Čís. 10122.

O nároku na náhradu nákladů trestního řízení přísluší zásadně rozhodovati jen trestnímu soudu. Civilní soudce mohl by o útratách rozhodnouti jen, kdyby žalobce neodvozoval nárok na jich náhradu z pouhé skutečnosti, že bylo trestní řízení provedeno, nýbrž z jiného zvláštního důvodu, zavazujícího žalovaného.
(Rozh. ze dne 6. září 1930, R I 483/30). Žalobce domáhal se na žalované náhrady nákladů svého zastupování v trestním řízení pro přestupek krádeže , jež skončilo osvobozením žalobce, a odůvodňoval žalobní nárok tím, že žalovaná hrubým zaviněním učinila na něho udání pro krádež. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu. Důvody: Žaloba domáhá se náhrady útrat obhajoby v trestním řízení, jež podle § 381 čís. 4 tr. ř. nenáležejí k soukromoprávním nárokům ve smyslu 21. hlavy trestního řádu, nýbrž k nákladům trestního řízení, o nichž jedná následující hlava trestního řádu a o jejichž náhradě podle § 389, 390 a 393 tr. ř. mají rozhodnouti trestní soudy, nikoliv však řádné soudy civilní (Glaser Unger 2384 a 5685). Řízení o žalobě a rozsudek prvého soudu jsou tudíž podle § 477 čís. 6 cřs. zmatečnými a bylo řízení i rozsudek jako zmatečné zrušiti a žalobu odmítnouti pro nepřípustnost pořadu práva.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Správný jest názor odvolacího soudu, že se žalobce domáhá žalobou náhrady nákladů trestního řízení, jež proti němu bylo zahájeno pro přestupek proti bezpečnosti majetku podle § 460 tr. zák. a ukončeno rozsudkem sprošťujícím, dále, že o náhradě nákladů trestního řízení jest rozhodnouti výlučně trestnímu soudci, ať trestní věc dopadla ve prospěch nebo, v neprospěch obviněného (obžalovaného), nikoli soudu, jemuž jest svěřeno soudnictví v právních věcech občanských. Správnost tohoto názoru plyne z ustanovení §§ 381 čís. 4, 390 pokud se týče 393 tr. ř. Civilní soudce mohl by rozhodnouti o útratách jen, kdyby žalobce neodvozoval nárok na jich náhradu ze skutečnosti, že trestní řízení bylo provedeno, nýbrž z jiného zvláštního žalovanou stranu zavazujícího důvodu, čehož tu není. Jako v civilním řízení nelze opírati rozhodnutí o útratách sporu o ustanovení občanského zákona, nýbrž jen o ustanovení civilního řádu soudního, lze rozhodovati o nákladech trestního řízení jen na základě ustanovení trestního řádu. Právem proto zrušil odvolací soud rozsudek a řízení prvého soudu a žalobu odmítl.

Citace:

Čís. 10122. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 319-320.