Čís. 10243.

Příslušnost soudu podle §§ 49 čís. 5, 83 j. n. vztahuje se též na spor o náhradu škody, ježto propachtovatel porušil závazek uložený mu pachtovní smlouvou, by ponechal pozemky v držení a užívání pachtýře až do ujednané doby.
(Rozh. ze dne 23. října 1930, R I 783/30.)
V žalobě o zaplacení 13.448 Kč tvrdil žalobce, že měl od žalovaného v pachtu dvory P. a U., že pachtovní smlouva byla uzavřena do 31. srpna 1925, že na jaře 1925 zasel na 20 měrách jetel, který se sklízí teprve druhý rok, a na dalších 12 nebo 13 měrách měl zasety různé plodiny, k čemuž upotřebil dílem animální, dílem strojená hnojivá a orání, že koupil sice zbytkový statek U., že však Státní pozemkový úřad neschválil smlouvu s poukazem, že má býti 9 ha 73 a 90 m vyloučeno a odprodáno drobným uchazečům, následkem toho že pachtovní smlouva trvala dále do 31. srpna 1926, že však žalovaný dnem 1. ledna 1926 odprodal 50 měr od zbytkového statku se všemi užitky a že noví vlastníci ujali se sami držení jich za souhlasu žalovaného a že žalovaný tím, že s porušením práv strany žalující na pachtovní držení oněch 50 měr pozemků a na užitky z těchto pozemků na běžné pachtovní období odprodal tyto pozemky, způsobil žalující straně škodu v hodnotě sklizně jetele na 20 měrách 12.000 Kč, v náhradě za orbu a hnojení na 13 měrách 1.448 Kč, celkem zažalovaný peníz 13.448 Kč., Proti žalobě, zadané na okresním soudě, v jehož obvodu byly dvory P. a U., vznesl žalovaný námitku věcné a místní nepříslušnosti. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku věcné a místní nepříslušnosti. Důvody: Pro posouzení příslušností soudu jsou rozhodné údaje žaloby. Podle nich nemůže býti pochybnosti, že se žalobce domáhá nároku vzniknuvšího z pachtovního poměru, nároku na odškodnění za úrodu, která byla na pachtovaných pozemcích při jich odnětí žalobci a za nevyužitá hnojivá a za práce na pachtovaných pozemcích. Kdyby nebylo pachtovního poměru, nebylo by došlo ani k tomuto, sporu. Podle žaloby i náklad na úrodu, práce a hnojivá byly vynaloženy na jaře 1925, tedy za trvání pachtovního poměru. Proto prvý soudce nesprávně odmítl žalobu, z důvodu, že pachtovní poměr byl skončen, neboť zákon v § 49 čís. 5 j. n. nevyžaduje k příslušnosti okresních soudů trvání pachtovní smlouvy, naopak některé nároky z pachtovního poměru zpravidla mohou býti uplatňovány až po skončení pachtovního poměru (srv. rozh. čís. 6790 sb. n. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Stěžovatel upadá při svých vývodech do téže chyby, jíž se dopustil již soud procesní, směšuje otázku příslušnosti o otázkou opodstatněnosti žalobního nároku, a brání se příslušnosti okresního soudu důvody, které mají význam teprve pro rozhodnutí ve věcí samé. Podle §§ 49 čís. 5 a 83 j. n. patří všechny spory ze smluv nebo poměrů pachtovních mimo spory o trvání pachtovní smlouvy a o zaplacení pachtu před soud okresní, v jehož obvodu jsou pachtované nemovitosti. Tato příslušnost, platí í pro spory o náhradu škody z porušení pachtovní smlouvy. Takovým, před okresní soud náležícím sporem o náhradu škody jest také spor souzený, neboť právním důvodem žaloby bylo, že žalovaný porušil závazek uložený mu pachtovní smlouvou, by ponechal určité pozemky v držení a užívání žalobce až do sklizně v roce 1926. Obrana, že pachtovní poměr zanikl již před tím, než se žalovaný dopustil jednání, v němž žaloba spatřuje porušení smlouvy, týká se již věci samé. Tvrzení, že sám žalobce dodatečně prohlásil, že žaluje z obohacení, jest v rozporu se spisy, neboť žalobce prohlásil v přípravném spise ze dne 18. února 1930 pouze, že žaluje o náhradu škody, zaviněné tím, že žalovaný prodal pozemky třetím osobám s užitky od 1. ledna 1926, ač,věděl a musil věděti, že znemožňuje žalobci sklizeň zasetého jetele. Na žalobním důvodu nebylo tímto prohlášením nic změněno.

Citace:

č. 10243. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 566-567.