Čís. 10159.

Společenstvo podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.
Nelze povoliti zápis do rejstříku družstva, v jehož stanovách jest vytčen jen účel družstva (vybavování členů a jich podporování), aniž by byl vytčen předmět podniku, jehož společným provozem má býti dosaženo účelu družstva.
(Rozh. ze dne 19. září 1930, R II 341/30.)
Rejstříkový soud vyzval »družstvo pro vybavení hochů a dívek se provdavších«, by odstranilo rozpor stanov se zákonem čís. 70/1873 ř. zák. změnou § 2 stanov co do účelu společenstva do jednoho měsíce tak, jak toho vyžaduje § 1 zák. čís. 70/1873 ř. zák. Důvody: Podle nyní platného § 2 stanov jest účelem družstva »vybaviti členy své věnem . . . . . . . podporovali je i na dále . . . . . . . . společným úsilím všech členů«. Družstvo má tudíž sice za účel podporování svých členů, avšak nikoliv provozováním obchodů. Takováto sdružení jsou však podle § 1 zák. vyloučena z oboru družstev, neboť se vyžaduje, by podpory výdělku a hospodářství členů bylo docíleno společným provozováním obchodů nebo poskytováním úvěru. Podpora výdělku a hospodářství musí se díti provozováním obchodů, buď obchodů podle obchodního zákona nebo právním jednáním jiného rázu. Jelikož však podle stanov takovýto předmět podniku vůbec není stanoven, nelze účel družstva, vybavování členů a jejich podporování ve formě a v rámci společenstva povoliti. Zápis družstva proto neměl býti povolen. Ustanovení § 3 min. nař. čís. 71/1873 ř. zák. a §§ 2 a 3 zák. čís. 133/1903 ř. zák. ukládají rejstříkovému soudu, by z úřadu bděl nad tím, by se staral o odstranění nesprávností odporujících družstevnímu zákonu, tedy i předpisů stanov, které nejsou v souhlasu se zákonem. Nezákonný zápis v rejstřík nemůže býti základem práv a závazků, neboť na základě nezákonných stanov nelze vůbec nabýti práv. K opravě § 2 stanov ve smyslu § 1 zák. čís. 70/1873 ř. zák. byla proto určena lhůta 1 měsíční. Oprava může býti provedena usnesením valné hromady řádně svolané a usnášení schopné. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Napadené usnesení jest v souhlasu s velícím předpisem družstevního zákona a jeho v podstatě správné odůvodnění není vývody stížnosti nikterak zvikláno. Stížnost nerozlišuje náležitě mezi účelem družstva, hospodářskou podporou jeho členů a mezi prostředkem k dosažení tohoto zákonného účelu, předmětem jeho společného obchodního provozu po rozumu § 1 druž. zákona. Prvý soud dolíčil v napadeném usnesení výstižně, že v § 2 stanov družstva není tento zákonitý předmět podniku vůbec stanoven, ano účelem družstva jest »vybaviti své členy věnem v pádu jich provdání neb oženění se, podporovatí je i nadále při založení jejich domácnosti, živnostech, hospodaření i jiných potřebách a sice společným úsilím všech svých členů«. Předmět obchodního provozu družstva jest podle, toho v § 2 stanov vyznačen jen jako »společné úsilí všech jeho členů«, což při své odtažité povšechnosti neznamená vůbec určitý obchodní provoz. Že »vybavení členů věnem« nelze podřadit! pod pojem poskytnuti úvěru, a to ani ve spojení s dalším doslovem § 2 stanov, vyplývá již z přirozeného významu a smyslu oněch slov; i tu stížnost směšuje hospodářský účel družstva s předmětem jeho obchodního provozu. Neopodstatněné stížnosti nebylo tudíž vyhověno vzhledem k velícímu rázu předpisů družstevního zákona.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu rejstříkového, není ve zřejmém rozporu ani se zákonem ani se spisy, jak dovolací stížnost neprávem vytýká. Podle § 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. jest použiti předpisů tohoto zákona na spolky s neuzavřeným počtem členů, jichž účelem jest podporovat! výdělek neb hospodářství svých členů společným provozem závodu neb poskytováním úvěru. Nižší soudy právem seznaly, že strany vytyčují sice účel družstva (§ 2 stanov), nikoli však předmět podniku, jehož společným provozem má býti tohoto účelu dosaženo. Nečiní tak ani § 27 stanov, který sice v úvodu mluví o zásadách platících o provozování obchodu družstva, ale hned na to, pokud se zabývá vybavením členů, zaměňuje zase účel s předmětem podniku. Že pak poskytnutí výbavy (věna) jednou pro vždy ve smyslu stanov není poskytnutím úvěru, netřeba zvláště dovozovati. Výzva, by stanovy byly v této příčině uvedeny v soulad se zákonem, jest tedy opodstatněna. Pro nedostatek podmínek § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák. nemohlo býti dovolací stížností vyhověno.

Citace:

Čís. 10159. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 385-387.