Čís. 10248.

Svěřila-li pojišťovna advokátu vymáhání pojišťovacích prémií, jest oprávněna požadovati na něm náhradu i již splatných i budoucně splatných premií, byla-li nucena pojišťovací smlouvy stornovati, ježto advokát zanedbal svou povinnost vymáhati premie. Bylo na advokátu, by prokázal, že by bez ohledu na jeho zavinění nenastala splatnost budoucích prémií. Pojišťovna nemohla v takovém případě upomínati pojistníky o placení premií.
(Rozh. ze dne 23. října 1930, Rv I 2057/29).
Žalující pojišťovna svěřila žalovanému advokátu vymáhání pojišťovacích prémií. Žalovaný však nevymáhal premie včas, čímž se stalo, že žalující pojišťovna byla nucena pojišťovací smlouvy stomovati, takže utrpěla škodu tím, že jí ušly jednak premie již splatné jednak premie budoucí. Žalobě, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném náhrady obojích prémií, vyhověl procesní soud prvé stolice potud, že uznal žalovaného povinným nahraditi žalobkyni premie již splatné. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaného, vyhověl však odvoláni žalobkyně a přisoudil jí i náhradu budoucích prémií. Důvody: Jest zjištěno, že žalovaný pojistky (příkazy k vymáhání splatných prémií) obdržel, že jich vymáhání převzal a že příkaz daný mu jako advokátovi nesplnil podle povinnosti, jak mu to ukládá ustanovení § 1009 obč. zák. a advokátní řád, učinil tak teprve po několikerém naléhání, když strana žalující nemohla již premie zažalovati a byla nucena pojistky stornovati. Toho si byl žalovaný také vědom. Na žalovaném bylo, by dokázal, že premie jsou nedobytné. To však mohl učiniti teprve, kdyby byl příkaz řádně splnil a z výsledku bylo patrno, že některé premie jsou nedobytné. Žalovaný však příkaz nesplnil a proto také nyní nemůže dokázati, že některé premie jsou nedobytné. Žalující straně nelze ukládati povinnost, by sama zaplacení prémií vymáhala v době, kdy byla věc svěřena advokátovi. Jest proto škoda v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného a důsledkem toho jest, že musí tuto škodu hraditi. A poněvadž žalovaný výší zažalované pohledávky číselně nepopírá, byl právem k zaplacení této škody odsouzen. Odvolání žalující strany jest opodstatněno. An prvý soud zjistil, že žalovaný příkaz k vymáhání prémií převzal, žádné zprávy o vyúčtování v žádném ze svěřených případů nedal, jest správný úsudek soudu prvé stolice, že žalobkyně byla nucena pojistky stornovati, by nepřišla k větší škodě. Stornem a tím, že žalobkyně pozbyla práva premie po uplynutí tříměsíční lhůty po splatnosti premie vymáhati, což způsobil žalovaný, zavinil Jaké, že žalobkyni ušly premie v budoucnosti splatné a že jí tím způsobil škodu. Žalovaný hrubě porušil svou povinnost, kterou měl podle § 1009 obč. zák. a podle advokátního řádu pilně a bezelstně vykonati. Tyto v budoucnosti splatné premie, jichž se žalující straně nedostane, činí 22.022 Kč; jejich.výši číselně žalovaný nepopírá. Žalovaný nemůže se omlouvati tím, že tyto premie nejsou dosud splatné a že není jisto, zda budou splatné, poněvadž sám svou hrubou nedbalostí způsobil, že jejich splatnost nenastala a nenastane a neprokázal, že z jiných důvodů než shora uvedených pojistka musela býti zrušena, následkem čehož povinnost k placení prémií zanikla. Žalovaný to ani netvrdil. Jsou proto tyto další premie nejen skutečnou škodou, nýbrž i dostiučiněním ve smyslu § 1323 a 1324 obč. zák., které jest plniti při prokázané hrubé nedbalosti. Je proto povinen i tuto škodu hraditi.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Sporná věc byla posouzena v napadeném rozsudku po právní stránce správně. Odvolací soud právem uznal, že žalobkyně nemohla upomínati pojistníky o zaplacení prémií, svěřivši jejich vymáhání advokátu, a že byla nucena pojistky stornovati, by se uvarovala větších škod, an jí dovolatel, nedbav svých povinností, nedával ani zprávy, ani vyúčtování. Nutnost tato vyplývala ze zvláštní povahy pojišťovacího poměru, kde proti přesnému placení prémií na jedné straně jest u pojišťovatelky na druhé straně povinnost, by kryla pojištěnou příhodu a vyplatila pojistníku nebo pojištěnci pojistné, což podle pojistné arithmetiky předpokládá přesnost a dochvilnost pojistníků, a kde také u prémií jde o lhůty propadné, takže záleží i na včasném zažalování prémií. Dovolací soud přisvědčuje žalobkyni v tom, že, kdyby byla vedle advokáta ještě sama vymáhala premie, o nichž nemohla věděti, zda již nebyly zaplaceny jejímu advokátu, podryla by tím úplně své obchodní jméno a důvěru u svých pojistníků, což jest právě u pojišťovny zvláště závažné, neboť pojišťovací poměr jest i podle pojišťovacího zákona a podle jeho právních zásad zbudován na zvýšené vzájemné důvěře. Takovéto dvojí vymáhání by oprávněně budilo u pojistníků dojem pojišťovatelčiny nekorektnosti, svědčilo by o její velmi špatné vnitřní organisaci, o úplné nepřehlednosti agendy, o volbě zřejmě nezdatných advokátů, a musilo by otřásti důvěrou v reelnost a solidnost pojišťovny. Toho všeho si musil žalovaný jako advokát býti dobře vědom, a proto dovolací soud schvaluje právní závěr napadeného rozsudku, že jde u žalovaného advokáta o hrubou nedbalost opravňující poškozeného, by se domáhal na škůdci plného dostiučinění, tedy nejen náhrady škody, nýbrž i ušlého zisku. (§§ 1323 a 1324 obč. zák.). Pokud jde o otázku, zda ušlým ziskem v souzeném případě jest souhrn všech pojišťovacích prémií, splatných i v budoucnu, a o dovolatelovu námitku, že žalobkyni bylo tvrditi a dokázati, že, nebýti jeho zavinění, premie by skutečně byly došly, jest především uvésti, že na omylu jest dovolatel ve příčině důkazního břemene, neboť není věcí žalobkyně, by dokazovala, že by musila inkasovati všechny pojišťovací premie, když již dokázala, že dovolatel zavinil znemožnění jejich budoucí splatnosti. Bylo by naopak dovolatelovou povinností, by dokázal, že bez ohledu na jeho zavinění nenastala by splatnost budoucích prémií. Tento důkaz dovolatel ani nenabídl, natož aby ho provedl. Pokud dovolatel uvádí, že výdělek pojišťovny nespočívá jen v inkasovaných prémiích, že souhrn prémií neznamená ještě zisk, nýbrž je prý odečísti od součtu těchto prémií protihodnotu toho, co žalobkyně jako pojišťovatelka musí navzájem plniti z pojišťovacího poměru svým pojistníkům, nebyla tato námitka v tomto způsobu v řízení soudu prvé stolice proti žalobnímu nároku vznesena, je tedy novotou v dovolací stolici podle § 504 c. ř. s. nepřípustnou.

Citace:

č. 10248. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 572-574.