Čís. 10111.

Podle honebního zákona pro Slezsko (ze dne 13. ledna 1903, čís. 42 z. zák.) není rozhodčí soud povolán, by rozhodoval o škodě způsobené na ovocné školce, byla-li školka ohrazena způsobem uvedeným v § 8 písm. c) honebního zákona pro Slezsko. Lhostejno, že nebyla vznesena námitka nepříslušnosti rozhodčího soudu.
(Rozh. ze dne 4. září 1930, Rv II 895/29). Držitel obecní honitby v K. ve Slezsku byl uznán nálezem honebního rozhodčího soudu povinným nahraditi Valentinu L-ovi škodu způsobenou mu zvěří v jeho ovocné školce. Žalobu držitele honitby proti Valentinu L-ovi, by výrok honebního rozhodčího soudu byl prohlášen bezúčinným, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolatel, domáhaje se zrušení nálezu honebního rozhodčího soudu v K. ze dne 23. února 1929, jímž byl jako držitel obecní honitby v K. uznán povinným nahraditi žalovanému za škody v jeho ovocné školce mu zvěří způsobené 10314 Kč, uvedl pro požadované zrušení rozhodčího nálezu kromě důvodů uvedených v § 595 čís. 2 a 6 c. ř. s., které, což dovolatel nenapadá, nižšími soudy za opodstatněné uznány nebyly, i to, že rozhodčí soud nebyl k rozhodování o škodě oprávněn. Neoprávněnost rozhodčího soudu rozhodovati o požadované škodě dovozoval dovolatel z toho, že poškozená ovocná školka žalovaného jest trvale a úplně a tak ohražena, že, vyjímajíc nahodilé případy, nemůže srstnatá zvěř ani dovnitř vnikati ani sem tam přebíhati (§ 8 písm. c) honebního zákona pro Slezsko ze dne 13. ledna 1903, čís. 42 z. zák.) a že následkem toho poškozená školka nepatří k dovolatelovu honebnímu okrsku. Uplatňuje to jako důvod proti nálezu rozhodčího soudu, dovolatel, třebaže ne doslovně, tož nepochybně podle smyslu uplatňoval proti rozhodčímu nálezu zrušovací důvod § 595 čís. 5 c. ř. s., že rozhodčí soud, ač jest povolán rozhodovati jen o škodách způsobených zvěří na pozemcích patřících k honbišti náhradou škody povinného, rozhodl o škodě na pozemku k dovolatelově honbišti nepatřícím, překročil meze svého úkolu. Nižší soudy neuznaly tento důvod pro zrušení rozhodčího nálezu za opodstatněný, ježto podle § 66 honebního zákona pro Slezsko jest prý rozhodčí soud povolán rozhodovati i o škodách v ovocných školkách a proto, že dovolatel před rozhodčím soudem nevznesl námitku nepříslušnosti, následkem čehož se rozhodčí soud stal k rozhodování příslušným. S těmito důvody nižších soudů nelze souhlasiti. Z toho, že honební zákon pro Slezsko v § 66 mluví též o škodě způsobené zvěří na ovocných školkách, neplyne, že rozhodčí soud byl povolán a jednal v mezích svého úkolu, rozhodnuv o škodě způsobené ve školce žalovaného, předpokládajíc, že jest správné tvrzení žalovaného, že školka byla způsobem v § 8 písm. c) honebního zákona pro Slezsko obražena a že k dovolatelovu honbišti následkem toho (§ 7 uvedeného honebního zákona) nepatřila. Honební zákon pro Slezsko v § 66 zřejmě totiž školky podle § 8 písm. c) ohražené na mysli neměl, nýbrž minii školky uvedeným způsobem neohražené a tudíž k honbišti patřící. Tomu svědčí § 61 písm. b) honebního zákona, podle něhož hraditi jest škody v honbišti způsobené, kdežto školka podle § 8 písm. c) honebního zákona obražená k honbišti nepatří. Dovozovati oprávnění rozhodčího soudu k rozhodováni o škodě ve školce žalovaného z toho, že nebyla vznesena námitka příslušnosti rozhodčího soudu, není správné, neboť o příslušnost rozhodčího soudu nešlo, nýbrž o překročení úkolu rozhodčího soudu a o jeho oprávněni k rozhodování o sporné náhradě vůbec. Podle § 61 písm. b) honebního zákona pro Slezsko jest oprávněný k honbě povinen nahraditi škodu zvěři způsobenou v jeho honbišti. jen o této škodě jest rozhodčí soud proti držiteli honby oprávněn, pokud se týče povolán rozhodovati, nikoli o škodě mimo honbiště způsobené. Rozhoduje o škodě mimo honbiště, jednal by a rozhodl by rozhodčí soud přes meze svého úkolu (§ 595 čís. 5 c. ř. s.). Jak již řečeno, pozemek, školka podle § 8 písm. c) honebního zákona pro Slezsko obražená k obecnímu honbišti nepatří (§ 7 honebního zákona). Bylo tvrzeno před nižšími soudy, že školka žalovaného jest způsobem v § 8 písm. c) honebního zákona trvale a dokonale obražena a že proto k dovolatelovu honbišti nepatří. Před nižšími soudy nebyla tato okolnost blíže na přetřes vzata a nebylo o ní jako o okolnosti školku žalovaného z honbiště dovolatelova vylučující uvažováno. Okolnost ta jest ve sporu závažná, neboť, byla-li školka žalovaného podle § 8 písm. c) honebního zákona obražena a následkem toho (§ 7 hon. zák.) k dovolatelovu honbišti nepatřila, rozhodčí soud, rozhodnuv proti dovolateli o škodě ve školce zvěří způsobené, by meze svého úkolu (§ 595 čís. 5 c. ř. s.) překročil. Řízení nižších soudů, najmě též soudu prvního, je podle toho, co bylo uvedeno, neúplné, tudíž vadné a bylo se (§ 510 c. ř. s.) na dovolání žalobcovo usnésti, jak se stalo.

Citace:

č. 10111. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 298-300.