Čís. 10075.

Odpůrčí řád.
K oporu proti dlužníku stačí, spadá-li nástupcovo nabytí aspoň pod jednu ze skutkových podstat § 11 (2) čís. 1—3 odp. řádu.
Žalobní žádání, že žalobce jest oprávněn vésti pro svou vykonatelnou pohledávku exekuci na věc nabytou odporovatelným jednáním, vyhovuje předpisu § 12 odp. řádu.
(Rozh. ze dne 7. července 1930, Rv I 1333/29). Žalobce, věřitel Jana W-a, domáhal se na něm a na jeho manželce Karle, by bylo uznáno právem, že kupní smlouva, jíž Jan W. prodal Karle W-ové nemovitosti, byla prohlášena proti žalobci za neplatnou a bezúčinnou a by žalobce byl uznán oprávněným, vésti k vydobytí své pohledávky za Janem W-em exekuci na nemovitosti, jež přešly kupní smlouvou na Karlu W-ovou. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl, ohledně Jana W-a proto, že dlužník odporujícího věřitele nemůže býti žalovaným v odpůrčím sporu, ohledně Karly W-ové pak proto, že odpůrčí žaloba jest žalobou o plnění a že proto měla obsahovati žalobní žádání, by žalovaná Karla W-ová byla uznána povinnou, k vůli uspokojení žalobce trpěti, by byla vedena exekuce na její nemovitosti.
Nejvyšší soud žalobcovu dovolání ohledně žalovaného Jana W-a nevyhověl, vyhověl mu však ohledně žalované Karly W-ové, zrušil napadený rozsudek v této části a uložil odvolacímu soudu, by o odvolání žalované Karly W-ové znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolání uplatňuje dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. Avšak, pokud jde o prvého žalovaného, neprávem. Jde o to, zda je oprávněna námitka nedostatku pasivního oprávnění vznesená prvním žalovaným z toho důvodu, že ho jako dlužníka nelze považovati za odporovatelova odpůrce. S touto otázkou zabýval se nejvyšší soud zevrubněji v rozhodnutí čís. 9445 sb. n. s. Podle zásad v rozhodnutí tom vyslovených, na které se žalobce poukazuje, nemůže býti dlužník jako takový zásadně odporovatelovým odpůrcem a jest odpor proti němu přípustný jen výjimečně, tehdy, jsou-li splněny podmínky § 11 (2) čís. 1—3 odp. řádu, ovšem že stačí, spadá-li nástupcovo nabytí aspoň pod jednu ze skutkových podstat § 11 (2) čís. 1—3 odp. řádu (Bartsch-Pollak strana 284, 1052 a 1053), O výjimku takovou tu však nejde a byla proto žaloba, pokud šlo o prvého žalovaného, odvolacím soudem právem zamítnuta pro nedostatek pasivního oprávnění. Pokud se týče žalované Karly W-ové nelze dovolání upříti oprávnění. Především jest řešiti otázku, zda žalobní žádání, že jest žalobce oprávněn vésti pro svou vykonatelnou pohledávku exekuci na nemovitost nabytou odporovatelným jednáním, odpovídá předpisu § 12 odp. řádu. Podle tohoto ustanovení zákona musí býti v žalobním návrhu odpůrčí žaloby, která jest žalobou o plnění, přesně uvedeno, v jakém rozsahu a jakým způsobem má žalovaný pro uspokojení věřitele něco plniti nebo trpěti, není však zapotřebí dalšího návrhu, by bylo právní jednání prohlášeno bezúčinným. Navrhl-li žalobce, by bylo uznáno, že jest žalobce oprávněn vésti exekuci, odpovídá žalobní žádání předpisu § 12 odp. řádu, neboť jest v něm i návrh, by žalovaná trpěla pro žalobcovo uspokojení exekuci na věci v žalobním žádání blíže uvedené. Výklad, jejž dává žalobnímu žádání po této stránce odvolací soud, jest příliš formalistický a nelze s ním souhlasiti. Bylo proto v tomto směru dovolání žalované Karly W-ové vyhověti. Ježto se však odvolací soud, vycházeje z mylného názoru, nezabýval, vyřizuje odvolání žalované, a ostatními odvolacími důvody, bylo se po rozumu § 510 c. ř. s. usnésti tak, jak se stalo. Důsledkem toho bylo odvolacímu soudu uloženo, by odvolání Karly W-ové věcně vyřídil.

Citace:

č. 10075. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 223-225.