťovny výslovně ustanovují v § 58, že případná žaloba o neplatnost rozhodčího nálezu musí býti podána v nepřekročitelné lhůtě osmi dnů po doručení rozhodčího nálezu u řádného soudu'prvé stolice, který by byl býval povolán rozhodovali ve hlavní věci. Poněvadž řádné soudy jsou vyloučeny z rozhodování o nárocích na podporu, jest zřejmo, že stanovy zřizují a povolávají rozhodčí soud k rozhodování i jiných a to všech (slovo »výhradně« v § 53 stanov) sporů mezi pojištěnými členy, bez rozdílu, o jaké členy jde, a mezí představenstvem. Proto jest uznati příslušnost rozhodčího soudu i pro tento spor, a námitka nepříslušnosti dovolaného řádného soudu jest opodstatněna.
Citace:
Čís. 10157. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 382-384.