Čís. 10095.

Do usnesení exekučního soudu, jímž sám od sebe odložil exekuci z důvodu § 11 vyr. ř., jest rekursní lhůta osmidenní.
(Rozh. ze dne 28. srpna 1930, R I 652/30).
Do usnesení prvého soudu, jímž bylo exekuční řízení podle § 11 vyr. ř. odloženo na šedesát dnů, podal vymáhající věřitel rekurs, jejž rekursní soud odmítl. Důvody: Napadené usnesení bylo doručeno zástupci vymáhající strany 19. června 1930, osmidenní rekursní lhůta (§ 65 ex. ř.) končila dnem 27. června 1930, jenž byl všedním dnem, kdežto stížnost byla dána na poštu až dne 28. června 1930, tedy opožděně a proto ji odmítl rekursní soud (§ 526 druhý odstavec c. ř. s.), když tak neučinil soud prvé stolice (§ 523 c. ř. s. a 78 ex. ř.). Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Stěžovateli jest přisvědčiti v tom, že o návrhu na odložení výkonu zcizení rozhoduje podle § 11 vyr. ř. vyrovnávací soud anebo vyrovnávací komisař ve vyrovnávacím řízení. Usnese-li se vyrovnávací soud nebo vyrovnávací komisař na odložení podle § 11 vyr. ř. musí býti o výkon odložení dožádán exekuční soud, který musí tomuto dožádání vyhověti a nesmí se pouštěti do jeho přezkumu, k němuž není povolán. V souzeném případě bylo o jmění dlužníků Jana a Gisely M-ových zahájeno vyrovnávací řízení usnesením ze dne 13. června 1930, při čemž byl okresní soud v T. jako soud exekuční vyzván, by podle § 11 vyr. ř. odložil výkon vnuceného zcizení dlužníkům zabavených věcí. Toto usnesení došlo exekučnímu soudu teprve dne 18. června 1930, jak patrno z podací značky, tento soud však odložil exekuční řízení — správně výkon zcizení, — již usnesením ze dne 13. června 1930 č. j. E 335/29, když si byl k návrhu dlužníků vyžádal telefonickou zprávu, zda bylo vyrovnávací řízení skutečně zahájeno, což mu bylo potvrzeno. Ze spisů není zjevno, že byl exekuční soud již tehdy také zpraven, že se vyrovnávací soud usnesl na odkladu výkonu zcizení ve smyslu § 11 vyr. ř. Vydal tudíž exekuční soud usnesení o odkladu sám od sebe sice z podnětu zahájení vyrovnávacího řízení, avšak jako soud exekuční. Tak to také pojímal rekurs, který vznesl Josef M. proti tomuto usnesení, neboť vytýkal jen, že skutečnost zahájení vyrovnacího řízení o sobě nestačí k odkladu, nýbrž, že třeba ještě dalších podmínek § 11 vyr. ř., které prý nedopadají. Byl tudíž podán rekurs proti usnesení vydanému v řízení exekučním, který jest vázán lhůtou osmidenní (§ 65 ex. ř.), jež se končila, jak rekursní soud správně dovodil, dnem 27. června 1930, takže rekurs daný na poštu teprve 28. června 1930 byl zřejmě opožděn a proto právem příslušným rekursním soudem odmítnut (§§ 523, 526 cřs. a 78 ex. ř.).

Citace:

č. 10095. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 255-256.